Vlkodlak

Tak trochu odvar z Frankensteina, Neviditelného muže a dalších klasik žánru z dílny Universalu. V titulní roli se objevil zajímavý Lon Chaney Jr., a já se často přesvědčoval, že mě "lidské" pasáže baví mnohem víc než ty s maskou vlkodlaka. Pasáže s monstrem tu moc nefungují - nejde z nich skutečně strach ani nedojímá (jako se to dařilo Karloffovy). Na druhou stranu psychická přeměna Chaneyho Larryho Talbota je sehrána moc pěkně a jistě by dala skvělý základ čistě psychologickému filmu, v němž by hrdina byl přesvědčen o svém vlkodlačím prokletí, zatímco by vraždil v normální lidské podobě. (07.02.2010)

Na svoju dobu celkom slušne rozpracovaný vlkolačí námet. Neubránil som sa však dojmu horšej réžie a slabších hereckých výkonov niektorých hercov. Maska vlkolaka tiež nepôsobila príliš hodnoverne, skôr hrozne umelo a naivne, ale vzhľadom na vek snímku sa cez to dalo preniesť. Najväčšie pozitívum vidím v obsahovej stránke, kde si autori dali celkom záležať a legendu o vlkolakoch veľmi dobre rozpracovali, pričom za základ si vybrali stredoveké materiály a stredoveký pohľad ľudí na vec. Potom rozobrali problém aj z modernejšieho hľadiska kedy sa snažili vysvetliť tento fenomén na základe psychológie a akýchsi vedeckých poznatkov, čiže postavili do kontrastu proti sebe dva svety a dva názory, ktorý nakoniec zvíťazil nechajte sa prekvapiť :). Silný priemer. 65/100 (23.09.2014)

Vlkodlak není film, co by nějak ohromoval svou výpravou nebo nějakým promyšleným příběhem atd., ale vždycky se na něj příjemně kouká, protože s takovou tou tehdejší hororovou přímočarostí postupuje jednoduchým příběhem o vlkodlačí kletbě a používá při tom různých jednoduchých berliček typu ta veršovánka, co ve filmu zazní několikrát, a další detaily, které popohání dopředu docela tragický příběh o Larrym Talbotovi, který se zrovna vrátí na rodinný zámek, najde si ženu, co se mu líbí a má v plánu se trošku usadit po letech, kdy byl na zkušené ve světě. Každopádně jde o vlkodlačí kletbu v tomhle filmu, takže hlavní prvky jsou tu pěkné počáteční zmatení, kdy není úplně stoprocentně jasné jak to teda s Larrym je a dále Larryho vyrovnávání se s tím co se najednou děje. Lon Chaney Jr. tu zahrál pěkně a je na jeho postavě dobře znát to zmatení a zoufalství v bezradnosti nad ztrátou kontroly nad tím co se děje. Je to přímočaré a člověk nakonec očekává co má přijít, ale i tak je to docela zvláštně smutný film a nejspíš je to hlavně kvůli výkonu hlavního představitele, protože ten na sebe strhává dost pozornosti na to, aby zakryl ne zrovna objevnou zápletku a z dnešního pohledu možná až příliš jednoduché masky, ikdyž je fakt, že styl filmu Vlk by byl na tu dobu možná příliš novátorský a nějaké víc zvířecí masky tehdy asi ještě nebyly možné. (16.03.2011)

Pátým diskem z kolekce Universalu, věnované černobílým klasickým hororům, se přehoupneme do 40. let. Tentokrát si tvůrci vzali na paškál pověsti o vlkodlacích, kteří se v ně za úplňku mění z počestných lidí.   Protože už vědecké bádání hýbalo světem, začíná film citátem nikoliv z Bible, ale z encyklopedie, kde se dozvíme, že jde o psychickou poruchu spojenou se schizofrenií. Na zámek svého otce v Anglii přijíždí z Ameriky jeho syn, aby se ujal vlády a řízení správy. Zamiluje se do dívky ze sousedství a pozve ji i její kolegyni na hádání budoucnosti ke kočovným cikánům.   To se však dívčině kamarádce stane osudným – nejenže jí cikán v podání Bely Lugosiho odmítne věštit, ale napadne a rozsápe ji vlk. Mladík vlka zabije, ale sám je zraněn – poškrábán vlkem. A ač tomu sám nevěří, najednou se začne měnit v noci ve vlka a rdousit další obyvatele městečka. Přitom sám netuší, zda jde o duševní poruchu či skutečnost.   Scénář filmu napsal populární sci-fi spisovatel Curt Siodmak a skutečně jde chladně vypočítané a logické dílo, víceméně prosté jakéhokoliv emotivního zaujetí. Komentář si tentokrát vzal na triko filmový historik Tom Weaver a zaměří se především na herce, jejich profily, ale i vztahy během natáčení. Ale dostane se i na detaily z natáčení, včetně vzniku trikových scén a různé chyby v konečné verzi filmu.   Následuje půlhodinový dokument o filmu Monstra za úsvitu měsíce, uvedený režisérem Johnem Landisem, který nejprve probere jakousi minihostorii monster a příšer na plátnech kin té doby, ale také v cirkusech. Dozvíme se o dalších vlkodlačích filmech. A pak se konečně dostane na tento film a zjistíme, kde a jak vznikly kulisy, kde se natáčelo, jak vznikala hudba k filmu a jak se jednotlivé motivy uchytily i mimo film.   A klasicky na závěr nás čekají plakáty a fotografie z filmu, ze zkoušek, a ještě trailer. (06.06.2022)

Vcelku ucházející podívaná, která trochu ztrácí svou středometrážní délkou, a působí spíše jako krátká a lehce načrtnutá povídka bez silnějšího vyústění, než celovečerní film. Studiové natáčení a vůbec práce s mizanscénou (výtečné svícení) jsou zřejmě nejzajímavějšími záležitostmi na tomto, přes šedesát let starém, horroru. Waggnerovi se podařilo v ateliérech vykouzlit téměř Dickensovská blata, po kterých se neustále líně táhne mlha a střední vrstva se zde pouští to nebezpečného a nerovného souboje s krvelačnou bestií, která svou rozdvojeností trochu připomíná další klasické dílo a tentokráte od spisovatele Stevensona. Racionalitě a vědě je věnováno dosti málo prostoru stejně jako dobrým hereckým výkonům, což je ovšem každému po pravdě ukradeno. Hlavně že je na co se dívat a solidně to odsýpá. Dovolím si ovšem ještě konstatovat, že dvojexpozice v roce ´41 nebyla opravdu žádným trikovým milníkem a vlčí maska zobrazované zvíře vlastně ani moc nepřipomíná. (20.04.2005)