Režie:
Josef MachKamera:
Václav HanušHrají:
Jozef Adamovič, Karla Chadimová, Jiří Hrzán, Milan Charvát, Jiří Zahajský, Antonín Molčík, Bronislav Poloczek, Ivo Vrzal-Wiegand, Petr Mach, Jan Přeučil (více)Obsahy(1)
Dívka z uherskohradišťského tanečního souboru a amatérský jazzový hudebník ze Strakonic se setkají na II. Celostátní spartakiádě. Život za vítězného socialismu je prezentován jako permanentní lidová slavnost s masovými tělocvičnými vystoupeními, tancem a hudbou. Film se ve své době prý velmi líbil na Kubě. (oficiální text distributora)
Recenze (26)
Venkov dobývá spartakiádní Prahu nespoutaným jazzem, prostotou a nesmělostí. Veskrze banální dílko mě oslovilo již při prvním shlédnutím lehce naivními scénkami nočního vyhrávání na střeše kolejí či na pražských vozovkách, mileneckého tokání v uvolněných socialistických exteriérech či na periferii, kde vyrůstají obludná sídliště, hlídaná sentimentálními staříky s harmonikami… Karla Chadimová a ta muzika ovšem rozptýlily veškeré kouzlo nechtěného a z celého panoramatu zbyly jen ty vzpomenuté vtahující scény, na něž se pokaždé, když se k filmu vrátím, těším nejvíc, a ty písně, na něž se nedá zapomenout, jakkoliv hlavní hrdina vskutku nebyl žádný Armstrong. Pominu-li propagandistickou stránku filmu, dá se mu vytknout více věcí, zvláště příliš omezená délka, která nedala vyznít i ostatním postavám, které tak jen sekundují ústřední dvojici. To mě zamrzelo zvláště u Ráže a Hrzána, jejichž hrdinové by se ve spartakiádním reji mohli uplatnit mnohem výrazněji. Přesto, když motorky ze Strakonic projíždějí kolem Zlíchovského kostelíka, vidím se vždycky sedět omládlý na skále pod sochou svatého Jana Nepomuckého, jak někde za řekou vyhlížím dívku sušící si vlasy… Romantika. ()
V roce 1960 proběhla v Československu II. celostátní spartakiáda, což bylo hromadné veřejné tělocvičné vystoupení, celkově pojaté také jako ohromná slavnost spojená hudbou a tancem, kdy si každý cvičenec přál dostat se do Prahy na Strahov. A protože se skutečně jednalo o ohromnou událost, bylo nemyslitelné, aby o tom nebyl natočen, samozřejmě v rámci agitace, hraný film. A vznikly dokonce rovnou dva. Ryze dětský ´Kouzelný den´ (1960) a tento, pro změnu pojednávající o svazácích. Snímek, v obrazovém formátu technologie Cinemascope, plný hudby, úsměvů, typických lumpáren a hlavně nějaké té romance, což je hlavní dějová linka. Ano, od prvních minut tu jde především o lásku a když si vezmeme celý koncept snímku jako takového, lze jej pojmout něco jako předfilm daleko slavnějšího filmového počinu ´Starci na chmelu´(1964). Patřičná ideologie je daná, naivita zrovna tak, ale celkově se nedá říct, že by byl snímek nějak špatný. Je to jen obyčejný zamilovaný příběh jazzového trumpetisty a tanečnice, který má kupodivu romantickou šablonu, jaká se dnes hojně v romantických filmech používá. Pražské prostranství s krásnými scenériemi a spartakiádní atmosféra už slouží jen jako kulisa. Dnes je historicky nejzajímavější scéna z Karlova mostu, po kterém, jak lze vidět, ještě jezdí auta. Kazí to jen samotný závěr, kdy jsou použity přímé záběry průvodu cvičenců jdoucí Václavským náměstím v Praze. Tady již z toho vyvěrá hořká pachuť propagandy. Nutno podotknout, že je totéž i u druhého již dětského filmu, výše zmíněného. ()
Chabý děj nedokáže zastřít zoufalou propagandu reálného socialismu, kdy se tvůrci snaží předstírat, že běžné účastnice spartakiády měly garderobu v té době odpovídající leda tak ženské části rodin komunistických pohlavárů a že každý byl s každým kamarád, Praha nebyla permanentně rozkopaná a na domech nestrašilo neuvěřitelně dlouho lešení. To všechno je pravda, nicméně zachycení dobových reálií je k nezaplacení a některé scény jako by si vypůjčili pozdější Starci na chmelu. Úžasné, k jakým štěkům se propůjčili Jiří Sovák a Vlastimil Brodský. A Jozef Adamovič byl v té době cool. ()
Pokud beru Spartakiádu (průvod cvičenců městem a následné cvičení na Strahovském stadionu za přihlížení nadšených jásajících diváků) především jako cvičení a ne jako politiku, zbývá tady mikroskopické množství propagandy. Dá se spočítat na prstech jedné ruky: neónová „zeměkoule“, pípající družice píp-píp-píp-Sputnik a spíše nedopatřením v dálce viditelné zednářské sousoší „Stalinův pomník“ (zednář Stalin byl do žuly vytesán s do očí bijící zednářskou symbolikou pravé ruky skryté pod kabátem). Párkrát zazní v té době běžné oslovení: soudruhu profesore. To je všechno. Jinak je to hezky natočený milostný příběh se spoustou povedených vtipů. Pěkná hudba (filmová i spartakiádní skladby) i obraz hýřící barvami. Skvělý zvuk. Herci výborní. Jsem moc rád, že Adamovič nebyl předabován. ()
Děj a zápletka: blbost. Scénář: ehm. Režie: ? Technika: hm, to už stojí za zmínku. Širokoúhlá kamera, vynikající objektivy prakticky bez znatelného zkreslení (jaký to rozdíl oproti zkreslení bijícímu do očí např. v Medenej veži. Zachycení atmosféry doby: pozoruhodně dobré. Jakkoliv je děj poplatný době, nemohu se ubránit dojmu, že 1) se filmaři inspirovali imperialistickou produkcí žánru American Musical Comedy (dnes se tomu říká muzikál) a 2) Starci nejsou zase takovým originálem a mají svého přímého předchůdce. Kromě toho na filmu zaujmou dobové reálie Prahy jako např. auta na Karlově mostě, Bruselská restaurace na Letné, restaurace Barrandov v ještě provozuschopném stavu nebo ještě stojící Stalinův pomník. Kromě toho ve filmu vidíme ještě vlasatého basistu Jana Přeučila, trombónistu Jiřího Hrzána nebo na cestu k Národnímu divadlu se tázajícího Karla Augustu - všechny v jedněch z jejich prvních filmových rolí. Jako dobová výpověď věrné, díky technologii zapamatováníhodné, jako samostatně stojící film neobstojí... Lepší 1*. ()
Galerie (6)
Photo © Filmové studio Barrandov
![Valčík pro milión - Z filmu - Jiří Zahajský, Petr Brožek, Ivo Vrzal-Wiegand, Jozef Adamovič, Bronislav Poloczek, Jiří Hrzán, Jan Přeučil, Antonín Molčík, Vladimír Ráž](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/000/090/90077_ec04da.jpg)
Zajímavosti (6)
- Vzhledem k množství cvičenců se ve filmu objeví každý patnáctý obyvatel ČSSR. (sator)
- Tématu tehdejší Spartakiády se věnoval i dětský film Kouzelný den (1960). (NinadeL)
- Film byl natočen stereofonně, přestože v době uvedení nebyly v Československu prakticky žádné kinosály, které by měly stereo ozvučení. (ČSFD)
Reklama