Kos

„1794: Poľsko, kúsok po kúsku, mizne z mapy Európy, rozoberané susednými mocnosťami na čele s mocnou Ruskou ríšou. Tadeusz Kościuszko, hrdina americkej vojny za nezávislosť, sa vracia do vlasti. Pripravuje národné povstanie proti ruskej okupácii. Jeho snom je vybudovanie nového Poľska, ktoré bude krajinou slobody pre všetkých...” • Vedeli ste, že... najvyšší vrch Austrálie → Mount Kosciuszko s nadmorskou výškou 2 228 m n. m. , je pomenovaný práve podľa tejto významnej poľskej osobnosti? ← a to si pritom po celý čas i hovorím, že to skrátka muselo mať medzi sebou nejaký súvislý tok, pretože tento pojem mi je teda veľmi dlho známy, ktorý by som vám vedel povedať hoci aj o polnoci, pričom na základe koho vlastne vznikol, som v podstate ani nijako extra zvlášť zase vôbec netušil, že ako predobraz mu poslúžila táto rebelantská osobnosť; len toľko na margo veci, keďže som počas danej projekcie neustále premýšľal, či to náhodou nemá určité spojenie, a čuduj sa svete, ako mimoriadne vkusne som znovu udrel klinček po hlavičke! • Poľská herecká smotánka sa opätovne zišla nielen iba kvôli tomu, aby sa povedzme v danej sekvencii štylizovala do podoby Quentina Tarantina, à la tarantinovská atmosféra, pripomínajúca mi udalosti spojené so zasneženou drevenicou v podobe Osem hrozných, kde sa rovnako zišlo i niekoľko zaujímavých postáv, ktoré sa venovali kvákaniu, a následnej akcii-reakcii, ale zároveň ma autor tiež sprevádzal aj v rámci historického eposu na konci 18. storočia s dekadentnými prvkami, ako pridanou hodnotou extra naviac, kedy vzťahy medzi šľachtou a poddanými, neboli príliš ideálnymi; prichádzajúci protagonista Ignac Sikora [Bartosz Bielenia] je presne takým príkladom, čo sa napokon zlialo do jedného výpravného & kostýmového "suda" s naprosto perfektnou dejovou výstavbou, ktorou ma režisér Paweł Maślona, normálne neustále len zalieval, a to ďalej ani nehovoriac o vizuálnej stránke diela, ktoré bolo na rovnakej úrovni s príslušným obsadením; obsah a forma sa pohybovali v rovnakej harmónii; nebyť toho „Magora z videopožičovne,” zahrnutého v dianí, tak konečné skóre by sa rozhodne pohybovalo až kamsi v závratných výšinách, také silné spodobnenie sa mi vskutku dožičilo. • Nefalšovaná radosť z modernej poľskej kinematografie [a o tej klasickej platí úplne to isté!] stále pokračuje, vďaka Pánu Bohu za to, a tak pevne verím tomu, že ma výraznejším spôsobom nesklamú. P.S.: Pozor, nejedná sa o žiadny štandardný, životopisne štruktúrovaný titul, ale najmä o celkom neštandardné spracovanie, ktoré zachytávalo iba určitý úsek zo života tohto neprestajne aktívneho človeka - Vodcu, ktorý sa pripravoval na to, čo malo ešte len prísť... (19.09.2024)

Človek si sadá k filmu s očakávaním poriadneho krváku a la Patriot s Melom Gibsonom, kde polska orlica bude viať z každej riti a namiesto toho dostane slušne zohranú minidrámu v perníkovej chalúpke tak 1,5 dňa cesty od Krakova. Trochu mi to pripomínalo Tarantina, dám tri złoté bažanty za to, že minimálne ten ruský zmrd kopíroval Hansa Landu. Ááále,veď to je jedno. Nakoniec z toho vyšla fajnová sonda nevoľníctva a tak nejak som nevedel rozlíšiť, kto je väčší hajzel. Či ruský okupant alebo poľský šľachtic. (07.09.2024)

Polská Tarantinovka KOS si zaslouží Vaší pozornost !  Jaro rok 1794 byly v Polsku krušné časy, kde Polsko okupovali Rusové a tak přijíždí do Polska generál, který chce zmobilizovat místní rolníky a udělat národní povstání. Kos má výborné řemeslo, vypadá opravdu filmově, má slušné herecké výkony, notnou dávku zajímavé historie, slušný tempo a především hodně brutální a syrovou akci- Tady jsem si párkrát vzpomněl na polskou Wolyň a takový finále je vyloženě řežba jak z Tarantina- tohle mě bavilo !! :) Další silná Polská trefa, ti jsou prostě jinde. 75% (13.09.2024)

Výborné zpracování pravdivosti a nepravidvosti historických událostí. Krásně vystavené scény napětí a konfliktů mezi množstvím postav. Záblesky brutality v elektrizujících akčních scénách. Skoro se chce říct, že je to nejlepší vykrádačka Tarantina, která byla kdy natočena. V závěru se bohužel ukazují omezené možnosti polské produkce i schopnosti tvůrců. Stále však Poláci ukazují velké věci, které jim můžeme jen tiše závidět. 7,5/10 (27.07.2024)

“Dobra, davaj monete”. Tak nějak asi vypadalo smlouvání režiséra a producenta, když šukali finance u různých fondů a společností. Žel bogu, i když je samotný začátek filmu jako vystřižený z té scénky z Griffinových a tvůrci dost možná zápasili v bagně o každý zloťák, do anotacemi slibovaného rozměru děje se to až tolik nepromítlo. Z bojů o svobodu Polska, z povstání či bitev nic neuvidíte. Tvůrci si však byli svých finančních pout vědomi, a tak zvolili spíše konverzační způsob eskalace situací, jejichž většinu zasadili k jídelnímu stolu osvětlenému pouze několika svícny. Takovéto scény pak mají jakýsi tarantinovský nádech, jelikož se postavy snaží odhalit sekrety svých protivníků bez přímé konfrontace či dávají okatě najevo, že mají nějakou výhodu - ruský kapitán Dunin zduněný mocí drží všechna esa a určuje dynamiku situace, zatímco ostatní hráči (sám Kościuszko a nejlepší a nejzábavnější postava filmu, Domingo) mu musí ustupovat. Nakonec ale vše skončí rubačkou asi tak čtyřiceti chlopů na dvorku a spáleným statkem. To by pak vlastně mohlo i docela dobře fungovat jako nastínění toho, co přišlo potom (samotné větší povstání a bitvy), JENŽE Kościuszko není hlavní postava. Tento status připadá Ignácovi, doslovnému sukinsynovi, okolo jehož ukřivděnosti se točí většina filmu. A on zkrátka nevzbuzuje potřebné sympatie, takže se některé části snímku docela vlečou. Aby z toho nebyl takový polský Jan Žižka. Film o národním hrdinovi doma neuspěje, protože dostatečně nečerpá z domácích filmařských tendencí/tradic, a v zahraničí nemá šanci, zvlášť prezentuje-li jej generický anglický název… (15.08.2024)