Dobrodruh

Jean-Paul Belmondo opět v roli férového drsňáka, Henry Silva opět v roli padoucha, Jacques Deray opět dokazuje že kriminálky mu jdou, Ennio Morriconne opět složil jednoduchou podmanivou melodii...atd atd. Prostě opět další drsná kriminálka stojící na Belmondovi. I tak to ale stačí na 75%. (13.11.2006)

Starý francouzský kriminálky byly vždycky dobrý, a ty s J.P. Belmondem o to víc. Charismatickej herec, kterýmu tyhle role naprosto seděly, lamač dívčích srdcí, tvrďák a kaskadér, taky rebel... Takovej byl ve svých filmech vždycky a vždycky tohle baví, přestože už jsme viděli X variant na podobný téma. Tady skáče z helikoptéry na motorovej člun, seřeže všechny grázly, některý provrtá i olovem, no a když pak nasedne do starýho Mustangu, je vymalováno! Já to mám rád, tyhle filmy mě baví... (01.11.2020)

"Dámy mají přednost" Jedna z rolí, ktera dokazuje, že J.P.B. umí nejen komedii,ale i drama. On víc nepotřebuje, stačí mu koženej vohoz, devítka v pouzdře (jemu stačí pěsti) a spousta hlášek, kterými protivníka nejdřiv rozdělá, aby ho v zápětí pofackoval. Dechberoucí hudební doprovod E.Morriconeho a záporák s proklatě ostrými rysy H. Silva! (14.06.2011)

Dobrodruh mi přišel v podstatě jako kopie několika starších kriminálek - drsnej polda Belmondo jako takový francouzský Drsný Harry, příběh s drogama jako z Francouzské spojky a honička jako z Bullitta. Belmondo má řadu lepších filmů. Tohle ze začátku celkem nudí, člověk se neorientuje moc v ději, když pořád usíná, a místo aby Belmondo šel za svým cílem, tak vyřizuje ještě jiný věci, třeba dostane holku z domu feťáků. Nějak Jacques Deray těch 95 minut asi zaplnit musel. (02.05.2009)

za předpokladu, že by celý snímek stál jen na výkonu Belmonda a hudebním podklanu mistra Morriconeho, nebylo by o pětihvězdičkovém hodnocení pochyb. Jenomže je tu jedno velké ale a tím je příběh, který našemu nezničitelnému komisaři neustále podráží nohy. Stopáž o bezmála stovce minut si už žádá poměrně ucelený a hutný děj, kdy všechno odsejpá tak, jak má, a divák se ani na chvilku neztrácí v příběhu, natož aby si říkal, že tam nějaký ten "subquest" pana komisaře je navíc. A tady jich na můj vkus navíc bylo až až. Budiž, slečna prostitutka byla nádherná a "kulturní" vložka s vyřizováním si účtů s bratry, co jí zohyzdili záda, dala naplno vyniknout nesmrtelnosti Belmondova charakteru, ale ostatního odbočování od hlavní dějové linie byl opravdu přehršel. Co mi především nesedělo bylo plynutí času v celém snímku - možná to je jen můj problém, ale měl jsem tak nějak problémy pochytit, jak moc utekl čas mezi jednotlivými událostmi ve filmu - v jednom okamžiku se hlavní charakter seznamuje se sympatickou lehkou dívčinou, o okamžik později mu umírá kamarád a hned v dalším dějství slečna prostitutka, patrně již delší dobu zabydlená v životě komisaře, komentuje, že se po smrti přítele změnil a že takový nebýval. Holt s mistrem Belmondem všem asi utíká čas rychleji. Co se týče akce, je to stará, dobře odvedená práce, chvilkama jsem si vzpomněl na Profesionála, pro mě Belmondův nejlepší film. Za zmínku stojí solidně udělaná automobilová honička, jen si nejsem jistý, co by se po výstřelu do pancéřovaného auta stalo při střelecké vzdálenosti půl metru - minimálně bych polemizoval o možnosti odrazu kulky zpět na střelce... K hudebnímu motivu, na který jsem tu četl komentáře mnoha dalších uživatelů - rozhodně se mi nezdálo, že by jednoduchý (a typicky Morriconovský) motiv měl tendenci "vyhrát se" natolik, že by mě snad omrzel. Právě naopak, přišlo mi, že v okamžiku, kdy znovu v nějaké variaci zazněl, děj gradoval (což je u filmu, kde se vlastně celou dobu krom neustálých Belmondových honiček a ran pěstí nic moc podstatného nestalo, pozoruhodné) a JP byl zas o trochu naštvanější a odhodlanější dotáhnout své úmysly do zdárného a jemu vyhovujícího konce. Suma sumárum - o dva roky starší Profesionál to není, úplná slátanina taky ne - je to přeci Belmondo, a proto dávám slabší čtyři. Škoda toho zmateného a na moc "bokovek" rozbitého příběhu. (13.04.2010)