Přišla v noci

RECENZE: Přišla v noci a stala se z ní noční můra v domácnosti - Českokrumlovský deník  Film dvojice režisérů Tomáše Pavlíčka a Jana Vejnara si odbyl svou premiéru na festivalu v Karlových Varech. Již tam se o něm mluvilo jako o brilantní komedii po vzoru nejlepších zástupců žánru home invasion, či dokonce jako o nejlepším českém filmu roku. Čímž vyvstává otázka, zda může komorní drama o třech hercích a jednom bytě obstát v záplavě historických velkofilmů (Úsvit, Bratři)? Ano, respektive mohlo by, kdyby dvojice autorů těsně před koncem radikálně nevybočila z precizně budované hry. Simona Peková, hvězda brněnské divadelní scény, předvádí stylizovanou hereckou kreaci v roli Valerie, tj. „Jiříčkovy matky,“ která po nezdařené dovolenkové avantýře zazvoní u synových dveří. Jenže v bytě není jen on, nýbrž i jeho partnerka. On se živí jako překladatel lotyšských humoresek, které ve finále připadají vtipné pouze jemu. Ona se snaží okolí mermomocí vysvětlit, že ergoterapeutka neznamená to samé, co masérka. Odstrašující dvojici troškařů, jejichž stav by šel bezmála označit za pseudoexistenci, vytáhne z komfortu až skvostná Peková, jež vnese do domácnosti nejen otrávený vzduch a všudypřítomné poznámky, ale i prazvláštní energii. Tím mladý pár nevědomky nasměruje k bilanci nad vlastním životem. Jsou vážně tak spokojeni, jak dělají před svými přáteli? Nejděsivější postavou filmu není překvapivě vetřelec v podobě matky a tchýně v jedné osobě, pro niž divák sic stěží najde sympatie, ale zároveň ji díky Pekové dokáže porozumět a chvílemi s ní i soucítit (např. při půvabném rozplývání se nad mistry italské kinematografie). Skutečnými strašáky zůstávají mladí, kteří jako by vypadli z šablony pro prázdno. Takhle nechci skončit, probleskne hlavou nejednomu divákovi, zejména nám mladším, a to hned několikrát. Pavlíček a Vejnar skvěle kombinují salvy smíchu s hororovým napínáním; v paměti utkví zejména scéna v koupelně. Od prvních minut rozehrají drásající honbu kočky s myší, která by hravě zapadla do cyklu reality-show Kdo přežije. Po hodině projekce se události jeví jako jasné, uzavřené a pomalu se chce vyhlížet konec. Jenže pak se vše rozplyne. Pavlíček s Vejnarem náhle vybočí, mechanicky se vymaní ze sevřeného prostředí bytu a zbytek filmu se záhy mění v sociologické melodrama, které neví kudy kam. Méně je zkrátka někdy více, ale i tak si Přišla v noci pozornost diváků zaslouží. Už pro svou poctivost a inteligenci. Kéž by jen šlo závěrečných dvacet minut vystřihnout a opustit hrdiny u sklenky červeného v rozpravě nad svými, dojemně tragickými osudy. (10.11.2023)

Myslím, že v listopadu už můžu zhodnotit, že na poli české kinematografie se letos urodilo překvapivě dost zajímavých filmů různých žánrů. Na téhle komedii musím nejvíc vypíchnout fakt, že Pavlíček s Vejnarem napsali příběh plný uvěřitelných přirozených dialogů a situací. Takhle my třicátníci ze střední třídy opravdu žijeme a mluvíme. Nenosíme obleky Bandi, nežijeme ve sterilních hypermoderních bytech a nechodíme každý den do luxusních restaurací (obraz prakticky každé české romantické komedie poslední dekády). Místo brunche si dáme k snídani jogurt Fantasia, mluvíme sprostě a ve volném čase prostě někdy zůstaneme doma a čteme si (jako hlavní hrdinové Aneta s Jiřím). Ruku v ruce s kvalitním scénářem jdou ale taky skvělé herecké výkony ústřední trojice, kdy si zejména Simona Peková v roli maminky krade pro sebe každou scénu, a věřím, že si dojde minimálně pro nominace na herecké ceny. První dvě třetiny filmu jsou takřka dokonalé, moje hodnocení ale bohužel sráží závěrečná část, ve které se úplně změní tón vyprávění, na jednání postav už není přirozeného vůbec nic a všechno spěje přesně do toho typu závěru, který nejvíc nesnáším. Nenechte se ale odradit, běžte do kina a podpořte tvůrce komedie roku. (17.11.2023)

Vlastně jedno velké sólo pro Simonu Pekovou, u které jsem měl celou dobu pocit, že se jí každou chvílí zmocní amok a začne to rubat. Anebo že  se změní v démona. Každopádně kdo má třeba šílenou tchýni, se kterou byl nějakou dobu nucen koexistovat, ten se tu najde. Víc než hodinu jsem se královsky bavil, ale pak se to trošku zvrtlo a samotný závěr je spíš k naštvání, protože nesnáším nevyjádřené konce. Ale pozitiva převažují a i když se mi Chata na prodej líbila víc, potěšil Pavlíček i tady. 70% (24.02.2024)

Přišla v noci staví (podobně jako např. Vlastníci) na vcelku všedním námětu, jehož se však tvůrci chopili po svém a naservírovali nevšední humornou podívanou, z níž mrazí v zádech o to více, protože se může týkat mnohých z nás. Film stojí především na fenomenálním, hravě teatrálním výkonu Simony Pekové, která si celý snímek takřka ukradla pro sebe a jistě v ní nejeden divák či divačka poznali matku své milé drahé polovičky - i když je pravda, že ve filmu šlo o vražedný koktejl z těch nejtoxičtějších vlastností zkumulovaný v jedné osobě. Trochu mě zarazil na můj vkus nedořečený závěr. Nesmím opomenout pochválit výrazný hudební doprovod. (26.11.2023)

Hele to fakt nemůžu mít pro jednou voboje? Proč si musím vybírat mezi tím, jestli se budu opájet prvotřídní scénou a překrásnou, promyšlenou kamerou, přičemž budu muset ignorovat, že to napsala prdel, nebo naopak budu moci obdivovat výstižnost, poučenost a ambici scénáře, ovšem zase budu muset ignorovat, že to natočila prdel. Mám s tím stejný problém jako s všeobecně přijímanými Vlastníky - tady se někde za mými zády domluvilo, že už nemusí záležet na tom, aby na sebe navazoval střih, že záběr má mít nějaký horní a spodní rám, že to kurva práce nemá vypadat jak krátký filmy Miloše Kameníka! Na druhou stranu stranu v období mezí mým úvodním frfláním ("Nesvadbová neumí hrát, Rendlova postava nikdy neprokáže důvod, aby ji někdo miloval,...") a koncem filmu proběhl proces, během kterého mě ten příběh naprosto pohltil jenom tím, jak dokáže scénáristicky (a s bezchybnou Pekovou v zádech) podchytit tu ideální hororovou konjunkci bezmocnosti, hrůzy a povědomosti, a to na základě zápletky, která je originální, ale vlastně natolik nabíledni. Poslal bych na to svojí matku, která by v tom definitivně viděla svojí matku, ale zároveň by si uvědomila, kdo jí na ten film poslal. Přelom v poslední třetině jsem na rozdíl od většiny přivítal, protože mi přišlo, že postavám, které doposud fungovaly pouze v rámci zápletky, dodal nějakou osobnost a tichou hloubku. A příchod nové postavy a s ní nového tématu v závěru, mi z důsledku toho, že jsem vyrůstal v tomhle alko-disidentskym prostředí, přišel též velmi výstižný. Crocsy a hořčice. (05.02.2024)