Přišla v noci

Úplně jsem nerozuměl těm vztahům, kdy syn sice má matku od začátku prokouknutou, ale přesto není schopný se jí zbavit, nebo odcizení ústřední dvojice. A moc moudrý jsem nebyl ani z konce. O horor se to pak jen velmi lehounce otře. A i když jsem to v pohodě dokoukal, nemám potřebu to vidět znova. Peková ovšem skvělá. (20.04.2024)

Děsný. Jdu z prázdného kina a jsem naštvaná na všechny, co to vychvalovali. První scénka vypadala slibně - fotografování rodinky, bohužel se nikdo z nich dál ve filmu už neobjevil (ne, vážně se to nesnažím chápat). A až pak nastalo to pravé utrpení: sledovat nejnudnejší pár na světě, jak si nedokáže poradit naprosto s ničím. Závěr nekomentuji vůbec, to už bylo na scénáristické Bohnice. (13.12.2023)

Film, co by dokázal vyvést diváka z komfortní zóny. Jen by k tomu potřeboval o třídu lepší scénář a lépe pracovat s divadelním aranžmá. To byla jednou jedna taková máti, od pohledu značně nesympatická, která jedné deštivé noci zakotvila u svého odcizeného syna s žádostí o nocleh. Jedno přespání jemu a jeho manželce přece nikterak neublíží, jenže ani po rozednění se milá máti nebude mít na odchodu. A tak se tahle trojice dostane do vypjaté a dusné atmosféry. A větší drama se prostě nekonalo. Velký prostor dostal psychologický teror. Film přišel s jakýmsi nekoordinovaným sledem scének, kdy návštěva leze na nervy a obyvatelé bytu si s ní neví rady. Scénář obyvatele bytu staví do neschopného světla, lítost nevzbuzují a máti je na vrcholu tupé vlezlosti. Humorné hlášky přijdou až s příchodem Vladimíra Kratiny, který rozdává humorné trefy a herecky bavil nejvíc. Ústřední herecký trojlístek je neznámý a jejich hraní je takový standard. Simona Peková je až místy strašidelná babizna, která by potřebovala k tomuto potvrzení nějakou drsnou scénu, jenže ta nepřijde. Na filmové poměry je to moc pojato v divadelním stylu. Film to brzdí a ten se nedokáže optimálně rozběhnout. A závěr je bez nápadu. Takové zakončení si nikdo z diváků nepřál. Nízkorozpočtový snímek neukázal naplno svůj potenciál. A jedna hrůzyplná babizna se až moc krotila. Je to takové absurdní dílko, co jde proti proudu české kinematografie. 6|10 (25.02.2024)

Jednoho energetického vysávače bohužel dobře znám. Fungovat v blízkosti někoho takového, jež nerespektuje hranice ostatních, mele jen o svém velikášství, nečeká na odpověď a jednoduše líčí jen to své, není snadné. A je šumák, jestli je nazveme energetickými nebo emočními upíry, prostě žádná legranda. Už jen samotný prolog, ve kterém sledujeme rodinku, která se při banální situaci (společná fotografie) nedokáže domluvit a její členové vystřídají několik poloh chování, je kouzelně absurdní. Ale pořád je to jen jakýsi předkrm. Hlavní chod se objeví zanedlouho ve dveřích. Zmoklá, s velkým kufrem, po úprku z letní dovolené. Jiříčkova matka. Žádá o azyl na jednu noc. Syn Jiří neochotně, jeho partnerka Aneta chápavě souhlasí. Jenže její pobyt se nepříjemně protáhne a dvojici naruší vše, co se dá. Hyperaktivní matinka, asi milující, asi osamělá, rozhodně výstřední, rozhodně svérázná, no, to se nedá popsat, to se musí vidět. Komické scény střídají ty absurdní, záhy je nám z jiných ouzko. Ostatně jakousi generační propast a neporozumění nám tvůrci „vnucují“ už v případě práce Anety v nemocnici, celé to pak graduje tím, když k mámě přibude ještě její starý, stejně otravný kamarád. Možná mi to uniklo, nicméně lehčí kaňkou je absence informace, zda byt patří výhradně synovi (zazní, že jej má od zesnulého otce), protože matka-nematka, jsou jisté hranice. A pláchnutí na chatu nic neřeší. A nesedl mi ani až příliš otevřený závěr. Ačkoliv jsou Jiří Rendl a Annette Nesvadbová velmi dobří, většině scén vévodí sebelítostivý a vypočítavý cizopasník (ač s ní divák nejednou soucítí) jménem Simona Peková. „Dva dobrodruzi ji vykopali jako trilobita,“ ona se jim (i sobě) odvděčila naprosto intenzivním a živelným výkonem. Velká spokojenost. (12.03.2024)