Silnější než strach

Nejsilnějším jmenovatelem všech povídek je velmi precizní režie a kamera. Černobílá, ponurá atmosféra se nevyhýbá ani jedné z nich. Stejně tak dokonale podchycená hudba, což k vzhledem k obsazení není nic překvapivého. Silnější než strach je jen lidská odvaha ke spravedlivým činům, jež spojuje všechny tři hlavní postavy povídek. Spojuje je ovšem i něco jiného. Strana. Ideologická nutnost je zde násilně tlačena navzdory vynikajícímu dramatickému potenciálu všech třech povídek. Ovšem je zde patrné, že Vladimír Čech plní v praxi známé pořekadlo o vlku a přeživší ovci. Není to žádný extrém, krom druhé povídky, kde budovatelská naivita lehce vystrkuje růžky, v čele se všemi normalizačními hvězdami zarudlých seriálů. Celkově se ovšem jedná o skvělou režisérskou práci a výborný způsob vyprávění. Instrukce***** Jednoznačně nejlepší. Grandiózní stupňování bezvýchodné situace a závěr s otazníkem. Tento samotný příběh, s rozšířenou verzí scénáře, by v pohodě stačil na celovečerní snímek o lidském charakteru v bezcharakterní době. Dvojice Řehoř - Hrušínský je vskutku herecký diktát a Raoul Schránil v uniformě SS zase velmi zajímavá podívaná. Ale i v této skvělé první povídce se jasně naznačuje, kudy vede cesta. Do Moskvy. Tvrdohlavci*** Kolektivizace s úsměvem a hrdinný morální boj nebojácné předsedkyně se zbabělými výhrůžkami anonymů. Ještě se tak zakoukat do osobního stráže z SNB, to by bylo. Kandidát*** Diverzant mířící za hranice, neštítící se ničeho nemorálního a proti němu kandidát strany s posláním lékaře. Svou odolnost vůči strachu v tomto případě dokazuje vynikající Oldřich Vízner. (22.03.2012)

První povídka, co se týče kvality je nejlepší, následuje třetí povídla s krvelačnám Luďkem Munzarem a jako nejméně vydařenou hodnotím povídku číslo dvě s Jaroslavou Obermaierovou v hlavní roli, týkající se zakládání JZD v Československu. Všechny tři povídky jsou samozřejmě prosáknuty komunistickou propagandou. (1. povídka : Zdeněk Řehoř agent komunista, 2. povídka : Rozorávání mezí a zakládání JZD a 3 povídka : Oldřich Vízner - kandidát KSČ) (30.10.2012)

Jednotlivé povídky: Instrukce: *****, Tvrdohlavci **, Kandidát **. ............................. Napínavá povídka Instrukce o odbojáři za 2. sv. v. je u mě to nejlepší z celé filmografie Vladimíra Čecha. Však k té povídce také napsal scenář Vladimír Körner. Zbylé dvě povídky jsou ale hóóódně špatné. Náměty mají slušné, ale ty nevěrohodné mono- a dialogy a toporné herecké výkony to až neuvěřitelně shazují. (21.10.2012)

Československý povídkový film velmi nestejnorodé úrovně. První povídku hodnotím jednoznačně jako nejlepší, jednalo se o vynikající drama z období konce protektorátu, v němž excelují Z. Řehoř jako přistižený diverzant a R. Hrušínský jako místní velitel gestapa. V pořadí druhá povídka však byla totální katastrofa, líčící z komunistického pohledu problémy při kolektivizaci, kde v čele stojí neohrožená svazačka I. Obermaierová a na druhé straně pomatený V. Kotva s vidlemi. Poslední povídka byla poměrně slušná, zobrazovala, jak se nesmělý a neseběvědomý mladý doktor v pravý okamžik překonaje strach mění na hrdinu. Velmi dobrý výkon v této časti filmu předvedl O. Vízner. Soudím, že je nezbytné vyzdvihnout nejkvalitnější aspekt celého projektu, a sice hudbu pana Lišky, tento člověk byl skutečný génius, neboť jeho hudba s nezaměnitelným rukopisem dala i prostřední, nepovedené a nudné povídce vyšší rozměr. Celkově si tento snímek dovolím označit jako vyloženě průměrný, z nehož vyčnívají první válečné povídkové drama a vynikající hudební složka. (25.03.2014)

Asi to bez toho nešlo. Tedy určitě ne v tomto případě. Podobně jako případy majora Zemana jde o dobře řemeslně i herecky zvládnutý povídkový film, který se ovšem nejen naivníma očima Jaroslavy Obermaierové upíná k okresnímu výboru komunistické strany a dál... Zaujmou tak nakonec nejvíc záběry na novou D1 a již zmíněná režie a kamera. (14.12.2017)