Ohnivé vozy

Pův. komentář 5.3.2009: Ohnivé vozy je oskarový film, který jsem jako jeden z mála ještě neviděl, protože byl prakticky nesehnatelný. Čekal jsem teda něco, co mě zarazí do židle a přinutí dvě hodiny sledovat a ani nedýchat. Bohužel Ohnivé vozy jsou jen dobrým sportovním filmem. Vangelisova hudba s legendárním hlavním motivem je samozřejmě skvělá. a jistě bavily mě tréninkové scény, moc se mi líbily zpomalované závodní pasáže a byl jsem rád, že oba hrdinové nakonec vyhráli. Asi proto, že sportovní filmy mám rád. Ale co se týče fungování jako dramatu, rozhodně mi k srdci nepřirostl ani Abrahams, který byl takový blázen, že neuměl prohrávat, ani katolický fanatik Lidell, který odmítl běžet v neděli. Chvílemi jsem se nudil, chvílemi přemýšlel, jestli nebylo lepší natočit podobný film o nějakých větších legendách (třeba Jesse Owens). Přesto se jedná o docela milý film, takový staroanglický, ale od oskarového filmu jsem čekal trošku více. Úpřimně takový Na Zlatém Jezeře by si to zasloužil více. EDIT 2024: Není moc co dodat. Vangelisova legendární a zaslouženě oskarová hudba, zpomalovačky, pár napínavých závodů a pohled do toho jak to chodilo ve sportu v roce 1924. Ale hrdinové které dokážu chápat, ale rozhodně ne milovat, místy nuda a na konci pocit pěkného, ale nijak výjimečného filmu. Oskara si rozhodně zasloužily jiné filmy - Na zlatém jezeře, možná Ragtime nebo Pevnost Apačů v Bronxu a klidně i ten Indiana Jones. (05.03.2009)

Už dlouho jsem neměl tak blízko k slzám. Ještě nikdy jsem se nedíval na muže víry, co běží závod na venkovské slavnosti a já se při tom klepal jak malé dítě čekající na dárek. Nebylo to kvalitou režie, která k dokonalosti nějaký kousek chybí. Ani kvalitní herecké výkony, ale ta hudba. Není to nikdo jiný než Vangelis, kdo posouvá tento film do sfér nekonečné dojemnosti a působivosti. Souboj mužů o jejich čest, jejich místo na světě a hlavně o jejich svědomí, které jim dovolí podívat se ostatním smrtelníkům do očí. Jednou se to prostě stane a režisér najde látku, která mu může změnit život a díky které muže vytvořit obrovský film. Takovým Ohnivé vozy rozhodně jsou. Filmem o osudech, o lidech, o nádheře jménem ŽIVOT a hudbě. Spojení všech prvků, které filmová řeč a kinematografie sama dovoluje od doby Jazzového zpěváka (1927) v dokonalou harmonickou ódu na život a věčný boj jedinců za úspěchem. PS: nadávat za to, že Vangelis nedostal Oscara za Dobytí ráje mohu, ale za tento film to pro Akademii bylo podle mě nejjednodušší a nejrychlejší rozhodování, protože Vangelis je hlavní ohnivý vůz filmu.... (13.03.2007)

Připomínalo mi to Rockyho v běžeckém podání. Abrahams tvrdě trénoval, aby porazil soupeře. Z životopisného pohledu zdařilý kousek, ale z mého nic výjimečného. Rozhodně nic, čemu bych dala Oscara. Jedině za tu hudbu. Jelikož jsem ke konci už jen odpočítávala minuty, nemohu říct, že bych film celou dobu hltala plnými doušky. (21.03.2008)

Atmosférický film o sportu a hlavně motivaci sportovců. Dva běžci, Angličan a Skot, žid a křesťan - oba chtějí vyhrát... !SPOILER! a vyhrajou. !KONEC SPOILERU! Sport tak nějak ustupuje do pozadí a film tak netěží tolik, co z prostředí olympijských her mohl. Místy skvělý, ale moc dlouhý a tudíž i místy nudný, film zachraňuje zajímavá kamera a především geniální, nadpozemská hudba! (02.01.2013)

Jak sport aktivně nevyhledávám (a v podstatě ani pasivně), tak sportovní dramata přímo zbožňuju - nevím, jak je to možný, ale co mi u fotbali v televizi připadá jako trapný piňožení 22 maníků za jednou merunou, to ve mně v dobře natočeným filmu dokáže vzbudit neskutečný nadšení pro věc. Tady to měl rejža jednodušší, protože atletiku miluju i normálně, takže když k tomu přidáme skvělý výkony neokoukaných herců, nádhernou Vangelisovu hudbu a oproštění se od klišé typu absolutní klaďáci versus absolutní záporáci, jakož i perfektní vizuální stránku (a to střih obvykle vnímám jen tehdy, pokud stojí úplně za houby, nebo naopak pokud je geniální), neskutečnou energii, která z filmu sálá tak intenzivně, až se sami chcete rozběhnout, a hlavně ústřední úvahu, která v podstatě vede všechny lidský skutky hodný zapamatování, byť na to lidi zapomínají, a sice "proč to vlastně dělám"? Někdo proto, že tím oslavuje boha, někdo chce být prostě nejlepší v očekávání, že se tak ospravedlní před všemi, kdo mu působí životní ústrky. Krásný a nezapomenutelný... (24.02.2011)