poster

Příběh z Tokia

  • český

    Tokijský příběh

  • japonský

    Tōkyō monogatari

  • japonský

    東京物語

  • slovenský

    Príbeh z Tokia

  • anglický

    Tokyo Story

Drama

Japonsko, 1953, 136 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Sobis87
    ****

    Musím přiznat, že mě ta až přehnaná zdvořilost, která panovala mezi všemi zúčastněnými, poměrně iritovala. Ta zdvořilá neupřímnost, od které se postavy mohly oprostit až tehdy, když byly o samotě, mi byla velmi nepříjemná, ale nepochybuji, že to byl právě tvůrčí záměr. Příběh z Tokia přeci vypráví o chřadnoucích vztazích mezi generacemi a jako takový má co říci i po téměř šedesáti letech od svého vzniku. Samotný příběh je poměrně strohý, to samé platí i o stylu (statická kamera, frontální záběry během dialogů, atd.), ale celkově se jedná o působivou podívanou, která má na téma rodiny rozhodně co říci.(20.6.2011)

  • Superpero
    ****

    Uvadající vztahy mezi rodiči a dětmi podané velmi civilní a dojemnou formou. Zde to navíc ještě kontrastuje se všudypřítomnou japonskou, až trochu pokryteckou, zdvořilostí. Hrozně se mi líbily postavy rodičů. Zvlášť stará babička byla taková hodná a potěšilo mě, že z nich Ozu neudělal svatoušky a dal tam dědouškovu ožraleckou epizodu a narážky na jeho alkoholickou minulost. :) Bohužel to na mě ke konci bylo už příliš rozvláčné.(10.2.2010)

  • Skrk
    ***

    Scénáristicky špatná a herecky zapomenutelná cesta do Tokia za poznáním rodičovských vztahů. Příběhově slaboučké a celé se to tvářilo falešným dojmem, díky uměle nahozeným úsmevův. I když se mi několik scén líbilo a natočené to bylo pěkně, po zhlédnutí mi nijak nezůstal v hlavě a zeptal jsem se sám sebe, jestli je to ten slavný Příběh z Tokia, 3. nejlepší film všech dob?(24.8.2012)

  • Pacco
    ****

    Ozua byl (ač se to nezdá) poměrně ovlivněný západní groteskou 20.let. Jeho námět na Tokijský příběh jakoby lehce osciloval mezi sociální kritikou a ironickým výsměchem malostem a nesouladu. Ještě více než příběh dvou starých lidí, ocitajících se v situacích pravých generation gaps, je však v díle zarážející jeho forma. S hloubkou ostrosti by si mohl zavdat s Občanem Kanem, ale nejnápadnější je rozvinutí detailů prostředí, střihu a kamery. Oč více se inspiroval v němém filmu, o to více ho pak následně zdokonalil ve střihu a dal mu kabátec mluveného - v nečekaných chvílích prokládá film záběry krajiny, města v mlčenlivé samotě věčného ruchu, vyhýbá se pohybům kamery a staví herce ve střed. Herci v jeho rukou pronášejí všední dialogy bez větších emocí, jak kážou staré japonské zvyky. O to se stává pro diváka těžší, aby rozeznal za usměvavou tváří skrytý smutek, za běžnou větou nenávist atd.. Ozua je opačným protipólem dnešních filmařů, co se snaží vydolovat z diváků city krokodýlími slzami. On postupoval jemně, pouhými náznaky buduje silný prožitek. Samotný příběh o neporozumění generací a odcizení příbuzných sice neobsahuje žádné překvapivé telenovelské odhalování, ale jeho naléhavost vyplývá z jednoduchosti a zmíněné formy. Jenže, to všechno má malililinkatou chybu – délku. Dokážu si představit diváka, co zhlédnul film až do konce a prohlásil: „Kdyby to nebylo tak dlouhý, tak by to bylo i zajímavější.“ (citace mého otce). Na něho jako na diváka Colomba to bylo příliš a kupodivu i na mne, a to jsem zvládla oba díly Ivana Hrozného po sobě..snad za to mohla i ta částečná monotónnost. Ač patřil na západě Tokijský příběh k nejpopulárnějším dílům Ozuy, ta popularita byla taková, že ho jeho současník Kurosawa se svými legendárními Sedmi samuraji předčil..(18.9.2006)

  • Anderton
    ****

    Príbeh z Tokia by sa mohol nazývať Všeobecný ľudský príbeh z akéhokoľvek veľkomesta na svete v akomkoľvek čase. Ozu asi chcel vyjadriť svojim filmom určitý posun v medziľudských medzigeneračných vzťahoch moderného povojnového Japonska a toho predtým, lenže podarilo sa mu skôr dokázať, že ľudia sú a boli všade a vždy rovnakí. Priepasť medzi deťmi a rodičmi sa vekom neustále zväčšuje a vďaka niektorým dialógom Príbehu z Tokia sa budete možno pozerať inak aj na niektorých členov vašej širšej rodiny, ktorí vám sú vďaka ich chladnejšiemu a pragmatickému prístupu nesympatickí. Niežeby sa Ozu neprikláňal na stranu rodičov, súdom by som však jeho prístup nenazval. Život natoľko čiernobiely nie je. Technické hľadisko však odlišné od našich konvencií je, akoby náhodou pokladaná kamera na rôzne miesta bytov snímala voyeristicky náhodné rozhovory bežných ľudí. Film tak získava napriek miernemu zostarnutiu autenticitu. Život starých pripomína pomalé kľudné hompálanie sa lodiek na vlnách rieky, život mladej generácie rýchliky pendlujúce medzi prudko sa rozvíjajúcimi japonskými megapolismi.(20.2.2014)

  • - Britský magazín Sight & Sound v roku 2012 vyhodnotil film ako tretí najlepší v dejinách. (MikO_NR_1909)

  • - Film, byl inspirován snímkem Make Way for Tomorrow (1937). Ozu jej sice neviděl, ale scénárista Kogo Noda ano. (Kulmon)

  • - Originální negativ filmu krátce po natočení shořel. (Kulmon)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace