Biliárový král

Biliárový král či Hazardní hráč je film, v němž se snoubí vynikající herecké výkony s hudbou, jež dodává scénám atmosféru, dále s dobře zvoleným prostředím, skvěle napsaným scénářem a parádní prací tvůrčího týmu. Prostor pro řádné rozvinutí precizně promyšlených charakterů postav se otevírá zhruba po první tři čtvrtě hodince, která je ve znamení výborného střihu a poutavého děje kolem kulečníkového stolu. Následně se rozjede psychologické drama, v němž své místo najde romantická linie příběhu, která je velmi lákavá, přirozená a nikterak přehnaně vyšperkovaná. Poslední část snímku se pak nese ve znamení depresivnější nálady, kterou přineslo posledních pár minut předcházející pasáže, a velké odvety s charakterním soupeřem Minnesotou. Samotný závěr nemá chybu a já se skláním před velikostí tohoto černobílého skvostu. K plnému počtu hvězd nechybí mnoho... (09.01.2012)

Tolik Oscarů, Paul Newman, sportovní tematika, tolik očekávání. Planých. Biliárový král u mě nedokázal tato očekávání naplnit. Po vzoru mnohých sportovních dramat jsem čekala něco podobného. Pravda, biliár není z těch akčních sportů, ale o to více jsem se těšila na netradiční obsahovou náplň filmu. Teď musím říct, že více zábavy si užiju, když biliár hraju sama. Tento snímek mě nedokázal plně zaujmout a strhnout, ani když se přehoupl do roviny, která zkoumala osobní vztahy Newmanovy postavy (a takové babrání v psychice člověka mám přitom vesměs ráda). Herecké výkony a občas skvělá atmosféra mě nedokázaly vytrhnout z letargie. (23.06.2012)

Paul Newman s cigárkem v puse a tágem v ruce fakt působí jako husťák. Čekal jsem od toho trochu jiný film. Víc dějovější. Toto zpracování mě ale zasáhlo mnohem víc. Část kdy Newman jen zevlí s holkou a ožíraj se je naprosto parádní (skoro jak od Bukowskýho) a mnohem výstižnější v líné atmosféře nicnedělání než např. Godardovo U konce s dechem. A těch výstavních šťouchů je tam samozřejmě taky požehnaně. (11.11.2010)

Od Waltera Tevisa som prečítal iba Spev drozda, biliard som hrával, keď bola chuť a príležitosť pred pol storočím. Snooker rád pozerám dodnes. Paul Newman je mojím najobľúbenejším hečrcom a Hazardným hráčom to iba potvrdil. Je frajerom aj v situáciách, keď na to nemá a drieme v ňom obrovská energia keď sa chce vrátiť na stratenú pozíciu. Nepovažujem tento film za športový, ani romantický. Vnímal som ho ako čistokrvnú, dobre zahranú drámu, ktorú rámcujú biliardový stôl a chvíle s alkoholizovanou partnerkou. Farbe peňazí, s ktorou tu kdekto Hazardného hráča porovnáva, som dal štyri hviezdičky, v tomto prípade nemôžem dať iný počet. Som rád, že som na tento film naďabil, aj keď v tom hrala svoju úlohu náhoda. (19.01.2022)

Spíše než sportovním filmem je "Hazardní hráč" sociálním dramatem. Ačkoliv se na Newmanovo herectví dobře kouká, samotný film už tak skvělý není. Mnoho záběrů jsou celky, kamera je spíše statická a když se pohne tak řekněme, že spíše lehce. A když Newman zhruba po čtyřiceti minutách dohraje svojí první velkou hru, tak se začne potkloukat po kavárnách, válet na bytě a vykecávat. V tu chvíli se ztrácí příběhová nit a divák může začít pochybovat o čem film vypráví. Tím pádem bohužel přichází nuda. Povedený konec filmu to částečně vynahradí, ale pro mě ne dost na to, abych "Hazardního háče" neoznačil pouze za lepší průměr. (20.09.2009)