Přišla v noci

Keby bolo po mojom, tak tento film si tak ľahko nepozriem, lebo som tušil prúser, ale bol som prehlasovaný, že to môže byť celkom sranda, no to rozhodne nebola. Horor to rozhodne bol, ale pre mna, že som túto trápnu a nezáživnú vecičku, ktorá sa hrala na psychologický Home invasion bez psychických následkov dopozeral. Fakt ma to nebavilo, lebo film sa tváril, že chce byť aj vtipný a ani to mu vobec nevychádzalo a tak aj herecké prejavy nestali za nič. Postavy boli podané tak laxne, že celkové dianie vo filme ma začalo po chvíli iritovať kvoli primitívnym rozhodnutiam postav sa z celou situáciou zmieriť a nebojovať. Príbehy píše sám život, ale tu bolo vidieť, že to napísal scenárista. Niekoho tato nudná srajda zaujme, ja do tej kategórie patriť nikdy nebudem, slabá 1*. (10.03.2024)

Vlastně jedno velké sólo pro Simonu Pekovou, u které jsem měl celou dobu pocit, že se jí každou chvílí zmocní amok a začne to rubat. Anebo že  se změní v démona. Každopádně kdo má třeba šílenou tchýni, se kterou byl nějakou dobu nucen koexistovat, ten se tu najde. Víc než hodinu jsem se královsky bavil, ale pak se to trošku zvrtlo a samotný závěr je spíš k naštvání, protože nesnáším nevyjádřené konce. Ale pozitiva převažují a i když se mi Chata na prodej líbila víc, potěšil Pavlíček i tady. 70% (24.02.2024)

Byl jsem tentokrát asi příliš natěšený. Film roku? Ani náhodou. V konečném důsledku na mě ten film působí jako absurdní a lehce bizarní. Neustálé "Jiříčku" mi rvalo popatnácté už uši. Nejvíce na mě nakonec zapůsobila Annette Nesvadbová ve všech svých tichých i hlučnějších projevech nesouhlasu. A nejlepší scéna byla ta první s focením, to jsem se v kině řehtal nahlas. (08.12.2023)

"Jiříčku?"  Simona Peková si svou první velkou roli od prodavačky, která nesmí být blbá, evidentně užila a Český lev je rozhodně zasloužený.  Z několikero scén s ní doslova mrazilo a závěrečný a už skutečně nefalšovaný "home invasion" s naprosto dokonalým přirozeně amorálním a nekompromisním Kratinou neměl chybu.  Co tím vším vlastně, včetně na první pohled (jen na ten) bezradným závěrem,  chtěli pánové Vejnar s Pavlíčkem  říct. Jednoduše:  Nepouštěj si do domu maminku, pokud jsi submisivní retard aneb  geniální sonda do duše dnešní bezradné generace třicátníků, pro něž je vlastní život a potřeby záhadou. (21.04.2024)

Prakticky celou dobu mě to bavilo a velkoryse jsem mávnul rukou nad některými momenty, kdy to ne zcela funguje, ale pak přišel ten protivně useknutý závěr, který mě dokonale otrávil, takže jsem z toho měl nakonec bohužel rozporuplné pocity, což mě mrzí, protože se považuji svým způsobem za Pavlíčkova fandu a na film jsem se hodně těšil. (20.04.2024)