Přišla v noci

Přiznám se, že z české kinematografie už si poslední roky vyzobávám jen dropty, které mě přesvědčí k návštěvě kina - a není jich mnoho. Snad právě proto mám pocit, že poslední roky mi mladší filmaři dělají velkou radost a cítím do budoucna dobré přísliby. Přišla v noci se rozhodně k těmhle střípkům radosti připojuje. Kluci našli skvělé téma a netradičně ho spojili s postupy hororového žánru, které mají dobře nakoukané (velké kudos i kameramanovi Šimonu Dvořáčkovi). K dokonalosti tomu nicméně pár věcí chybí (spoilers alert). V prvé řadě: v hororech jsme obvykle napojení na jednu či dvě postavy, na nichž nám záleží a proto se o ně bojíme. O ústřední dvojici se toho během filmu moc nedozvíme a postavy samotné příliš sympatií svým chováním nevzbuzují (že vůči matce působí Jirka jako srab je snad ještě ospravedlnitelné traumaty z dětství, ale útěkářství jeho přítelkyně Anety tuhle omluvenku nemá), takže je divákovi vlastně trochu jedno, jaký konec je potká. Ostatně závěr filmu je hned druhým bodem, který by si zasloužil lepší provedení. Obecně proti otevřeným koncům nic nemám, ale tady pro něj nevidím opodstatnění. S ohledem na odkazování k hororu bych očekával, že Valerie úmyslně spáchá nějaký dramatický čin, jako je skok ze skály jen proto, aby mohla mladší generaci terorizovat dál (např. tím, že ji doktoři svěří do domácího ošetřování, nebo bude docházet na terapii k Anetě). A to nejpodstatnější: od chvíle, kdy Valerie se svým disidentským kámošem zaberou byt pro sebe, aniž by Jiří s Anetou zavolali policajty, pro mě přestal být film věrohodný a veškeré pociťované drama zmizelo. Přesto všechno jsem ale odcházel z pocitem, že jsem viděl něco neokoukaného, co bylo po stylové a řemeslné stránce skvěle natočeno, a co ve mně vyvolávalo velmi intenzivní a nepříjemné pocity. A to je v místních končinách svátek. A to jsem vůbec nezmínil famózní matronu v podání Simony Pekové! Budu se těšit na další počiny Pavlíčka a Vejnara... (23.11.2023)

„Tahleta srandovní ženská je ale pěkně vypočítavá!“ Simona Peková v roli vlezlé maminky skutečně exceluje a krade si každou scénu pro sebe. Už karlovarské projekce ukázaly diváckou vděčnost této nazgûlovsky neodbytné postavy, s jejíž variací se většina z nás v životě už někdy setkala. Dobře vybalancované přepálenosti dominuje komediální přístup, občasné hororové náznaky jsou tak spíše úsměvné a připomínají, že pro ústřední partnerskou dvojici vtíravá povahy maminky až takovou legraci nepředstavuje. Z nahláškované crazy komedie s temnými podtóny na způsob Funny Games se postupem času vyklube dobře odpozorovaná vztahovka. Alegorický konec je však přece jen trochu matoucí a poté, co maminka vyklidí pole, filmu spadne řetěz, který se už nepodaří úplně nahodit. I tak se ale jedná o zdařilý projekt, který díky zapálenosti herců před kamerou i filmařů za ní velmi dobře pobaví a zařadí se mezi nejpovedenější tuzemská díla roku. (10.11.2023)

Prakticky celou dobu mě to bavilo a velkoryse jsem mávnul rukou nad některými momenty, kdy to ne zcela funguje, ale pak přišel ten protivně useknutý závěr, který mě dokonale otrávil, takže jsem z toho měl nakonec bohužel rozporuplné pocity, což mě mrzí, protože se považuji svým způsobem za Pavlíčkova fandu a na film jsem se hodně těšil. (20.04.2024)

Konečně fungující česká komedie! Lehká, nijak křečovitá a dokonce "subverzivně" si pohrávající s hororovým žánrem. Ne, nebude se zde jednat o záchvaty smíchu, ani ryzího strachu, ale o lehkou úsměvnou nadsázku - o humor nikterak trapný, primitivní, či ponižující. Na obrazovce se bude odehrávat něco, co nás vlastně ani tolik nepřekvapí, něco, co důvěrně známe, ale přesto jsme na to nikdy nehleděli s dostatečným odstupem, abychom v tom spatřili onu typickou absurditu. Přirovnání hrůzostrašné "invaze" matky/tchýně do běžné české domácnosti je v prvé řadě nadsázka a s přibývající stopáží v ní lze nalézt určité logické "díry", ale k tomu by se naše snahy upínat neměly. Ne, pokud si chceme film prostě a jednoduše užít... 7/10 (23.12.2023)

Tchýně je trpká, i kdyby z cukru byla.. Společenská a mezigenerační výpověď natočená levně a rychle. Horor ve smyslu invaze lupičů osobního prostoru a energetických upírů, ve kterém jsou obětmi všichni a antagonisty i ti na první pohled nejasní. Co kdyby jím byl i ten, kdo se mezi dvěma mlýnskými kameny, či obecně tváří v tvář jakémukoliv problému, odmítá vzepřít, protože snadnější je skuhrat? Na podlaze jsou hračky, ale rozkopané. Crocsy, hořčice a igelitka z Lidlu.. (22.02.2024)