Americký přítel

Existencialistické thrillerové drama o manipulaci člověka v těžké situaci a podivně spletitém přátelství dvou ztracenců. Běžného diváka očekávajícího přímočarý thriller to nutně musí nudit, ale ty, kteří už vědí, co od Wima Wenderse očekávat, potěší příjemně zádumčivý příběh, umocněný hypnotickou kamerou Robbyho Müllera a výraznou hudbou Jürgena Kniepera. Celé to podtrhují strhující herecké výkony obou hlavních herců, Bruna Ganze a Dennise Hoppera, jejichž společné scény působí naprosto přirozeně a jejichž osudy byste rádi sledovali ještě nějakou chvíli navíc. Oběma pánům tleskám. (17.02.2019)

Zasmušilá existenciální gangsterka pro diváky, kteří ocení nedořečenost, úkroky stranou, mafiány závidějící poklidné zaměstnání rámařům obrazů a zpytující vlastní nitro (Hopper v jedné ze svých nejsoustředěnějších nepsychopatických rolí), kameru poklidně malující velké celky měst a oblohy, vraždění jen amatérsky upachtěné a ani trochu cool; určitě ne pro ty, kdo hledají naplnění žánrové formule, do detailů rozkrytou zápletku, motivace jako housky na krámě a bezchybnou profesionální akci. ****1/2 (11.05.2015)

Podobne ako vo svojej neskoršej tvorbe spája Wenders tradičný americký film (tentoraz akčný) so svojim vlastným štýlom. Jeho adaptácia klasického románu Patricie Highsmithovej RIPLEYHO HRA (1974) sa odklonila od pôvodnej predlohy, aby nechala vyniknúť ovzdušiu paranoidného napätia a expresionistických farieb, ktoré tvoria bázu tohto psychlogického trilleru, miestami až uhrančivého... (20.03.2009)

Co to bylo? Drama o muži se smrtelnou nemocí, který pro zaopatření rodiny začne pracovat jako nájemný vrah. Zajímavý námět, studené přístavní město Hamburk a Bruno Ganz s Dennisem Hopperem. Jenže režisér se nemohl rozhodnout, co to vlastně bude za styl, ve kterém to natočí. Chvíli drama jedince, poté trochu akční, rozmýšlení nad smyslem života, slepá ulička jménem smrt. Ty scény do sebe nezapadaly a připadalo mi to necelistvé. Na druhou stranu z filmu zářila nejistota hlavního hrdiny a byla to ukázka toho, že člověk se jako mávnutím proutku může stát vrahem, když má dobrý důvod. Sice ze začátku říká jasné NE, ale stačí několik chvil na rozmyšlení... (16.12.2012)

Asi to bude i tím, že se jedná o můj nejmilejší žánr, ale tento noirový mysteriózní psychothriller se mi líbil až překvapivě moc. ,,Překvapivě", protože od Wima Wenderse, tvůrce pomalých, uměleckých, jaksi introvertních filmů jsem takový nářez nečekal a trochu jsem se bál, aby nešlo o krok vedle. Wenders kamerou úplně maluje a povolání hlavního hrdiny (vyráběč rámů) tak dostává symbolický význam. Wenders má cit pro detail a nádherné aranžování scén, celým filmem tak prostupuje nevyjádřitelně zajímavá atmosféra. Jen dva příklady (trochu spoilerového charakteru): 1. Po scéně vraždy ve vlaku, v největším napětí, projíždí vlak tunelem a z postav náhle vidíme jen obrysy. 2. Když se Jonathan dozví, že podle krevních testů brzy zemře, jistý gangster si kousek dál zkouší jakoby nic hrát podivné melodie na piáno... Jsou to zdánlivě jen drobnosti, ale právě ty dělají v mých očích z obyčejné kriminálky umělecké dílo. Americký přítel působí trochu jako by natočili Wenders, Lynch a Hitchcock společně jeden film. Vzhledem k tomu, že všechny tři mám moc rád, je pro mě hodnocení tentokrát zcela jednoznačné. (16.01.2012)