Reklama

Reklama

Hranice

  • Polsko Zielona granica (více)
Trailer 1
Polsko / Česko / Francie / Belgie, 2023, 147 min

Kamera:

Tomasz Naumiuk

Hrají:

Jalal Altawil, Maja Ostaszewska, Behi Djanati Atai, Tomasz Włosok, Mohamad Al Rashi, Dalia Naous, Joely Mbundu, Piotr Stramowski, Marta Stalmierska (více)
(další profese)

Obsahy(1)

Psycholožka Julia (Maja Ostaszewska) se po přestěhování do Suwalského kraje stává nedobrovolnou svědkyní a účastnicí dramatických událostí na polsko-běloruské hranici. Rozhodne se vzdát se svého pohodlného života a přidá se ke skupině aktivistů, kteří poskytují pomoc uprchlíkům. Současně s tím jsou syrská rodina prchající před občanskou válkou a její doprovod, učitelka z Afghánistánu, podvedeni Bělorusy a násilně převezeni do uprchlického tábora nedaleko hranic s Polskem. Ve snaze uniknout se vydávají na zoufalou a nebezpečnou cestu neznámým a nepřátelským územím. V Polsku se jejich osud protne s osudem Juliiným a mladého pohraničníka Jana (Tomasz Włosok). Události, které je potkají, navždy změní život nejen jim, ale i dalším migrantům a aktivistům zapojeným do jejich příběhu. (Bioscop)

(více)

Videa (1)

Trailer 1

Recenze (49)

Othello 

všechny recenze uživatele

Takřka to nejhorší, co se tomuto tématu mohlo stát. Příšerně napsaný pamflet, který působí jako odškrávací seznam těžkostí jeho aktérů, kde nejdůležitější bylo ani jednu z nich neopomenout. V poslední fázi se pak film překlene do odbojářského žánru, kde postavy najednou působí jak archetypy z young-adults filmů, přičemž tato část je vlastně opsaná synopse fiktivní budovatelské hry Havíř a Markéta: vyhořelá psychiatrička starající se o zpovykané hysterické měšťáky je svědkem příkoří na nevinných utečencích. Uvědomí si tak, že svět potřebuje méně psychologů, zato více přiložit ruku k dílu na poli guerillové solidarity. Stupidní jazyk tohoto filmu poslouží jen jako další kámen v kulturních válkách, protože jeho obliba či neobliba bude vycházet čistě z vaší pozice vůči tématu. Film jinak totiž nemá sám žádnou uměleckou hodnotu. Chcete-li vědět, jak se má pracovat s nějakou historickou či společenskou katastrofou, tedy jako brutální a chaotickou eskalací hlouposti a vnitřní prázdnouty, podívejte se na Saul Fia nebo Jupiter Holdja ()

Ediebalboa 

všechny recenze uživatele

Agnieszka přináší až nepříjemně autentické svědectví z polsko-běloruského pohraničí a rozhodně se přitom nebojí rýpat do místních režimů. Běloruská i již dnes bývalá polská garnitura tuhle imigrantskou noční můru napsaly de facto samy, tak proč také zbytečně chodit kolem horké kaše, že. "Nechtění" si v příhraničních lesech plných zákeřných močálů prochází peklem, kde logika i lidská práva berou za své, a nezbývá proto, než se ve výsledku spoléhat pouze na charaktery jednotlivců. Snad jen vyprávěných linek bych trochu ubral, ale chápu. Cílem bylo zachytit situaci komplexně, nikoli jedním velkým dramatickým příběhem. A to se v rukách zkušené režisérky podařilo. [Viennale 2023] ()

Reklama

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Po roce či dvou jsem opět vyšel do kina. Na pokladně mě místo paní pokladní však uvítal nápis (opisuji to z mobilu, neboť teprve dnes jsem se dozvěděl k čemu ta věc vůbec je): Od 1. října 2022 prodej vstupenek v Kině Vysočina pouze z prodejního automatu (to bylo černě a nyní červeně) Platba možná jen platební kartou (a opět černě, jenže jiným písmem) Děkujeme za pochopení (a podpis) Kultura. Protože jsem kartu neměl, vypsal mi lístek ručně uvaděč, který mi dal i kartu "Přítel filmu" a tím i slevu 20 Kč. A teď k filmu! A co když ještě ne! Před promítáním jsem se šel podívat ven, kde jsme před 55 lety čekávali na holky. A co vidím! Vidím, že nevidím plastiku, která tam stávala od jeho otevření v roce 1963. Šel jsem se informovat k již známému uvaděči, který mě ujistil, že tam dosud stojí. Ano, byla tam, jenže zarostlá keři a  ve večerním šeru téměř neviditelná... Sám film byl pro mě pocitově hodně rozporný. Individuální příběhy utečenců, jedinců či rodin, jsou seskupovány, redukovány, zřetězovány do určitých akcí. A samozřejmě i protiakcí. Nic se tu nereflektuje, žádná akce není zdůvodněna, je to obnažený akční film. Pokud je reflexe ponechána divákovi, jak má odpovědět na otázky: Skutečně utíká zelenou hranicí (v českém názvu "zelená" chybí, zřejmě známe jen "rudou") tolik žen v pokročilém těhotenství? Tolik llidí se topí v suwalských bažinách? Kolik je v Polsku frankofilních rodin, jejichž děti rapují spolu s emigranty? Pokud je jedinou odpovědí, že Polsko přijalo poté 2 000 000 Ukrajinců, je to odpověď nedostatečná. ()

JamesSi 

všechny recenze uživatele

Hranice ukazuje situaci na Bělorusko-Polské hranice z perspektiv různých postav. Hraniční stráže, psycholožky, rodiny uprchlíků nebo aktivistů. Tenhle film v žádném případě není bez názoru, ale nedá se navzat jako neupřímný nebo nekomplexní. Navíc ho dokážu nazvat na perlu kvalitní filmařiny. Před pár lety jsem kritizoval Nabarvené ptáče, jelikož šlo o film o "horké bramboře", které se všichni chtějí zbavit a postupně ji ničí. Tady to přirovnání není negativní, jelikož je to přesné popsání situace. Bělorusové se snaží vyhnat uprchlíky do Polska, ty je zpátky ženou do Běloruska. Dokud neumřou. Malé momenty vyprávění, které ukazuje Agnieszka jsou skvělé. Postava kluka z uprchlické rodiny například shodí brýle ženě v letadle, aby ho pustila sednout. Takové malé momenty lidskosti. Film také hodné řeší náboženství. Otec od rodiny utíká před Islámským státem poté, co ho napadly. Byl zmlácen když kouřil, to dělá konflikty s dědou rodiny, který je dodnes oddaným muslimem. Jiní utíkají kvůli obvinění z homosexuality, jiný pouze kvůli válce. Polská psycholožka dokazuje svůj původ tím, že na policista vyplázne celou křesťanskou modlitbu. Film kritizuje i aktivisty, kteří se za každou cenu snaží být v oblasti legality i když do ubližuje lidem. Jen ukazují zoufalé příběhy utečenců, zatímco polská veřejnost nad problémem zavírá oči. Je radikální, že film podporuje nezákonné jednání? Ano, ale někdy zákony na papíře prostě nejsou správné. Zákony by měli pomáhat lidem a trestat nespravedlnost. Nejde o to, že jsme dosáhli perfektní morality a nedá se nic změnit. Ano, film je v tomhle radikální. Zpátky k filmu: Jsou zde i zajímavé paralely - psycholožka Julia je svléknuta do naha policií, aby byla zhanobena. Poté, co člen hraniční stráže se rozhodne pomoci uprchlíkům, je odhalen on a dívá se na sebe do zrcadla. Na první zhlédnutí je film hodně dlouhý, ale pointa s kontrastem s uprchlíky z Ukrajiny je silná. Ti, co před půl rokem mlátili rodiny Syřanů, rozdávají nyní ukrajinským dětem hračky. Četl jsem názory na internetu a bohužel mi přijdou docela genocidní. Ano, i když jsou uprchlíci posíláni z Běloruska úmyslně, opravdu není morální je postřílet (top komentář na IMDB právě teď). Nejsou to vojáci, jsou to jen civilisti, kteří jsou nevědomky využiti a do Evropy by se chtěli dostat stejně. Ať už by jim Bělorusové pomohli či ne. A je to nacistická propaganda? Nejhorší na nacistické propagandě byla dehumanizace a tohle je naprostý opak. Nacistické propagandě se více blíží to, když řeknete všichni "A" nás chtějí zničit/jsou svině". Tenhle film naprosto odmítá absolutní řešení nebo to, že na světě jsou pouze "hrdinové" a "svině". Tenhle film je mnohem komplexnější, než někteří na této stránce či světě tvrdí. 9/10 A jebat lidi v těchto komentářích, kteří se doslova smějou, když uprchlíci jsou mláceni do ksichtu. EDIT: Jediná výtka - rapová scéna byla fakt cringe. Ať už úmyslný či ne. ()

major.warren 

všechny recenze uživatele

RECENZE: Jen svině sedí v kinech? Agnieszka Holland natočila svůj životní film - Českokrumlovský deník Roztmívačka, barevný obraz hustých lesů kdesi na „zelené hranici“ postupně přechází v černobílý. Titulek: GREEN BORDER, střih. Syrská rodina právě přistává v Bělorusku.  Má to být pouze přechodná stanice, jejich cílem je dostat se za příbuznými dále do Švédska. Na letišti k sobě přiberou ještě migrantku z Afghánistánu a jen co je převaděč odveze k ostnatému drátu uprostřed pustiny, překonají zdárně nedobytnou hranici s Evropou. „Dokázali jsme to, jsme v EU!“ hlásá jedna z postav, aniž by tušila, jaké hrůzy záhy její nadšení vystřídají. Dál se pak Hranice (v originále Zielona granica) vyvíjí cestou mozaiky několika osudů, jež se později více či méně protnou. Uprchlíci se stávají politickou zbraní, psycholožka Julie už se nechce nečinně dívat na to, co se odehrává takřka za jejím plotem, skupina aktivistů se snaží pomáhat, jak to jen jde, a pak je tu příslušník pohraniční stráže, jehož později dožene vlastní role v tom, co se „na hranici“ děje. Film Agnieszky Holland není samoúčelnou obžalobou Polska ani Evropské unie. Nejedná se ani o aktivistický pamflet sluníčkářů. Jde o znepokojivé varování a zdrcující portrét toho, jak Evropa navenek zastává hodnoty svobod a práv člověka, ovšem ve výsledku je zcela opomíjí. Jinak by totiž Polsko bylo dávno vyškrtnuto ze seznamu civilizovaných zemí. Odsoudit Agnieszku Holland za to, že Hranice je stvrzujícím podpisem jejích politických názorů by bylo asi stejně nemístné jako vyčítat Ejzenštejnovi, že Křižník Potěmkin je ideologickou agitkou SSSR. Projekt, jenž je hodnotný umělecky i společensky, je dnes spíše vzácností. Jedni tvůrci sice disponují silnými tématy, ale problém nachází v jejich vyjádření. Oproti tomu druzí se s oblibou řadí mezi vyznavače umění, avšak často nemají co říci. Hranice, v níž se navíc hrdě odráží i česká stopa (koprodukce s Marlene Film), splňuje obojí.  S ohledem a respektem k režisérčině předchozí tvorbě jsem osobně za vrchol její filmografie považoval snímek Evropa, Evropa z roku 1990. Hranice je přesto dílem ještě o chlup vyspělejším, autentičtějším a soudržnějším. Formálně je bezchybná. Vyzdvihnout musím zejména zacházení s kamerou coby nástrojem k navození pocitu přímé účasti. I scénář, přestože byl údajně spleten dost narychlo, je dotažený do nejmenšího detailu a vyniká spádovostí. Strhující složku zastupují herecké výkony, jak vystřižené z dokumentární reportáže, díky nimž člověku nejednou přejede mráz po zádech i slza po tváři. Se mnou Hranice zacválala hned několikrát, přičemž nejdestruktivnějším okamžikem pro mě byl noční horor v bažinách. Do kin vešel opravdu velký film, jenž nejde zhodnotit slovy, recenzí, procenty. Intenzitu prožitku, následné dozvuky a myšlenky spojené s tíživým svědectvím doby, jež podává, není možné popsat, natož pochopit bez předchozí zkušenosti. Jsem jím emocionálně zdrcený i fascinovaný. Hranice se s odvahou pouští do boje za obranu a záchranu lidství. Proto tímto textem vyzývám čtenáře, aby na ni do kina zašli. A zejména pak ty mladé. Zrodil se totiž Schindlerův seznam naší generace. Tak na chvíli zapomeňte na pseudoproblémy, nehty, Tik Toky a další hlouposti a mazejte do kina! () (méně) (více)

Galerie (30)

Zajímavosti (5)

  • Všichni hlavní herci mají s tématem migrace vlastní zkušenost, Maja Ostaszewska (Julia) byla jednou z tváří Grupy Granice a Jalal Altawil (Bashir) byl sám utečenec. (ČSFD.cz)
  • Natáčení filmu probíhalo zhruba čtyři měsíce a utajovaně. Panovaly totiž obavy, že by téma filmu nemuselo být v Polsku všeobecně přijímáno vstřícně. Obavy se potvrdily ještě před premiérou filmu. Tehdejší ministr spravedlnosti Zbigniew Ziobro dokonce přirovnal tento film k nacistické propagandě. (ČSFD.cz)
  • Příprava filmu zahrnovala stovky hodin analýzy dokumentů, rozhovorů s uprchlíky, pohraničníky, obyvateli pohraničí, aktivisty i odborníky. Režisérka filmu Agnieszka Holland uvedla, že žádný její film nevyžadoval tak důslednou přípravu. (ČSFD.cz)

Související novinky

36. Evropské filmové ceny - nominace

36. Evropské filmové ceny - nominace

08.11.2023

V úterý 7. listopadu byly zveřejněny nominace pro 36. ročník Evropských filmových cen, jež by měly upozornit na nejvýznamnější filmové počiny z Evropy za rok 2023. V kategorii pro nejlepší evropský… (více)

Finále Plzeň začne 22. září

Finále Plzeň začne 22. září

08.09.2023

Film-iálový inter-kino-vizní festival. Jen na Finále uvidíte průřez kompletní českou audiovizuální tvorbou – filmy a seriály, které jsou v kině, v televizi nebo na internetu. Kromě projekcí je… (více)

Reklama

Reklama