Ozvěna vln moře

Zajímavý teenagerský příběh ze střední školy se střízlivou délkou, který ale selhává ve vytvoření sympatií k postavám. Rikako je svým chováním velmi otravná a závěr příběhu (vzhledem k ději, který k němu vede) mi přišel nepravděpodobný. Film je příjemně civilní, prostý magických vyprávěcích momentů obvyklých pro Ghibli snímky. (12.05.2022)

Ocean Waves (AKA I can hear the sea). Hlavními postavami jsou dva kamarádi, studující střední školu v relativně malém městě. Jednoho dne je do třídy přidělena dívka z Tokia, zpočátku je namyšlená a ostatními pohrdá.... Za největší slabinu filmu považuji jeho krátkost. Po jeho zhlédnutí jsem měl dojem, že se tam až tak moc nestalo.. Navíc kolem mě jaksi proplul, aniž by mě více zaujal... (23.02.2004)

Jediný problém "Ocean Waves” (Umi ga kikoeru / Ozvěna vln moře) spočívá v diváckých očekáváních. Ta se pojí primárně s tím, že se jedná o produkci Studia Ghibli, ale také mohou vycházet z toho, na co jsme zvyklí v oblasti anime. Od obojího se totiž tento projekt zásadně a záměrně odlišuje. "Ocean Waves" byly přímo iniciovány jako platforma pro mladé tvůrce v řadách studia a vykročení mimo projekty již tehdy starých mistrů Mijazakiho a Takahaty. Coby první pokus se také mělo jednat o cíleně lacinou produkci, která nebude směřovat do kin, nýbrž do televize jako hodinový speciál. Namísto mijazakiovských fantaskních světů má počin mladých tvůrců ideově blíže k civilním filmům Takahaty. Ale na rozdíl od nich zde chybí magický realismus i nekřiklavá oslava každodenních drobností, ztvárněná s obsedantním důrazem na jejich dokonalé animační vystihnutí. "Ocean Waves" adaptují stejnojmennou literární předlohu, která se nostalgicky obrací do dob dospívání a pojednává o platonickém trojúhelníku dvou kamarádů na provinční střední škole a nově příchozí studentky z Tokia. V souladu s předlohou ale zdejší vykreslení vztahů představuje radikální odklon od typické afektované hyperstylizace a schematičnosti mainstreamových anime. Namísto zveličených emocí, křiklavé rozháranosti i kondenzovaných vztahových klišé pracuje "Ocean Waves" s motivy ostychu vyjadřovat své city i obecné jalovosti dospívání v jejich každodennosti a obyčejnosti rozložené v čase. To ještě stupňuje subtilním vyprávěním, které veškeré dění prezentuje nikoli s vševědoucím nadhledem, nýbrž pohledem jednoho z hrdinů. Právě limity oné optiky podmiňují zdánlivě nic neříkající a nedramatické peripetie, nejednoznačné indicie a nejistoty, které ale nejsou obvykle drásavé a vyhrocené, nýbrž jen autenticky matoucí. "Ocean Waves" tak představují jeden z nejcivilnějších a nenápadně křehkých filmů o teen láskách, ale právě kvůli tomu také může být značně divácky nepřístupný. (01.10.2023)

"Osvětlený hrad Kóči mě moc nenadchnul a myslel jsem si, že jde o pouhé plýtvání elektřinou. Kdybych tu byl s Rikako, vypadal by nádherně." Romance hodného kluka od vedle s poněkud záhadnou/nesnesitelnou krasotinkou je vlastně jen úplně obyčejným/realistickým výtažkem ze života dospívajících. Bere v potaz běžné, ale skutečné problémy dotyčných a naštěstí se nesnaží vyprávět další ufňukanou moralitku pro dementy. Skoro se mi chce říct, že jde o zbytečný film, který není zbytečné vidět. 7/10 (08.04.2023)

Určitými prvky dívčího chování mi to připomíná My Sassy Girl. Ale jen trochu. Maličko nostalgické, připomíná pozdějších 5 centimetrů za sekundu. Na studio Ghibli atypická civilnost. V určitých momentech překvapivě vážné. Stejně jako má dcera si říkám, že bych to klidně chtěl vidět ještě trochu dál. ■ Pobavila mě reklama v televizi na studio Ghibli :). ■ A ještě jedna poznámka. Připadne mi, že tento film trvající hodinu a čtvrt předběhl o několik let budoucí trend asijské kinematografie. Míjející se vlaky jako symbol míjejících se životů, chyběly mi tam už jen závory přes cestu. (11.03.2012)