Bostonský škrtič

Keira Knightley si v posledních letech vybírá komorní, ambiciózní dramata, která jí prostě sluší. Každopádně by látky mohly být svěžeji a nápaditěji uchopené. Na Bostonského škrtiče jsme si totiž mohli vzpomenout i třeba za měsíc, prostě potenciál tam byl. Sériovému vrahovi jde po krku – no, sám své ženské oběti škrtil – nejen policie, ale i snaživá reportérka místních novin. Pátrání je to poměrně mdlé, ani o novinářské práci dané doby se nedozvíme nic moc zajímavého. Řemeslně je to fajn, ale jede se až příliš na jistotu, chybí atmosféra, a i tah na bránu měl být mnohem větší. Aspoň trocha toho mrazení v zádech bych uvítal. Prostě chytání vraha má být hlavně napínavé a vtahující… a tady není! (26.04.2023)

Bostonský škrtič v singuláru, nebo plurálu? Držet se příručky „Jak natočit procedurální krimi drama dle skutečné události“ někdy stačí, byť ve společné lize se Spotlight a Fincherovým Zodiacem je to mimo pohárové příčky. Nechybí oslava mravenčí novinářské práce, při které má seberealizace negativní vliv na soukromí i nakousnutí teorií, které případu dodávají punc záhadnosti. Klidná síla Carrie Coon tu překvapivě zastiňuje Keiru, kterou kvůli práci s bradou začínám podezírat z příbuzenského vztahu s představitelem Maniac Copa.. Mimochodem, za velkou louží se s tím vyšetřováním hrozně loudají. Vzpomeňte si na kriminalistické eso Víťu Jandáka, co odhalil Karpíška s punčochou napuštěnou prudkým jedem rychlejc, než řeknete dámský krejčí.. (22.03.2023)

Feministická agitka o dvou ženských  co mají věčně v držce cigáro ačkoliv si obě stěžují, že nemají peníze a tyhle ženské z nichž jedna píše články v oblasti lifestyle (v podstatě životní styl,  móda, spotřebiče atd) a druhá je štětka co dává šéfovi a má z toho benefity (samo to tam padne a ona to nepopře) vyšetřují vraždy bostonského škrtiče. Ze začátku se to dá pak zhruba v prostředku se z toho stane boj proti mužům a padají tam kecy o tom, že policajti jsou neschopní (oni jako, že jsou neschopní , ale tady je to podané tak, že oni nedělají nic  zatímco ty dvě jsou dokonalé přitom jediné co udělají je to, že si zavolají s jedním fízlem a optají se ho zhruba na 2 otázky a on odpoví a oni o tom napíšou článek proč nedala policie embargo na případ  film neřeší). Je to nudné táhne se to a na nějaké vraždy nebo napětí  rovnou zapomeňte. V Zodiacích (obou) byly aspoň nějaké vraždy ukázané tady není nic jen chlápek prostě přijde k bytu řekne jdu Vám něco opravit posílá mě domovník ženské ho pustí a on je zabije. Keira Knightley šla od Pirátů z Karibiku hodně herecky dole. Konec je fanfikce mám o tom knížku od chlápka co dělal rozhovory s vrahy a ty dvě jména tam vůbec nezazněly tady to působí, že ho potkaly ve vězení překecaly ho ať se přizná a on to udělal ve skutečnosti to bylo nejspíše tak, že jich vraždilo více a on to odsral , aby to neřekl.   Tenhle článek  https://cs.wikipedia.org/wiki/Bostonsk%C3%BD_%C5%A1krti%C4%8D Vám dá daleko více než celý tenhle film.  40 procent (01.04.2023)

Je to sice Fincherův Zodiac z Wishe, ale i tak je to poměrně chytlavé. Má to atmošku, řemeslně je to v cajku a i když to s historickými fakty žongluje hodně freestylově, ve výsledku je taková drzá fabulace k divákovi vlastně asi vstřícnější (což nemusí nutně znamenat lepší) než ten do ztracena ukončený Zodiac. (EDIT: Sakra, cítil jsem se jako frajer, že jsem vymyslel to spojení "Zodiac z Wishe" a teď koukám, že už to tu má M.i.k.e, takže zase nic :D ) (26.03.2023)

Pozor, postarší i mladé a osamělé ženy nejsou ve svých domácnostech v bezpečí! Na dveře jim klepe bostonský škrtič. A dvě novinářky o něm podají první novinové články. Keira Knightley, dosavadní redaktorka sekce pro životní styl, která má tím pádem s investigací vražd nulové zkušenosti, je jednou z těch novinářek, za kolegyni má Carrie Coon, ta je ale na scéně o poznání méně. Keira se dovedně pohybuje dobovými reáliemi, účes i její oblečení jí ubírají na sexappealu a hraje velmi zaníceně. A všichni ostatní herci, kteří její hvězdnou auru obklopují, si také zaslouží pozornost. Matt Ruskin, scenárista a režisér v jedné osobě, mapuje období od roku 1962-1965. V prvních fázích svého počínání je přehledný, postupně, tedy jak začnou přibývat možní podezřelí, se jeho film zamotá do menší nepřehlednosti a nedostane se mu potřebné gradace. Jeho režijní rukopis mohl být o stupínek výraznější. Vraždy, kterých je celkem 13, jsou poměrně brutální, alespoň podle policejního popisu, a stejně tak i vedené útoky proti nic netušícím obětem. Zobrazení je ale značně umírněné, v podstatě se k divákům strach z pouličního vraha dostane v menší míře, než by bylo potřeba. Divák se tedy spíše ponoří spolu s hrdinkou do investigace, která má zajímavý a svěží ráz. Sbírání faktů se povedlo a divák je natěšený, kam celé to vyšetřování dospěje. V té době měl film gradovat. A neděje se tak. Nedá se přímo napsat, že by vyvrcholení filmu, který se držel úzce historických událostí, nebo přinejmenším usiloval o to, aby to vypadalo, že se striktně jede v historické dramatizaci událostí, mělo být nějak extra vypjaté, přesto z filmového hlediska ten nedostatek nervy drásajícího rozuzlení tady znát je. Pak jistě nikoho nepřekvapí, když si prostřednictvím závěrečných popisek přečteme, co se stalo s obviněnými, případně jaké tresty padly, i kam dospěly kariéry a životy našich horlivých novinářek. Ve výsledku je to snaživé i poutavé dílo, do kterého režisér nevložil extra zapamatovatelné režijní momenty, ovšem naverboval Keiru, co pátrá po vrahovi velmi zarputile a s buldočí vervou. 7/10 (25.04.2023)