Zredigováno

Moderní pohled kamerou v podání Briana De Palmy. Tentokrát nejde o neustálé přenášení jedné kamery, kterou různě drží vojáci, ale různé kamerové zdroje poskládané ve stylu dokumentů. Právě tento dokumentární styl se snaží sledovat různé události z neutrálního pohledu, ale vždy je divák nucen do úmyslného stanoviska autora (např. civilisté, najíždějící do vojenského záterasu? Vina armády? Proč?). Narážka na nekonečný cyklus pomsty je pochopitelný, ale ukazovat jeho absurditu je jedna věc, ukázat jak ho vyřešit věc druhá. Bohužel Redacted je možá pohled De Palmy na celou vojenskou invazi do Iráku, ale ani zdaleka nedosahuje kvality ani argumentů některých výjimečných filmů reflektující zrůdnosti Vietnamu. Ten pravý film, na vyrovnání se s ropnou invazí asi teprve čeká někde v šuplíku.... (25.08.2010)

určitě to není zlé a stojí za to tenhle poměrně uvěřitelný fiktivní dokument vidět... ale na můj vkus jsou některé scény možná až dost brutální, mono-/dialogy místy naprosto zbytečné... naopak se mi líbila originální koláž multimediálních vstupů, home-videa a zpráv francouzské televize... nicméně po chvíli začne film trochu nudit a vy čekáte jen na ten moment, který to zlomí... snad jsem očekával něco víc, ale hodinu po filmu už ani pořádně nedovedu popsat, co se tam všechno (až na pár screenshotů, co mi zůstalo v hlavě) stalo... 60% (febiofest 2008) (01.04.2008)

Válka je děvka. I když ji občas někteří začínají s dobrými úmysly, časem je pohltí a stanou se zrůdami. Mariňácké home-video z Iráku nám podalo kamerou do vlastních řad svědectví o tom, že ne vše je v téhle válce košer. Osvoboditelé občas dělají věci, že by jim tu lebzu ukudlal nejeden z diváků. To, že ne každej Amík co bojuje proti Kejdě má vejšku se ví, ale že jsou mezi vojáky i takové gumy jako naznačuje film, no potěš... S tímhle matrošem se války nevyhrávaj. Hodně slušná záležitost, která donutí zamyslet se nad invazí v širších souvislostch. * * * * (07.05.2012)

Netradiční pohled na okolnosti a důsledky moderního válečného konfliktu. Film v polodokumentárním stylu ukazuje, že ve válce jde morálka stranou. Nepřítele nevnímáme jako sobě rovného, nevnímáme ho snad ani jako člověka, nejspíš proto, aby bylo jednodušší v případě potřeby zmáčknout spoušť. Vedlejší škody jsou pak nevyhnutelné. Osobně mi příliš nesedl právě ten polodokumentární styl režie, jinak bych možná hvězdičku přidal. 7/10 (25.03.2017)

Jde o dokumentární formou natočenou rekonkustrukci událostí v iránské Samaře, kde dva američtí vojáci znásilnili a zavraždili patnáctiletou dívku. Její tělo poté zapálili a ještě vyvraždili téměr celou její rodinu. Je to celý nesmírně zneklidňující nejen tím, že kamera nikam neuhne ani v těch nejhorších chvílích, ale hlavně tím, že se to doopravdy stalo. Na konci filmu je série fotek zmrzačených iránských civilistů, především dětí. Poslední fotkou, jak jsem až doma dozvěděl naštěstí vyrobenou v počítači, je fotka oné mladé dívky, jak leží nepřirozené poloze v kaluži krve s roztaženými nohami a otevřenými očmi směrem ke kameře. Něco tak děsivýho jsem nikdy neviděl. Film nelze než doporučit, je o několik tříd lepší než Flandres s podobným námětem, který vyhrál v Cannes, ale většinu diváků pouze střídavě pekelně nudil nebo znechucoval. (09.12.2007)