Sladký čas Kalimagdory

V rámci cyklů našich cyklů, které jsme dosud schopni vnímat - denní, roční životní - je tu zvýrazněn pohyb rokem jako pohyb životem, i když by totéž šlo vyjádřit i v rámci jednoho dne - navíc z pozice diváka je to jen hodina a půl. V tomto smyslu je film dobře zvládnutý, je nápaditý, a po padesáti letech (nejspíš díky své experimentální povaze) dosud svěží. Pozn: V paměti z konce šedesátých mi zůstalo jen to, že je také eroticky odvážný. Pozn. 2: Ano, na konci roku je starý, ale také tlusý, aby mohl hibernovat a na jaře se obnovit - v mém věku už to cítím nějak podobně. (09.11.2018)

Občas je to velmi špatné - střih, dramaturgie záběrů, herectví - někdy je to trapné. Občas v tom probleskne vizuální psychedelie šedesátek, jak ji znám třeba ze Zvětšeniny, nebo Zazie v metru - ale je filtrovaná západním Německem - stejná alej jako v začátku Fassbinderova Roku se třinácti úplňky - je to Mnichov? Pěkná je hudba: veselý bigbít; hlavní téma se chytře mění podle ročních období. Weissův text jsem četl, je to pozoruhodná věc - má taky svoje nedostatky - v logice, motivacích, výstavbě. Myslím, že Laholův konec je víc o biorytmu, než Weiss - vůbec je film v epizodě zimy nezvykle napínavý - i kvůli "Magdě" - byla předtím u moře, že je tak snědá-)? Rozzáří obě scény v nichž je-). Jo - a začátek zase trochu zavání etologií - ale to tak silné není. Pozoruhodný film! (27.12.2011)

„Miluji dveře. Každé vedou jinam a netuším, co je za nimi." Neřekl bych fantasy, jelikož magie zde není. Což ale neznamená, že samotný snímek není magický. Jde spíše o podobenství. Poetický příběh, v němž mladý muž Jonáš prochází ročními obdobími tak, jako člověk od narození prochází jednotlivými životními etapami. A když přijde stáří, podzim života, je čas najít si místo k dlouhému a nerušenému spánku. Hravost, barvy, život, vášeň, ale i vztek, zadumanost, nevrlost. Jedna z nejpůvabnějších scén se odehraje pod stolem a asi nejlepší je jaro, kdy ztřeštěné Jonášovo chování nemá hranice. A tichá zima v horách s útulnou chalupou je jako medvědí brloh, kde lze odpočívat až do jara. Ostatně Jonáš nezestárnul ani o chlup, ale vytvořil si patřičné tukové zásoby jako medvěd, aby zimu ve zdraví přežil... (06.05.2021)

Metaforický film o točení sa dokola v rytme ročných období. Príbeh zachytáva vášňou predchnuté ľudské aktivity: od lásky až po rôzne kratochvíle a koníčky. Priebeh je nemenný. Všetko začína detskou hravosťou a bláznivinami z náhle vzbĺknucej radosti (jar). Vyvrcholenie nastáva uprostred príbehu: rozkošou z fyzického uspokojenia sa objektom vášne (leto). Nastáva únava z potreby nejako svoj vzťah (koníček) inštitucionálne legitimizovať. Časté je dopovanie sa, len aby sa tá opakovaná nuda nejako doklepala. Cigy, trúnky a vylihovanie (jeseň). Ak sa človek dostal až do tejto fázy zistí, že pôvodné anarchistické výboje aj tak napokon takmer vždy skončia v rezignácii s vlastným osudom, dobrovoľným únikom od rebélie mladosti k stredostavovskému odfukovaniu pod duchnou na chalupe. V objatí hôr a dlhodobej známosti. Interpretačná otvorenosť diela ale ponúka aj iné vysvetlenia. K výhradám o nedokonalej adaptácii - v úvodných titulkoch je uvedené, že film prevzal len niektoré motívy Weissovej knihy. Koprodukcia s NSR tentoraz príliš neprospela. Prostredie neladí s príbehom a nemeckí herci svoje zástoje brali skôr profesionálne, bez výraznejšej emočnej zaangažovanosti. (31.01.2015)

Prvých 15 minút zaujímavých a hravých. Bol som neuveriteľne natešený, že uvidím niečo nové a krásne - minimálne formálna stránka a načrtnutie príbehu tomu nasvedčovali. Posledných 5 minút s príchodom Magdy Vášáryovej je nádherných a poetických. Až mi bolo ľúto že jej vo filme nebolo viac. A zvyšok? Zvyšok je zlepenec scén, situácií a póz, ktoré ma unavovali a znechucovali. Hlavný hrdina nebol natoľko charizmatický aby utiahol celý film a snaha o nejakú psychológiu sa tiež nekonala. Nečítal som knihu, takže neviem posúdiť do akej miery je to film Laholu a do akej Weissa, ale pravdou je, že ma film dosť sklamal. Slovenské filmy na prelome 60 a 70 rokov mi prídu strašne neúprimné. Bez duše a bez emocionálnej hĺbky. Možno že je to len mnou, ale pre takého filmy som nikdy nemal pochopenie a asi ani mať nebudem. Najviac ma mrzí, že to naozaj vyzeralo zo začiatku pekne. (04.06.2012)