Titus

Titus Andronicus je Shakespearova najveľkolepejšia a najkrvavejšia tragédia. tieto dve naj sú pre inscenátorov a filmárov dvojsečná zbraň- tá krvavosť, keďže jej je príliš je buď strašne smiešna alebo absolútne guletrhajúca. Julie Taymor zvolila cestu poeticko-lyrického stredu a stvorila asi najsugestívnejšiu a vizuálne najpôsobivejšiu Shakespearovu adaptáciu. A Hopkins ako zlomený Andronicus? na to nie je čo povedať. (25.07.2010)

Fascinující obrazové zpracování klasického dramatu z doby, kdy se s tím hold příliš neštval. Skvělá vizuální stylizace pěkně postaru - postmoderně mísí motivy a artefakty z různých kultur. Výrazné výtvarné gesto není ovšem na úkor celku a nevytváří nedej bože kýč, právě naopak, velice komplikovanou strukturu tematicky čerpající z tady toho i tady toho konce časové přímky - famózní a músické. (01.11.2006)

Cover mně zmátl. Čekal jsem starověké Shakespearovské drama o Titovi Andronicovi v původních kulisách. Již v úvodu mi něco nesedělo na zpracování. Další scény v art-decovém hávu jsem nechápal a když na scénu přijely motorky a limuzína ze čtyřicátých let byl jsem již jen krok od vypnutí dvd. Naštěstí jsem vydržel a dobře jsem udělal. Kdo se dostane přez tuto hráz moderně zpracovaného vizuálu a dostane se na dřeň, může si plnými doušky užívat drama o pomstě, krásné verše i herecký koncert Antonyho Hopkinse a Jessici Lange. Konec a závěr byl skutečně infarktový. (27.07.2011)

Pro mě nekoukatelný film, nedalo se to vydržet, nemohu snést "šejkspírův" jazyk, to je něco tak nepřirozeného... příde mi, jako kdyby byl šejkspír něco jako těžkej opilec, který psal vždycky v alkoholovém opojení a lámal jazyk tak, aby to vypadalo umělecky a poeticky. Na mě to ale působí jako slovní balast, křeč, trapnost. Kvůli tomu jazyku jsem to prostě nebyl schopen shlédnout celé. Je mistr Shakespeare největší dramatik všech dob a nebo druhořadý pisálek omylem za největšího dramatika pokládán? Pro mě bude tím druhým. (02.06.2011)

Ze všech zpracování Shakepsearových her, která jsem viděl, jsem nabyl dojmu, že jeho dílo je snůška naivních slátanin, o jejichž konečném vyznění rozhoduje kvalita zpracování. Taymorové se to podařilo velmi pěkně a netradičně, i když jsem čekal, že to bude mnohem drsnější a syrovější. Taky jsem měl dojem, že čím více toho Titus vytrpí, tím složitější větné konstrukce používá. Ať už to byl záměr nebo ne, líbilo se mi to. Když přičtu ještě bonus za skvělou Goldenthalovu hudbu, vychází mi to na pěkné čtyři hvězdičky. (16.08.2007)