Cementová zahrada
The Cement Garden
Der Zementgarten
Režie:
Andrew BirkinScénář:
Andrew BirkinKamera:
Stephen BlackmanHudba:
Edward ShearmurHrají:
Andrew Robertson, Charlotte Gainsbourg, Alice Coulthard, Ned Birkin, Sinéad Cusack, Hanns Zischler, Jochen Horst, William HootkinsObsahy(1)
Snímek scénáristy a režiséra Andrewa Birkina CEMENTOVÁ ZAHRADA je adaptací známé novely současného britského spisovatele Iana McEwana. Mysteriózní a místy bizarní příběh, vyprávěný z pohledu pubertálního chlapce, překvapuje svou originalitou, otevřeností a dokonalým zvládnutím látky. Zachycuje situaci čtyř sourozenců, kteří v osamělém domě po náhlé smrti otce pohřbí ve sklepě do betonu zemřelou matku, aby mohli zůstat pohromadě jako "páni" domu a neskončili v sociálním ústavu. Děj se odehrává v několika horkých letních týdnech v nevábném prostředí zanedbané periferie. Všudepřítomná atmosféra zmaru a nehybnosti obklopuje dětské postavy, které prožívají zcela všední, drobné epizody. Musejí se však vyrovnat s obrovským vnitřním tlakem, s nelehkým údělem dětství a puberty. Nejstarší sourozenci, Jack a Julie, nakonec dospívají ke incestu (krvesmilstvu), přičemž si uvědomují, že se tím uzavírá patrně nejvýznamnější etapa jejich života. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (165)
Na tému incestu poznám po psychologickej a dramatickej stránke jeden omnoho lepšie spracovaný film - Sestra, moja sestra (1994), avšak nemôžem si sťažovať ani na Betónovú záhradu. Čo film z tohto pohľadu stratil, to aspoň čiastočne získal späť na fantastických hereckých výkonoch a slušnej clivej atmosfére. Záver snímku mi však po pocitovej stránke prišiel dosť nevyužitý. 70/100 ()
Námět bezesporu silnej a soudě podle zdejšího vysokýho hodnocení jsem očekával drama který mě rozebere na atomy. Tentokrát ale musím konstatovat, že se mi zdejší hodnocení zdá krapet přestřelený. Určitě jde o kvalitní film ale neuhranul mě natolik abych tady vystřihl sáhodlouhej vychvalující komentář. Čekal jsem rozhodně silnější snímek a větší nálož emocí. Knižní předlohu jsem sice nečetl ale jsem si tak nějak na beton jistej, že by mi sedla víc. 3hvězdy. ()
Zhlédnuto bezprostředně po dočtení stejnojmenné literární předlohy Iana McEwana. Betonovou zahradu jsem viděl poprvé před lety na střední škole, kde jsme tento film z různých úhlů rozebírali - námětů k přemýšlení poskytuje požehnaně. Osobně mě tam nejvíc baví ta jemná psychologie 4 sourozenců, kteří si bizarním způsobem rekonstruují novou rodinu, aby překonali trauma z nedávného úmrtí obou rodičů. Ian McEwan v tomto smyslu potvrzuje domněnku, že každá rodina představuje určitý živý organismus, v němž má každý člen obsazenu svoji niku, a do jisté míry lze s těmito rolemi hýbat a nově obsazovat. Birkinův snímek - až na pár nepodstatných detailů věrně se držící literární předlohy - tak diváka konfrontuje s nekonvenčním světem nedospělců, kteří ve způsobu vlastní kompenzace života v emočně deprimujícím prostředí prokážou pozoruhodnou vitalitu a sourozeneckou soudržnost, kterou příchozí outsider nemá šanci prolomit (postava Juliina přítele Dereka). Závěr snímku vyznívá nejednoznačně - dvojice sourozenců prostřednictvím incestního spojení stojí na prahu dospělosti a zaujímá uvolněné niky svých rodičů. Současně je jejich moment sexuální iniciace narušen modrým světlem policejních majáků, a příchod vetřelců hrozících narušit rodinnou idylku je již na spadnutí. Betonová zahrada tak představuje umělecky působivé podobenství o síle sourozenecké lásky o nelehkém období nástupu dospělosti, která zde přichází v incestním svazku, jen pár metrů od mrtvé matky - velkolepé vítězství Erota nad Thanatem! (Tatáž myšlenka mi mimochodem bleskne hlavou při každém pohledu na falickou zpupnost Žižkovského vysílače, v jehož základech stojí židovský hřbitov). Ostatně celý ten film je velmi plodnou půdou pro diváka obeznámeného s psychoanalýzou a Freudovým učením - za všechny stojí zmínit třeba scéna, v níž Jack dosahuje orgasmu (a v knize i první ejakulace) v koupelně, zatímco jeho otec v tu samou chvíli umírá na srdeční příhodu - symboličtější znázornění překonání Oidipova komplexu aby pohledal. Betonová zahrada je báječný film, a to třeba už jen pro možnost vidět v něm mladičkou Charlotte Gainsbourg, před všemi těmi Antikristy, Melancholiemi, apod. Mám ji čím dám tím radši, a tenhle film taky. ()
Cementová zahrada mě tenkrát beznadějně pohltila a s napuchlými víčky zalila celého do betonu. Dodnes se moje srdce tlukotem marně pokouší rozbít tu tíživou desku. Zatím ji dokázalo jen nepatrně rozpraskat, ale i malé prasklinky stačí mé mrtvolně nasládlé duši, aby se pokoušela drát zpátky na povrch. Bez ohledu na to, že se svým zápachem zbytečně připomíná těm živým nahoře v domku. Moje tělo sice stále ještě zůstává uvězněné vedle jejich mámy, v bedně ve sklepě, ale můj chtíč si už občas nahoře v pokoji odhodí z čela dlouhé mastné vlasy, když divoce onanuje vkleče před zrcadlem. Je to přece tak veselé, když je člověk mladý a neovladatelná touha po rozkoši ho prohání sem a tam, jak vítr odpadky po smetišti na periferii města. Ahoj malý bráško, v těch holčičích šatech jsi roztomilý. Ale je horko a já nemůžu usnout. Co kdybychom si spolu lehli do dětské postýlky jako dva naháčci ? A tobě to taky moc sluší, moje něžná sestřičko v bídě. Pojďme se vysmát samotě a zákazům a pomilovat se. Připadá mi to tak přirozené. ()
Je až zarážajúce, ako sú si kniha a film podobné, a ako rozdielne na mňa pôsobili. Kniha nenudí. Všetká ta šeď a špinavé riady pôsobia inak, keď si ich len predstavujete, rovnako ako ticho, truchlenie a ničnerobenie. S výnimkou jednej slnečnej scény je ten akoby bez farby. A v knihe hlavne od začiatku nie je jasné, ako dopadne. Asi som prehnane kritický, konieckoncov, je to moja najobľúbenejšia. Inak chválim výber hercov, aj (trochu pozmenený) záver. Ja som si hlavnú ženskú postavu predstavoval ako Kelly McDonald, Charlotte je taká divne asexuálna. Ani neviem prečo to zmieňujem. Ps: Nedávno som tu na ČSFD spomínal moju hudobnú topku, tak prečo si nedať aj knižnú? Moja top 1 je Sexus Henryho Millera, nasledovaný McEwanovou Betónovou záhradou a knihami Podzemníci a Maggie Cassidyová od Jacka Kerouaca. Beatnikov všeobecne môžem. Ďalej je to asi Peter Høeg, Vladimír Nabokov, Stefan Zweig, Umberto Eco. V puberte som hodne čítal Nicka Hornbyho, dnes už by som medzi moje naj zaradil iba Všetky moje lásky. Poéziu moc nečítam, ale mám rád Sylviu Plath a Williama Blakea. Z komiksov Julie Maroh, Alan Moore a Reinhard Kleist. Škoda, že nemám viac času. ()
Tohle je hodně silný, i když sledovat takovej film je psychicky docela náročný. Obrazově vytříbenej snímek plynoucí v pomalým tempu, plnej působivých scén a s dotaženým stylem. Prostředí domu na periférii i jeho postindustriální okolí dokonale souzní se zamlženou, lehce snovou atmosférou, která výborně koresponduje s obtížně uchopitelnými motivy filmu. Velkej film. ()
Ďaleko viac ma bavilo byť s hlavnými hrdinami počas čítania predlohy, ako byť s nimi vo filme. A pritom Birkinov film bol naozaj verný predlohe a natočený s citom. Lenže tá kniha je skrátka skvelá. ()
Dokud se tam neobjevil Derek, bylo to na plnej. I tak ale celkově velmi působivý film, nádherná práce kamery, hudby, střih báječně a logicky posouvá děj dál, líbí se mi záběry plné slunce a k tomu kontrast domu, co zepředu vypadá jako sklad železářství. Chemie mezi Julií a Jackem je patrná téměř od prvních minut, takže jejich intimní vztah (před kamerou) může vyvolat na konci až zklamání. Nejvíc vzrušující je scéna natírání krémem. ()
Famózní mladičká Charlotte Gainsbourg - 9. 12. 2009 - 90% ()
Svérázný snímek, kterému nelze upřít vysokou kvalitu. Věrně zpracovaná předloha, nicméně pro mě byl spíše šokující a působil úchylně. Za to může především obsazení Gainsbourgové, kterou nemusím, nikoli incest a další zvrácenosti, ke kterým v příběhu došlo. ()
Bez debaty nesmírně silný a přitom vpravdě komorní film. Bezchybné jsou výkony mladých herců, krásná je kamera i hudební doprovod. Scénář si velmi důmyslně a přitom přirozeně připravuje cestu k tomu, co chce sdělit. Nemá asi smysl ptát se, je-li příběh možný. Zajisté je, jakkoli je, přes velmi samozřejmé ztvárnění, spíše nepravděpodobný. Smysluplnější je otázka, co vlastně film říká? Jaké otvírá otázky? O čem vypovídá? Co postihuje? ()
Myslím, že i Ian McEwan musel být spokojený. Takhle zdařilá adaptace se zase tak často nepovede. ()
For ME 88% ()
"Holky můžou nosit džíny, krátké vlasy, košile a pohorky, protože bejt kluk je v pořádku. Když ale kluk vypadá jako holka, je to ponižující, protože si myslíte, že bejt holka je ponižující." Když jsem viděl film poprvé (ještě před četbou knihy) málem mě to vystřelilo z křesla a ihned se stal jedním z mých nejoblíbenějších. Když se ke mně dostala kniha, otevíral jsem jí trochu s rozpaky, zda-li náhodou neotřese mou oblibou filmu. Naštěstí se tak nestalo. Číst příběh je samozřejmě lepší, než se na něj dívat, ale kniha i film jsou obojí mistrovské kousky. Vynikající příběh o hledání místa v životě a sebe samotných mladých osiřelých "dětí", jež se ze všech sil snaží udržet pohromadě to, co jediné jim v životě zbylo - rodinu. A v rámci udržení klasických rodinných vzorců nutně musí dojít k tomu šokujícímu, incestu. Tento motiv se totiž v příběhu dá (a nebo vůbec nemusí!) vyložit mnoha způsoby a i příběh samotný se dá vyložit (nebo opět vůbec nemusí) např. i jako kritika svazujících rodinných a morálních pout. Protože vezmeme-li rodinu dogmativně, konzervativně jako neotřesitelný status, znamená to co? Táta, máma, dítě (pes) a fakt, že máma a táta se spolu intimně stýkají. Ale také to může být jen prostý a naplněný fyzický stav sourozenecké lásky. Nebo fakt, že když se začnou hormony bouřit hledá se tam, kde je to nejblíže. To už musí člověk posoudit sám. Strašně se mi líbila dějová linie nejmladšího syna, který se sám hledá a občas se obleče do ženských šatů. Skvělý styl vyprávění, skvělá kamery, fakt výborné herecké výkony všech zúčastněných (mezi Jackem a Julie to již od samého začátku jiskří tak, že jsem se obával, že mi shoří DVD přehrávač i s televizí!). Nejen jedna z nejlepších knih, co jsem četl, ale i jeden z nejlepších filmů, co jsem viděl. Jen mě strašně mrzí, že si do oblíbených filmů nemůžu dát jedenáct položek, tenhle by tam seděl jak prdel na hrnec. ()
Knih Iana McEwana jsem přečetl několik a The Cement Garden mezi nimi nijak nevyčnívala, respektive byla stejně výborná jako ty ostatní. Ovšem to její filmové zpracování září mezi podobně laděnými nekomerčními filmy se sociální (nebo chcete-li rodinnou) tématikou jako diamant mezi obyčejnými šutráky. Má tak silnou a přitažlivou atmosféru, až jsem chvílemi litoval, že si nikdy nic tak existenciálně silného neprožiju. I ten sourozenecký incest mi v kontextu příběhu přišel naprosto v pořádku, jako něco přirozeného, samozřejmého... A jako perlička se ve filmu taky vyskytuje skvělá verze Greensleeves, mého oblíbeného to songu. Od prvního zhlédnutí v nějakém art kinu moje velká filmová láska; kdyby zdejší top 10 byla top 20, Cement Garden je tam. ()
Nemůžu se zbavit pocitu, že byť je film své knižní předloze hodně věrný, ani zdaleka mě tolik nezasáhl jako právě kniha. Jakoby se odehrával za tlustou vrstvou skla a celková myšlenka nebo 'poselství' se přes ni prostě nedostalo, kdežto z knihy přímo sršelo z každé další stránky. ()
Možno o čosi menej temné ako literárna predloha - a práve preto citlivejšie, pretože skúmanie hraníc detskej nevinnosti /obklopenej studeným, zlým svetom dospelých/ tu víťazí nad všadeprítomnoou morbídnosťou a zmarom. P. S. Škoda preškoda, že autor predlohy, Ian McEwan sa po Betónovej záhrade a Pohostinnosti cudzincov preklopil z polohy chirurga temných stránok duše do pozície mondénneho psychoanalytika. ()
Vnímám tento snímek poněkud rozporuplně. Uznávám, že je krásně natočený, při některých záběrech se mi tajil dech úžasem, a výkon Charlotte Gainsbourg rozhodně za pozornost stojí, stejně tak jako Andrew Robertson ve své přirozené pubertálnosti. Přesto se nedokážu zbavit pocitu, že snaha tvůrců překvapit (možná šokovat, vím já?) u mě plynule přešla do úporného znechucení. Rozdíl mezi otevřeností/upřímností a zvráceností/úchylností vidím poměrně dost nesmlouvavě. Skládka zůstane skládkou a beton betonem.. ()
Na čsfd mi vadí, že tu nejsou půlhvězdičky. Betonová zahrada je přesně na čtyři a půl. Není to úplně nezapomenutelné, ale zároveň ty scény masturbace.. Nebo když skočí ten malý na maminku a jí bezmocně spadne hlava a udeří o stolek... Nebo ta puklina... A pak ten závěr... Ne, stejně nemůžu dát pět. Něco mi tam prostě chybí, přestože uznávám, že dokonale zvrhlá McEwanova předloha, mimochodem jedna z mých nejoblíbenějších knih, se na stříbrné plátno lépe převést asi ani nedala... ()
Hm, zajímavé citlivé francouzské. A přez to všechno mně to nechytlo. Možná je to tím, že se celý film odehrává ve "vzduchoprázdnu" a to nemám ráda, protože takhle to přece nikdy není. Pokud se týká děje, žádný div, že se psychika dětí po smrti svérázného otce a nemocné matky se vším vyrovnává po svém. Přežít jak nejlépe to jde, to je cíl nejen náš, ale Jacka, Julie a i chlapce, který v zrcadle hledá svou mámu. Jak smutné, jak kruté.Tento film mi připomíná svým pojetím sexuality snímek Snílci a svým vykreslením křehkostí dětské osobnosti film Anděl u moře (Un ange à la mer). ()