Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film přiblížuje fašistický útok na Polsko, vpád do Francie, bitvu o Anglii, přepadení SSSR v roce 1941 a rovněž dění na "tajné frontě" - případ Sorge, Rudá kapela. Tedy: světové panoráma a všechny politické a válečné peripetie tohoto období až po klíčovou událost prvních let druhé světové války - porážku fašistů u Moskvy. Ve filmu nejsou žádné smyšlené postavy, vystupují tu jen reální lidé s konkrétními životopisy. Partyzánka Zoja Kosmoděmjanská a politický pracovník Vasilij Kločkov, rozvědčík Richard Sorge a generál Ivan Panfilov. Mezi výhradně autentickými postavami najde divák vedle prostých vojáků i významné politické osobnosti, jako byli Stalin nebo Churchill. Angažováno bylo celkem 250 herců a mnohým z nich dali maskéři podobu těchto konkrétních historických postav. Boj o Moskvu je především film o velkém hrdinství sovětských lidí. Nezapomíná se zde ani na hoře a utrpení, které lidem přinesla válka. Život je totiž natolik obdivuhodný ve vytváření okolností a situací, že scenáristům již nazítří nestačí fantazie a představivost k jejich vyslovení.

Ruský režisér Jurij Ozerov se proslavil několika válečnými epopejemi (např. Osvobození), vydatně přispěl k "žádoucímu" pohledu na děje druhé světové války, zcela podřízené požadavkům komunistického režimu. První část velkofilmu Boj o Moskvu zachycuje grandiózní boje o ruské hlavní město, končící - jak známe z dějin - porážkou hitlerovských vojsk. Film samozřejmě ohromuje výpravnými scénami, avšak omezuje se na popisné, proklamativní podání. Z české strany bylo poskytnuto toliko technické zázemí, pomocným režisérem byl Otakar Fuka, jenž pořídil i český dabing. Film se zčásti natáčel ve starém Mostě, odsouzeném k demolici. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (60)

RHK 

všechny recenze uživatele

Ačkoliv ideologicky je to dnes zcela jinde, z hlediska zobrazení války Německo - Sovětský svaz v letech 1941 a dalších jde o klíčové monumentální filmové dílo, dosti plasticky a detailně i vcelku ukazující, co se vlastně dělo. Zatímco první díl (Agrese) by zasloužil výrazně prostříhat, druhý díl (Tajfun) má napětí a je plně sledovatelný i pro současného diváka. Co se týče (oprávněných) námitek o zkreslení historie, tak TOHLE je historie - podaná tak, jak ji viděli či měli vidět v roce 1985 všichni obyvatelé Sovětského bloku (a to bylo už 30 let po odhalení a odsouzení Stalinova kultu osobnosti). Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=JXRbx05qXYU&feature=related ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Toto Ozerovovo nepřehlédnutelné dílo, uváděné v našich kinech osmdesátých let také - pokud mne paměť neklame - pod názvem OPERACE TAJFUN, je nezapomenutelné. Samozřejmě, že je Ozerovovi možné vytknout určitou šablonovitost jeho režisérského přístupu, šablonovitost, která v jeho slabších okamžicích má ryze komerční "angažovaný" podtext. Tím vším ovšem nevystihneme přínosnost a výrazně prohloubenou uměleckost této epopeje zejména oproti VOJÁKŮM SVOBODY a v mnohém i OSVOBOZENÍ. (Scéna, v níž Vorošilov mluví s plukovníkem Petrovským a podivuje se nad tím, že velí armádnímu sboru, je pro tento posun víc než příznačná. Petrovskij odpovídá, že byl zatčen, tj. stal se jednou z mnoha obětí psychotizujících čistek v ruské Rudé armádě na konnci třicátých let. Vorošilovova prostoduchá (?) odpověď , že i on byl vězněn, a to hned několikrát, je rázně uťata Petrovského replikou "Ale to byla za cara, soudruhu maršále".) Výsledkem je plastický, relativně až vyvážený obraz sil a vývoje na obou stranách, kterému jen prospívá tehdy ještě ne obvyklé zvýraznění Žukovovy osobnosti, které současně nijak netají jeho značnou osobnostní sebestřednost ("napoleonské" maršálovo procházení v troskách ruším Moskvy) i lidského Rundstedtova podílu na druhé straně. Buďjakbuď, jsme tu konfrontováni s nevšedním dílem přibližujícím v zásadě dokumentární metodou ovzduší a okolnosti první velké, vskutku klíčové porážky nacistického Německa na frontách druhé světové války. Ani to není v žádném případě málo. Ba je to víc, než jsme sami sobě ochotni připustit. ()

Reklama

Anthony odpad!

všechny recenze uživatele

Nejen, že jde o film silně historii zkreslující (to jak generálové v klidu diskutují se Stalinem a oponují mu, je celkem sranda - aspoň pro minimálně zasvěcené) by nemusela být taková hrůza, kdyby byl ten film zajímavě natočený. Vůbec nechápu celkem slušné hodnocení tady a "kultovnost", kterou získal v českých zemích. Snímek může snad zaujmout jen tím, že tam jezdí po krajině dost techniky a běhá hodně lidí. Masovost scén ale neznamená kvalitu. Mnohé scény jsou až za hranicí parodie - nepovedené "akční" scény nebo "dojemné" rozhovory vojáků. Film taky hodně ztrácí tím, že se snaží ukázat vše tak nějak v celku - jako by šlo o ilustraci dějepisné učebnice - to má za důsledek množství postav, v kterých se divák dost ztrácí - pořád jsme na nějakém jiném frontu či štábu a žádná z postav nebo scén nemá dost prostoru, aby nás nějak strhla. Spíše nuda, ale chvílemi i nechtěná legrace. ()

woody 

všechny recenze uživatele

"Jsou to chlapíci, soudruhu generále!" AGRESE - Čekali to, ale stejně byli zaskočeni. Na to, že se jedná o film z roku '85 mě překvapilo jak je stále zobrazován Stalin. Jen o několik let později už byl ve snímku Baltazarova hostina ukazován v úplně jiném světle. Zde možná může působit dojmem nerozhodného člověka, ale to on přece nebyl. Ne ne, on dokonce se svými podřízenými diskutoval - nejvtipnější scény, když se Žukov rozčílí a dokonce se pak sám nabídne, že by raději sám do Kyjeva :-) Bitevní scény - tak kvůli čemu jinému to sledovat. Navíc jsem jeden z těch, co jim je úplně jedno, jestli po poli jede T-34 parodující Tigera nebo něco takového... Tanků a vůbec všeho je tam požehnaně. Ale zase na druhou stranu - mostecké předměstí simulující ruskou pohraniční vesničku rozesmálo i mě. Když ještě hrdinný Ivan Ivanovič probíhá kolem explodujících domů všechno vypadá dobře, ale když dojde na masové pobíhání stovek statistů nastává zmatek. Jakoby vůbec nevěděli co mají dělat. Jeden se svalí lítostivě na zem, zvedne se, ozve se rána, vojín zase padne a až za drahnou chvíli doletí granát a odpálí trochu hlíny... Možná si Ozerov myslel, že když bude ve stejném záběru pobíhat dalších padesát lidí, ikdo si toho nevšimne - scény z obléhání brestské pevnosti jsou tak velice iritující. Za chvíli tedy skutečně dojde k německému útoku, hlavní vinu na porážce mají prospěcháři, nebo chudáci telegrafisté, kteří neodeslali zprávu. Generál Pavlov a jeho holá hlava zabírají polovinu filmu a pak se ani nedozvíme co se s ním skutečně stalo (Stalin jej nechal popravit, jakožto hlavního viníka ruské porážky - jako jediného vyššího vojenského představitele během války). Figur je tu jak orloji a byl jsem rád, když jsem poznal Hitlera, Stalina a Žukova (a Timošenka, ovšem toho hrála nějaká přerostlá gorila s výrazem žáka zvláštní školy). Na konci jsem čekal pěknou pochodovou vlasteneckou píseň, ale opět zklamání - slaďáček o krásné Moskvě, jakou pěl už Nikita Michalkov v Ja šagaju po Moskve... 2* TAJFUN - Skopčáci jsou už za Kyjevem a Stalin seznal, že odesílat Hitlerovi telegramy "Jestli okamžitě nepřestanete s těmi pohraničními incidenty a přestřelkami, vyhlásím plnou mobilizaci!" asi nemá valnou cenu, rozhodl se jednat! Ve druhém díle si přijdou na své hlavně milovníci tančíků. Jak jsem řekl, já nejsem žádný znalec, takže skutečně netuším, jestli to bylo tak zoufalé, ale tanků tam bylo požehnaně. A ještě požehnaněj jich bylo zničeno. Ale když už má dojít na nějakou větší akci, halí se bitevní pole smířlivě do mlhy a kouře. Nesmí chybět ani Alexandrovci a jejich hit Svatá válka. a Stalinovy varhany... Všiml jsem si také, že to nejde brát jako učebnice dějepisu - Rusové jdou do bitvy jako rekové, bijí se hlava nehlava, cedí krev do polsedního muže (nádherná scéna, kdy desetičlená jednotka zničí 20 Panterů) a pak jen přijde do Kremlu depeše o porážce. Jak? Proč? To nehraje roli, už vidíme slavné plánování další bitvy... Nesmí chybět ani dějová linie s mladou nadšenou bolševičkou. Která samozřejmě skončí hrdinně na oprátce... Co bylo jestě více překvapující? Stalin v posteli s obkladem na hlavě? V uniformě, ale stejně vypadal nějak zuboženě. Vrcholem filmu je rekonstrukce přehlídky na Rudém náměstí. Co mě potěšilo bylo větší využívání leteckých záběrů, než v Agresi - hlavně ta dlouhá sekvence s přeletem nad stovkami kopáčů na rovné silnici do Moskvy. Na to jsem hleděl hodně vyjeveně.... Celkově jde o nudné filmy, ale zřejmě se bude navždy jednat o poslední takhle velký epos, plný skutečných lidí, zničených měst a vojenského materiálu. Dneska by se nad účtem producentovi zatočili panenky... "Jsme chlapící, soudruhu generále?" "Jste!" ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Sovětský válečný velkofilm je vlastně diagnóza a pokud padne jméno Ozerov, jsou bezpředmětné naděje, že by film nemusel být patetický, tendenční a těžkopádný. Ale ano, jako symbol sovětské válečné kinematografie a oficiálního výkladu válečných událostí má smysl film zhlédnout, ovšem předtím doporučuju co nejvíce načíst, aby divák pochopil, kde ho Ozerov tahá za nos. Ozerov každopádně může nabídnout takové množství válečné techniky a komparzu, že se o tom jeho kolegům nesnilo. Jenže opět se ukazuje, jak neobratný a nenápaditý režisér ve skutečnosti byl. Choreografie jeho bitev je strnulá, práce s historickými fakty v lepším případě účelová, v horším až nechutně manipulativní. Katastrofální rozhodnutí jsou vydávána za taktické vítězství, pohrdání lidmi a brutalita za hrdinství. Čím větší znalosti o 2. světové válce máte, tím víc vás zarazí, co všechno Ozerov vynechal a překroutil. Celé jeho dílo by si zasloužilo pořádnou polemiku a přehodnocení. Dosud těží z nostalgie pamětníků a okouzlení fanoušků válečné techniky. Celkový dojem: 25 %. ()

Galerie (20)

Zajímavosti (6)

  • Německé tanky nebyly, až na výjimky, originály ale jsou to povětšinou překližkové atrapy postavené na T44 a T54. Letadla jsou Aero 45 jako Me 110 a Zlín 526 (trenér) jako Me Bf 109. (MN1969)
  • Záběry bombardování a demolic se většinou točily v Dolním Jiřetíně. Bojové scény tankového útoku se tam točily také a to na jižním a západním okraji. Letecké scény snímají zčásti Jiřetín a zčásti v libavský prostor. (MN1969)
  • Pro role německých tanků použili filmaři všechny tanky, co byly k dispozici - bez rozdílů dat výroby. (Spinosaurus)

Reklama

Reklama