Šifra

Strašně dlouhé a vlekoucí se drama. Spousty nudných a nesmyslných dialogů. Ale nakonec to kupodivu až tak špatný film nebyl. Vydržel jsem do konce a to jsem udělal sakra dobře. Kvalita snímku se totiž zlepšovala s přibývajícími minutami a já byl rád, že jsem zbytečně neztratil čas nudným filmem (ikdyž se zprvu zdálo, že to tak dopadne). 60% (01.06.2012)

Šifra je poměrně slušně natočené drama, které nepostrádá napětí, dobré herecké výkony (kouzelný je zejména Thomas Sangster) a působivou vizuální stránku. Problém je tak trochu v tom, že zvraty jsou docela průhledné, a samotný závěr pak čpí hollywoodským slaďákem, i když pod tímhle kouskem jsou podepsaní filmaři z Velké Británie. (30.06.2005)

Je nutno uznat, že napasovat poměrně rozporuplný námět o malém géniovi na vcelku vážné téma jakým je protinacistická činnost, je tah poměrně riskantní. Naštěstí je zde velmi slušně rozvedena nejednorozměrná zápletka, v níž je pro diváka připravena řada velmi dobře načasovaných překvapení a zvratů, za které rozhodně náleží pochvala režisérovi, jenž dokázal uměřeně rozdat napětí i rodinný sentiment, kterého je naštěstí poskrovnu. Snad jen závěr je poněkud „sweet“, ale svým způsobem je to jediné možné zakončení. K hereckým výkonům překvapivě není výhrad a hlavně představitel malého hrdiny je výtečný. Škoda, že nejcelistvější psychologické pozadí nakonec pobral záporák Klaus Maria Brandauer. S přivřením oka čtyři hvězdičky. (11.09.2005)

Ačkoliv na Tv film se jednalo o vcelku výpravnou záležitost, úplně mne to nenadchlo. Němci vypadají vyloženě neárijsky a celá ta zápletka s profesorem stíhajícím souběžně s SS malého kluka byla taková dost podivná. Potěšila mne účast Kena Dukena, kterého ani nemám tak zafixovaného jako jednoho z hanebných panchartů, ale hlavně jako charizmatického kapitána U156 ve skvělém filmu Laconia. Mám rád okamžiky, kdy ve vhodné chvíli někdo pronese starý citát nebo bonmot, musí se ale vědět kdy a kde je pronášet. Chrlíte-li je hromadně, nepůsobíte moudře, ale jako blbec který se je nabifloval a moudře se díky tomu snaží vypadat. Stejně jako to nesnáším u hradního šaška a opilce Zemana, stejně tak mne to iritovalo u Brandauera a jím ztvárněného profesora. Ve filmu bylo i pár vyloženě hluchých míst, například scéna na louce při předávání rukojmích... Odbojáři tam sice měli dva snajpry, jejich rychlost ale byla jeden zabitý nácek za půl hodiny... Myslím si, že se dvěma snipery s optikou mohla věc snadno skončit ve prospěch Marie. Giovanna (Marie) byla krásná a zatím je to asi nejhezčí filmová odbojačka co jsem kdy viděl, tedy hned po Sophii Marceu v Síle odvahy. Za mne je to tedy průměr, který byl zbytečně dlouhý a bez nějakých výraznějších vypjatých scén. Tři čísla účtů. * * * (31.01.2015)

To, co bývá považováno za kýč, mnohdy bývá opakem. Příběh, který se jeví jako až hollywoodově nepravděpodobný, nese všechny znaky buď skutečné události, nebo ze skutečných událostí vychází. Všímá si toho aspektu krvavých válečných událostí, o němž se téměř nemluví: o obchodním mimopolitickém propojení obou soupeřících táborů, které bez větších potíží přečkalo Hitlera i druhou světovou válku. O odvrácené tváři šoy-holokaustu, o majetcích, jejichž hodnota není známa namnoze ani dnes. O tom, že vydírající, ztělesnění Brandauerem, mohou být současně i vydíranými. Ne všechno je ve filmu zvládnuto (ústřední střetová scéna s matčinou smrtí). Ale i to může být známka půdorysu skutečné reality, která šablonovité apriorní pohledy izolovaného rozumu jakoby respektovala jen s krajní nechutí a viditelným zdráháním. ŠIFRA nutí k zamyšlení. Hlubokému zamyšlení a ke skutečné katarzi. Nenabízí levné efekty, ale velmi nesnadná fakta. Nesnadnost jejího pochopení a osvojení je cestou k nalézání vlastní orientace a vztahu k událostem, které, protože jsme je neprožili, lze prožít a pochopit jen zprostředkovaně a s krajním úsilím. V tomto ohledu jde o nezpochybnitelný přínos skutečného umění. (06.05.2008)