Dej si pohov, kámoši

Velice pohodová záležitost, kterou na svých bedrech svými skvělými hereckými výkony nesou dva hlavní hrdinové a pání herci - J. Lemmon a W. Matthaus. Tato komedie tu už nějaký pátek je, ale stejně mne vždycky zaručeně pobavi. Oslovení 'Posero' nebo 'Moulo' jsou v jejich podáních prostě roztomilé přezdívky :-) (18.10.2010)

Výborná komedie o dvou nerozlučných socích , jejich souboji o bytost něžnějšího pohlaví a znovuzrození dávno zašlého přátelství. "Nazdar moulo , čau posero" , "A už to mám , zklamal tě šulín co?" Vynikající Jack Lemmon a neméně dobrý Walter Matthau vás rozesmějí a okouzlí svým humorem a přidají i špetku moudra. ;-) Film: 88% (05.01.2009)

Zasněžený vidlákov, dva furianti a svérázná nová sousedka, stačí k tomu, aby dvojice hereckých legend rozjela skvělý koncert plný škodolibých vtípků a slovních přestřelek, ve válce dvou maníků, kteří ani za nic nepřiznají, že jsou vlastně kamarádi. Skvělá dvojka Lemmon a Matthau ukazují, že to i na stará kolena umí rozjet jako zamlada, zejména, když je k tomu popichuje energicky bláznivá, přesto stále šarmantní a okouzlující Ann-Margret. (21.12.2019)

Kdo se chce dobře bavit, musí se podivat na tuto komedii. Jednak zaručuje zábavu duo vynikajících herců Jacka Lemmona a Waltera Matthaua a uslyší kupu výborných dialogů, které, jak tvrdím já, dělají tu neopakovatelnou srandu ve filmové komedii. Ti dva tu měli ještě hodně dlouho zůstat. Opravdu je každý nahraditelný ??? (22.02.2013)

O hodně slabší film než když byli Lemmon a Matthau v plné životní formě. Je vidět, že v hollywoodské filmové tvorbě 90. let už se točilo na klasickou ucindanou notu, která vyhovovala primitivnímu americkému publiku a přinášela do kasy hodně dolarů. Ne že bych se občas nezasmál, ta potápějící s chata na jezeře byla dobře vymyšlená. Ale mám řadu důvodů k tomu, abych ubíral jednu hvězdičku po druhé. Především to předpokládané klišé, k němuž se od začátku schyluje a končící svatbou a jedním rozvodem. Potom sníh, každý film, z něhož cítím zimu, musím automaticky jednu hvězdičku škrtnout. A pak ty sentimentálně nostalgické žvásty o vánocích a jak na sebe máme o těchto svátcích být hodní. Když to člověk slyší každý rok, tak si už říká, aby bylo po nich. A nakonec ta nenáviděná brokolice. Vida, skutečně k nám po roce 1989 přišla z USA. Odkud jinud. (23.11.2018)