Obsahy(1)
Byli jsme best in covid? Kdo měl plán: lidstvo, nebo virus? Filmový štáb Víta Klusáka (V síti) a Mariky Pecháčkové se na jaře 2020 vydal do prázdných ulic a dva roky sledoval reakce české společnosti na pandemii covid-19 v odrazu vládních nařízení. V dokumentární tragikomedii Velké nic tvůrci nasbírali silné příběhy lidí z různých oblastí, zachytili bizarní obrazy krize a vytvořili tak absurdně úsměvnou zprávu o naší společnosti. (Aerofilms)
(více)Videa (1)
Recenze (116)
Klusák natočil dokument pro příští generace a možná nějaké masochisty, kterým dva roky v pandemii nestačily, ale jinak je to skutečně velké nic. Samé známé obrázky obsahující smutek, zmatek a neschopnost. Na většinu diváků to ale bude brzo. Jedna hvězda navíc za kolegyni, kterou kamerovali na náměstí s dezoláty. ()
Doba covidová jistým způsobem poznamenala každého z nás a z dnešního pohledu to byl prostě bizár. Tento dokument skvěle zprostředkovává pohledy několika odlišných lidí vždy velice zajímavým způsobem. Kombinuje momenty radosti i smutku a moc dobře je vyvažuje po trvání celého filmu. Z filmařského hlediska je Velké NIC výborná práce, za mě moc povedený střih, kvalitní práce s kamerou, protože některé záběry byly doopravdy perfektní! A černobílý formát sedl tomuto dokumentu jak p**** na hrnec. Celé kino se skoro pořád smálo a není vůbec divu vzhledem k tak skvěle zpracovanému tématu. Myslím si, že vidět Velké NIC alespoň 1x za život je povinností každého Čecha. Čechy Čechům! :D ()
Těžko se bude příštím generacím vysvětlovat, že se něco takového skutečně dělo. Klusákův existenciální černobílý dokument ve mně při vzpomínce na události ne až zase tak nedávné vyvolal kombinaci úzkosti a odlehčujícího smíchu. Velký dík patří Klusákovi za vybudování pomníku Karlu Vachkovi. Takhle vzácní lidé by neměli odcházet příliš brzy. ()
Hnusná to doba, ve které bylo nejhorším zločinem dýchat čerstvý vzduch, ale za kterou jsem ovšem na jednu stránku i vděčný. Poznal jsem totiž skutečné charaktery lidí ve své branži a v mém okolí. S úžasem jsem pozoroval, jak může člověk hluboko klesnout ve své hlouposti, připosranosti a patolízalství. Naštěstí jak doma, tak i v práci byl svět v pořádku, slinták na hubě nenosil vůbec nikdo a očkovat se nechaly pouze dvě kolegyně, které však nikdy nedávaly najevo svoji "nadřazenost", a také nás nikdo k tečkování nenutil. Klid byl celkem i v naší šestnáctitisícové vesnici, hodně lidí mělo nějaká kreténská nařízení estébáka Bureše a jeho "odborníků" hodně hluboko v prdeli. Dokument sám o sobě špatný není, velmi výstižné komentáře od uživatelů Dobytek a Verbal se kterými se naprosto ztotožňuju. A také díky covidu už nemám televizi, dne 22. 3. 2020 jsme obě televize odstavili a odnesli do sklepa a pokud je nikdo neukradl, tak tam jsou dosud.. ()
Působivý dokument. Klusák a Pecháčková výborně vybrali různorodé respondenty a krásně zachytili ty covidové hrůzy. Za sebe můžu říct, že na mě příliš nefungovalo filozofování Karla Vachka. Přišlo mi, že to žádnou hloubku nemá, byť v to filmaři doufali. Bylo spíš x-krát slyšené banality jako např., že je nás na planetě moc. Promluvy některých žen, které šily roušky, mi přišly mnohem hlubší a zajímavější, ač v pozadí neměly obsáhlou knihovnu. Nicméně alespoň Vachkova reflexe vlastní smrti byla zajímavá. RIP. ()
Galerie (22)
Photo © Adam Hříbal / Hypermarket Film
Zajímavosti (1)
- Film se natáčel od března do června 2022. (LaSi)
Reklama