poster

Příběh z Tokia

  • český

    Tokijský příběh

  • Japonsko

    Tōkyō monogatari

  • Japonsko

    東京物語

    (Japonsko)
  • slovenský

    Príbeh z Tokia

  • anglický

    Tokyo Story

Drama

Japonsko, 1953, 136 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Dont
    ***

    Námět snímku byl rozhodně dobrý a překvapivě je i po tolika letech od vzniku filmu pořád aktuální. Co mi na tom ale vadilo, byla zvolená forma. Spoiler: že ne všechno je tak, jak to vypadá a děti se dost změnily, bylo zřejmé celkem brzy, pointa filmu tak byla venku už před jeho polovinou, a ta druhá půlka vlastně jen potvrdila závěry z té první. Když k tomu připočtu stopáž přes dvě hodiny a fakt, že většina dialogů má spíše formální charakter, vyjde mi z toho nuda, nebo minimálně dlouhá chvíle. Oceňuji sdělení filmu, který má stále co říct, ale způsob zpracování je podle mě až příliš vzdálený dnešnímu divákovi. Možná se to líbí Japoncům, možná filmovým kritikům, já to nikomu neberu, ale mě to nijak extra dobré nepřišlo.(13.8.2012)

  • lena60
    *****

    Mistrovsky nastavené zrcadlo. Spatřila jsem v něm vlastní uspěchanost, sobectví, pohodlnost, přízemnost a malost. Posmutnělý, nehezký obraz. - Po skončení prohlídky provinilé klopení očí, zamyšlení a odhodlání aspoň na chvíli se zastavit a být pozornější a vlídnější ke svým nejbližším. Dokud je ještě čas...(2.5.2009)

  • Lavran
    *****

    Tokyo monogatari, to je milionář střídmosti. Na omak je filmem, který je zbavený vší rušivé stylistické ornamentalistiky, který je opracovaný do geometrické úhlednosti toho nejprostšího modu vyprávění, ale pod hakamou této ukázněnosti a zdánlivé prostoty majetnicky ukrývá ty nejmagičtější poklady všedního života; zejména pak pravdy, které se nám v moderním věku neustále oddalují. Metronomem je mu délka jednotlivých statických kompozicí a jejich duchovní přesah (obzvláště v zátiších, která Ozu zároveň aplikuje i jako formu interpunkce spojující dvě nesourodá místa), prodlužující trvání zbytnělého času (nostalgie, tikot hodin, projíždějící vlaky...) a také obraz stařecké (ne)rozvážnosti, který je stejnou měrou smutný a pokorný jako úsměvný a klukovsky vzpurný. V obou polohách je však podávaný s rovnou mírou porozumění a neuvěřitelné citlivosti, aniž by kdy, byť na sekundu, došlo ke snížení do sentimentálního útlaku. Nelze se tak divit tomu, že mnozí interpretátoři hledali v Ozuových dílech pověstný dotek zenu. Je to neobyčejně svůdný obraz obyčejnosti. Dávkovaný s rozvahou a neuspěchaně, neboť se již nemusí obávat o svůj přidělený čas.(28.5.2009)

  • lamps
    ****

    Nenápadný příběh, avšak podávaný z natolik uvěřitelné lidské perspektivy, že se právem pyšní titulem filmové klasiky. Dospělému člověku, který má vlastní děti a nade vše miluje svého partnera, sice Ozu nic nového nesdělí, ale zároveň ho pohladí po duši a všechny vžité rodinné hodnoty do něj ještě pevněji vtiskne. Unikátní obrazová i pocitová melancholie, kde se nemusí skoro nic dít, a stejně z ní nelze spustit oči..... Až mi bude šedesát, půjde bezpochyby o jeden z nejdůležitějších filmů vůbec, nyní bohužel nejsem schopen spravedlivého docenění. :) 80%(28.9.2015)

  • Slarque
    ****

    Ze začátku mi celkem trvalo než jsem se dokázal naladit na pomalé tempo filmu. Na druhou stranu, takhle obyčejný příběh opravdu nepotřebuje žádnou zbytečnou okázalost a velká gesta. Oč je banálnější, tím je univerzálnější. Přes všechnu japonskou exotičnost je dobře pochopitelný i u nás a v současnosti. A ve své druhé polovině mi dokázal, že v jednoduchosti je opravdu síla.(22.1.2004)

  • - Ozu a jeho celoživotní spolupracovník Kogo Noda strávili 103 dní ve venkovské hospodě v Chigisace, kde pracovali na scénáři. (Kulmon)

  • - Britský magazín Sight & Sound v roku 2012 vyhodnotil film ako tretí najlepší v dejinách. (MikO_NR_1909)

  • - Plakáty k filmu namaloval sám režisér. (Kulmon)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace