Obsahy(1)
Když na sklonku života bilancoval Cimrman svou uměleckou činnost, došel neradostnému poznání: ani jedno z děl, které podepsal, nedošlo uznání. A proto se rozhodl ustoupit do anonymity a stát se autorem folklórním. Jasnozřivě rozpoznal, že moderní doba odsoudí k zániku lidovou tvořivost v takových oblastech, jako je národní píseň, pohádka, pověst, přísloví či pranostika. Jediné, co z ústní folklórní tvorby nezemře a zůstane živé, je anekdota. A právě ona hraje významnou roli v jeho hře Lijavec. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (184)
S cimrmanovskými hrami mám, kromě jedné výjimky, vždycky stejný problém - pokaždé je výrazně lepší seminář nebo samotná hra, přičemž to druhé je zase výrazně slabší. A stalo se to i zde. Seminář mě bavil úplně neskutečně, ale u samotné hry jsem se spíš jen pousmíval, než že bych se pořádně bavil. Nicméně ta slabší polovina mi tu nepřišla tak "slabá" jako u ostatních her a i ji samotnou jsem si celkem užil, takže u mě Lijavec nakonec dopadl dost slušně. Ale na Dobytí severního pólu pro mě pořád nemá - a popravdě mám pocit, že žádná jiná hra ani mít nebude. 4* ()
Co jsem si četl recenze na tuto hru, tak chápu, proč má jen 88%. Jiná doba a možná nepochopení záměru. Seminář je všemi celkem kvitován, protože ten se povedl a já ho považuji za nejlepší vůbec, pokud jde o semináře. Hra se povedla ještě, víc problém je prostě nepochopení. Hra je snad jako jediná trochu satirická a dnes už se jí moc lidí smát nebudu až na starší, čí "inteligentnější" jedince. (tím nechci shazovat někoho, kdo tomu nerozumí nebo tomu rozumíme, jen už v té době dlouho nežil nebo v ní nežil vůbec). Hra má v sobě spoustu narážek, že by je člověk nespočítal. (např. Budeme žít jako v Praze, všude samé vedení, jedna fáze, druhá fáze, třetí pěkně vedle ní... narážka na změny politické změny v Československu a vedení sídlící v Praze - Jen si koledujte, narážka na udávání - Taková píseň už dovede vyburcovat/ Ani si neuvědomuji, jak jsem odvážní - totéž, Písničky nejsou můj obor - rozdělení pracovníků STB na různé oblasti (divadlo, anekdoty, písničky, film), Proč máme na vejložkách tchoře? - Snad vysvětlovat nemusím :D. Někdo si pustí hubu na špacír a pak se klepe, že půjde za katr - STB všude kam se podíváš - Tak jestli to tu nesmrdí, tím, že se nám tu rozkládá Rakousko - později po premiéře chápáno jako narážka na perestrojku v SSSR.) Prostě geniální inteligenti humor. Bohužel doba je jiná a už to i ti, co to zažili, to moc nevidí. Takže Lijavec - jako hra jedna z nejlepší a asi patří mezi hry DJC pro větší inteligenty, pokud se chcete hodně smát. 100% ()
Seminář si jakž takž úroveň drží, ale hru bych nazval téměř ztrátou času. Zajímavé je to jen v jistém vizionářství. Svěrák ani Smoljak dozajista netušili, že na internetu se po roce 2020 stane potírání humoru a vtipů zcela běžným. A Zdeněk Svěrák asi ještě méně tušil, že se režimu, který toto dělá, bude klanět a před šiřiteli nevhodných vtipů ho bránit. ()
Hra Lijavec, kterou údajně sepsal český génius Jára "Da" Cimrman pojednává o podzimu života lidském a o konci Rakouska-Uherska, které je symbolizované v lijavci, jenž bičuje zem českou, svou nadvládou a ignorací českého národa, jako svobodného v historii i duchu. Řekl bych, že je zde na první shlédnutí mnohem lepší část první, tedy seminář. A to hlavně v podání Miloně Čepelky a jeho referátu. Hra po semináři, má své kouzlo, tedy alespoň pro mě mělo, až při druhém zhlédnutí, kdy si člověk uvědomil, jistá hluchá místa, které jsem si nedokázal vysvětlit před konečným rozuzlení hry. Hru bych zařadil asi do lepší pomyslné poloviny děl z pera tandemu Svěrák/Smoljak. I tak je to na české divadelní divadelní kusy z 20. století, nadprůměrný počin. ()
Nebo tak ještě jednu. A stejně vtipnou. Anekdotu chemickou! Ta je velice krátká... H2SO5 (smích) No (nadšeně) přece někteří se smějete, asi nějací chemici, ne? Jen chemik totiž ví, že síra by v této sloučenině musela být sedmimocná. A to je právě zas jen pro chemika něco tak komického, (kouzelný úsměv Miloně Čepelky) viďte, že se neudrží. Ovšem, v zájmu pravdy je třeba říci, že takováto sloučenina skutečně existuje, je to kyselina pedoxosírová, ovšem Cimrman ve své době ji ještě neznal, a tak já myslím, že nebudeme takovou pěknou anekdotu tímto faktem nějak problematizovat. Hry Járy Cimrmana vskutku nutí jen přepisovat jejich scénář do komentářů, inu, neudržel jsem se. Jak se zde mnozí shodují, závěrečná beseda umístěná v duchu úvodních seminářů z jiných her na začátek představení je mnohem nahláškovanější než přímo vystoupení později, což sice celku nedělá nejlepší reklamu, nicméně s ohlédnutím na jinak veskrze kladné aspekty díla to rozhodně není problém. Velmi zajímavé je asi nejdrsnější probourávání veškerých možných stěn z mnou viděných cimrmanovských her; nejen tedy v besedě na začátku, kdy do sebe herci celou dobu ryjí (mnohem více než v jiných) a asi nejvíce se snaží vyvolat dojem skutečné přednášky; tak i hra, která je v průběhu herci asi nejvícekrát pokažená (dokud to twist na konci nevysvětlí), což z ní činí asi nejvíce meta Cimrmana. Hodnotím pěti, primárně proto, že je to možná ze slabších děl svého unikátního žánru, ale furt je to pěkně vysoko, a to nejen kvůli hláškám jako: ...možná si říkáte, proč také nepřemýšlím. To je tím, že to organizuju./...jsem bezvýhradný ateista, až se bojím, že mě Pán Bůh potrestá. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (30)
- V přednášce, kde se vysvětluje význam slova herberk, je řečeno: „To není jako tady docent Weigel, který se před představením oholil, umyl zasypal...“ Toto byla původně narážka na Jaroslava Vozába, který byl až přehnaně čistotný. „To nebylo vždy v textu, to byla improvizace z mé strany,“ říká Zdeněk Svěrák. „Prostě mě to napadlo a řekl jsem Pavlovi, že by to mohl zkusit říct. Nakonec to mělo úspěch a Jarouškovi to nevadilo.“ (mnaucz)
- „Slovo nepořádek v názvu hry nesmělo být, protože u nás byl takový pořádek, že by to mohlo vypadat na kritiku současnosti. Takže jsme to pak změnili na Lijavec,“ vzpomíná Ladislav Smoljak. [Zdroj: cimrman.rozhlas.cz] (SONY_)
- V krátké ukázce „Nestyda Hausner“ Brukner říká: „Kdepak. Je tady se mnou flundra,“ a podívá se na Jaroslava Weigla, který uražen odchází za oponu. Toto však do hry přibylo později. „To vzniklo úplnou náhodou,“ říká Václav Kotek. „Prostě jsme hráli Lijavec a všechno probíhalo jako vždy a já jsem měl říct jako vždy, že tu je se mnou flundra a podíval jsem se na Jarouška, který tam jen tak seděl a publikum si toho všimlo a Jarouška napadlo odejít uražený a za oponu. Byla to prostě souhra náhod.“ (mnaucz)
Reklama