Stalo se jedné noci

Romantika prodchnutá sarkasmy a snahou svého vskrytu milovaného co nejvíc setřít jsou krásným poznávacím znamením doby. Dialogy ostré jak břitva tu teď v dobách Me too šokují snad víc jak sebevětší brutality Noci s nabroušenou břitvou. A fungují na výbornou, ony sarkasmy. Romantika ovšem už tolik ne, zvlášť když mezi Gablem a Colbertovou je viditelné chemie jen poskrovnu, dalece nedosahující na metu Prázdnin v Římě, které příběh o pár desítek let starší klasiky umě vykrádá/remakuje. Vadí to? Ani zbla. Tak jako je nejlepší verzí Casablancy ta s vesmírným barem Dinglebatové a Beardsleyho, nejlepší verze Caprova opus magnum je ta, kterou nenatočil Capra. Originál stojí pořád za vidění, ale vracet se do něj asi nebudete. Well... we'll always have Rome. 7/10 (04.09.2019)

Frank Capra točí filmy, které v sobě mají něco zvláštního. Děj se zdá na první pohled banální, klišovitý a navíc je tu příliš sentimentu. Ovšem když se člověk zamyslí, tak si uvědomí, že se jedná o velmi rafinovaný počin. Ve skutečnosti se film naopak klišé vyhýbá a charaktery jsou ve své ujetosti relativně originální (fantastická postava Clarka Gabla!). U komedie podobného typu by se dalo čekat (a v současnosti se to i stává!), že člověk zná výchozí situaci, je mu zřejmé, jak to dopadne a tudíž sledování filmu je nepříjemné utrpení, kdy divák předvídá šablonovité peripetie na cestě z bodu A do bodu B. To ovšem není případ tohoto filmu, protože právě ta cesta (metaforická, ale i skutečná) funguje velmi nápaditě a nelze tomu upřít ani jistou dávku inteligence. Co se mi na filmu velmi líbilo je lidskost a inteligence u vedlejších postav, které se z počátku jeví jenom jako komplikovatelé děje (otec a vydavatel). (12.07.2010)

(1001) Inu, zdá se, že o typech (a kvalitách) femme fatale zlatého věku Hollywoodu se mám ještě mnoho co učit. Claudette Colbert je naprosto famózní a bezprostřední a všechna čest, opravdu. Obecně jsem velmi příjemně překvapená tím, jak subtilně a meziřádkově se filmařům to zamilovávání podařilo odvyprávět, navíc v rámci žánru komedie. I Clark Gable postupně odhazuje masku a odhaluje roztomilou a zranitelnou stránku svého šviháka, což mě vede k myšlence, že možná nebyl tak namyšlený a sebestředný jako jiní herci té doby, kteří odmítali před kamerou odhalit jakoukoli slabost. Zajímavé mi přijde i to, že obě mužské autority, otec a šéf novin, ačkoliv v průběhu filmu vystupují jako profesionální drsňáci, na konci ukážou pochopení a rovněž projeví lásku ke svým poddaným, abych tak řekla. Zkrátka, nečekala jsem takovou citlivost, ale děkuji za ni! A byla to i sranda. (12.12.2018)

(viděno v roce 2009, názor psán po zhlédnutí) Když jsem se na tento film dívala, říkala jsem si, že to nemůže být náhoda a že Prázdniny v Římě musí z tohoto filmu aspoň trochu vycházet. A taky že jo. Jelikož mám Prázdniny v Římě ráda, je logické, že se mi líbil i tento film. Líbí se mi romantické filmy z 30., 40. let hollywoodské kinematografie. Oproti dnešním mnohdy přeplácaným filmům mi tyto staré filmy přijdou takové noblesní, odvyprávěné s lehkostí a přece tak, aby vás bavily, fandili jste ústřednímu páru a prostě si to užili. Claudette Colbert sice nebyla tak roztomile ztřeštěná jako Audrey Hepburn v Prázdninách, ale předvedla také skvělý výkon. Clark Gable je kategorie sama pro sebe, stejně tak jméno režiséra. Ve výsledku se mi film Stalo se jedné noci moc líbil, ráda se na něj někdy podívám znovu a jsem také ráda, že jsem zase objevila jednu dobrou starou klasiku. (06.04.2012)

Tak šíleně nezáživné, jak jenom pokus o romantickou komedii může být. Jakákoli ocenění jsou totálně mimo mísu. Mimo byli i páni akademičtí porotci, když nechají zvítězit nic neříkající romantickou komedii. Po 10 minutách sledování každý divák nepochybuje o tom, jak to celé skončí. Samozřejmě jsem neočekával, že mi od samé zábavy vybuchne bránice, ale alespoň jedenkrát, jsem se během filmu usmát chtěl. Obě postavy se mi během 10 minut naprosto znechutily a do konce stopáže jsem si k nim nenašel cestu. Naprosto prvoplánová sračka s nudným, předvídatelným a především (v době vzniku možná ještě ne), ale dnes již stotisíckrát ohraným příběhem (kopírky zasrané) o dvou existencích, které se k sobě vůbec v ničem nehodí, a přesto se do sebe bláznivě zamilují. Takže člověk 100 minut sleduje, jak se totálně uměle a zcela vykonstruovaně jakože dobírají a popichují, až nakonec jako zjistí, že se oba vlastně celou dobu hrozně moc milují. Celou stopáž mě neskutečně sralo, že se hlavní hrdina choval k hlavní hrdince, jako ke kusu hovna, i když to byla otravná ultrapíča, tak přeci jenom měla vaginu a považuji za jaksi nedůstojné s k majitelkám vagín chovat hnusně. Všichni se tu nad tím hrozně moc bavili, takže jsem zřejmě asi jen staromódní. Já jsem člověk, který cukr nesnese ani v kávě a tady ho na mě tvůrci sypali 105 minut celé pytle rovnou do huby. V podstatě celý děj je vykonstruován stylem "cukr a bič", spousta diváků na tomto principu zřejmě vyrůstala, takže si našli ve snímku takové zalíbení. Zejména z počátku filmu jsem neskutečně trpěl. Obě dvě hlavní vykonstruované role jsou napsány naprosto debilně a něco tak debilního není možné zahrát důstojně, ani kdyby se Gable a Colbert přetrhli. Tohle nebyly postavy s plnohodnotnými charaktery, to byli dva nastrčení povrchní panáčci zaujímající ploché předepsané postoje. A podle toho to také vypadalo. Bylo to laciné i na svoji dobu. Zajímalo by mě, jakého kreténa vůbec poprvé napadlo podřadný žánr romantických komedií oceňovat. Osobně považuji čas strávený ve společnosti této nudírny za čas ztracený. Zase a znovu jsem si potvrdil, že tohle ani vzdáleně není mým šálkem kávy. Asi pochopím, že se snímek tu a tam tento film nějaké ženě zalíbí, ale pokud si najde obdivovatele i v pánských řadách, tak by se dotyční pánové měli prudce zamyslet nad svojí orientací. Slabá pohasínající hvězda. (07.11.2019)