Smysl pro tumor

Dobře natočený seriál na smutné téma. Tvůrci slibovali, že se na rakovinu dokážou podívat i s určitou mírou humoru a nadhledu, to se jim však dařilo jen v úvodních dílech. Sněd jedinou výhradu mám k předvídavosti děje, kdy jsem hned po 1.díle uhodl, kdo s kým se dá dohromady, kdo nemoc přemůže a kdo naopak ne. (25.02.2024)

To jsou ty chvíle, kdy si říkám, jestli nemám oční vadu, když čtu, jak je většinový názor nadšený a já přitom vidím odpad. Předně, pokud někomu přijde, že samotné téma filmového díla stačí na to, aby bylo skvělé, tak to je poněkud dětinský přístup. A i kdyby ano, tak rakovina skutečně není na filmových plátnech, či televizníchh obrazovkách, nic neobvyklého. Ten seriál není nic jiného, než rodinné a romantické drama, podle té nejvíce předpokládatelné šablony: máme se dobře, (jsme torchu floutkové), bum! krize, chvíli se bojíme, a pak to dobře dopadne. Co se týče charakterů postav, jsou naprosto umelohmotné, předvídatelné a hysterické, herecké výkony odpovídají zadání, tudíž herci na vině nejsou. Tlačení na city a "hodnotnost" díla přes tu dokumentární složku je laciné a trapné dohánění bodů. A také bych řekla, že se tvůrci dopustili klamavé reklamy: slibovali výjimečnost žánru v tom, že jde o komedii o rakovně, ovšem nic zábavného to nebylo, kluk se úplně normálně (tak, jak se s rakovinou ve fimlech pracuje) hroutil v nemocnici, a jeho okolí taktéž. Kde je ten novátorský, vtipný přístup? A jedno zamyšlení na závěr, když už jsme měli i tu dokumentární složku: jak jeden z pacientů říkal, že se hodně divil, když od něho odpadávali mrtví komáři (protože byl nasáklý chemoterapií), nejsem si jistá, jestli je zdravé s někým takhle jedovatým mít intimní vztah. Zkrátka, promarněná příležitost: Možná, kdyby to byla studie jedné šílené, nevyrovnané holky, co má stokholmský syndrom z nemocnic - a on se jí po vyléčení nemohl zbavit, (a ještě by se u ní vyvinul Müchhausenův syndorm v zastoupení), to by byl novátroský přístup, i třeba s trochou opravdového černého humoru. Tohle bylo prostě slabé, opravdu hodně slabé. (27.02.2024)

Smysl pro tumor je další z výjimečných projektů. Krom již mnohokrát zmíněných kriminálek a srdečních seriálů se tu sociologické sondy moc nekonají. A Smnysl pro tumor lze brát i jako základní příručku pro nové pacienty. Krok po kroku se dozví, co se s nimi bude dít, co zažijí, jak postupuje léčba apod. Jako bonus pak můžeme slyšet skutečné osoby, kteří si rakovinou prošli. Je z toho patrné, že seriál opravdu nic nepřikrášluje. Výkony všech herců jsou perfektní. Důvodem proč nedám pět hvězd je pak jediná záporná, ale dost podstatná věc. Čeští tvůrci totiž žijí v klamném přesvědčení, že pokud dílo nebude dostatečně sprosté a nebude v něm dostatek sexu, nikdo se na něj nebude dívat. Proto za každou běžnou větu musí ta či ona postava vyslovit alespoň pět ku.v anebo do prde.í a musí mít k dispozici dostatečný počet sexuálních scén, nahých hereček a vcelku koukatelných koz. Proto se Filip musí prvními díly doslova proš.kat. Škoda, mohl být podobně kvalitní jako třeba Ochránce... (01.03.2024)

Zdá se, že se opět objevil zdařilý počin České televize. Je pravdou, že, aniž by se vysloveně utápěl v dramatické vatě čas od času se některé díly dostávaly do poněkud i více lehčích poloh. Na druhou stranu se trojí či čtverá dějová linie (rodiče, Filipovo studijní zázemí, příběh soupacienta propojený s nalezením partnerky, lékařské prostředí) osvědčila a vznikl sevřený a přesvědčivý dramatický tvar. Kvalitní herecké obsazení, jež početnému diváctvu představilo další herecké naděje současné české Thálie - Filipa Březinu a Alžbětu Malou, bylo dalším nepopiratelným přínosem. Zbývá závěrečná otázka: opravdu v takových případech musí v popředí úspěšná podnikatelská rodina? Většina Čechů žije v panelácích, nájemních bytech anebo pracně placených hypotékách pokud nejsou rovnou na ulici. Pravdou je, že venkově převládá domkařská populace. (28.02.2024)

Profesionálně jistě dobře zvládnutý seriál vypočítaný na city většinového diváka. Nic proti tomu, ale s pravdivým zobrazením zdravotnictví to zas tolik společného nemá, jde spíš o společenskou objednávku "zlidštit" rakovinu a odstranit její tradičně tabuizovaný a mytizovaný obraz. Českým tvůrcům ale vytýkám, že se nenamáhali přenést příběh víc do českých poměrů, které jsou zde značně zidealizované, počínaje úrovní zdravotnického prostředí a zacházení s pacienty, až po nadstandardní úroveň domácností. Absolutorium si ale zaslouží každopádně výkon Filipa Březiny, potažmo i Jiřího Bartošky. Americky pojatý happyend sice asi nenechal jedno divácké oko suché, na druhé straně ale podtrhl jistý kýčovitý nádech celé série. (25.02.2024)