Světla ramp

Ukažte mi osobnost, která napíše scénář, ten zrežíruje, ve filmu si zahraje hlavní roli, produkuje ho a ještě si k němu napíše vlastní hudbu. Podezřívám Chaplina, že i na ty housle hrál sám. Já vím, že byla jiná doba, a že i film už dávno šel jinou cestou. Ale pro tenhle nádherně upřímný epitaf nedokážu najít jiné hodnocení. Film, kde jsem u komediálních výstupů měl slzy na krajíčku, ale od smíchu to nebylo. (02.10.2006)

Svetlá rámp považujem za rozlúčkový film. Po Diktátorovi a Monsieurovi Verdoux, ktoré boli vybočením sa Chaplin v Svetlách rámp rozlúčil s tulákom Charliem i filmami plnými neodolateľných gagov. A tam, kde v Kidovi a Svetlách veľkomesta prebytok sentimentu vyvažoval vo vhodných chvíľach vydarenými gagmi, tak v Svetlách rámp ostala iba nostalgia, melodráma a staromódne mudrovanie nad životom a vzťahmi. Napriek tomu sú Svetlá rámp jeho posledným vydareným filmom. Trochu dlhším, ako by bolo vhodné, ale dalo sa to prežiť. Kráľa v New Yorku a Grófku z Hong Kongu už mohol vynechať a nič by sa nestalo. Som rád, že sa mi podarilo Svetlá rámp opätovne zhliadnuť a upevniť si svoj prvotný názor na ne. (14.10.2021)

Film je opravdu krásný, ale konec, totiž (relativní) happy end nějak nedrží s celkem. Starý Calvero nemůže zavadit o práci a když jí dostane, jeho výkon je vždycky tristní. Proč tedy na celkem zničehož nic uspořádané závěrečné benefici zažije jeden ze svých největších životních úspěchů? To zde prostě není vysvětleno a vyústění tak působí násilně. Chaplin je však v tomto filmu úžasně vtipný, okouzlující, inteligentní - a zdatnou partnerkou je mu i mladá herečka Claire Bloom. A to činí z této sentimentální komedie o konci jedné éry (námětem se zjevně inspiroval i John Osborne pro svou hru Komik) skvělý zážitek. (28.11.2005)

Nostalgicky smutný snímek, který pobaví téměř výhradně jen v místech, kdy se na scéně zjeví sám velký/malý Buster Keaton ( nutno podotknout, že je na něj nutno čekat ne zrovna krátkou dobu), každý záběr na jeho osobu spolehlivě vykouzlí úsměv na rtech. Ale hlavní postavou je tady Charlie/Calvero, díky častému zakomponování autobiografických prvků se divák o Charliem dozví celkem dost duševních pochodů a reflexí a zároveň se s ním člověk okamžitě sžije a bez náznaku nudy projde smutným příběhem až do úplného konce... (25.09.2007)

Chaplin se snímkem obstojně vyrovnává s vlastním stárnutím, láskou k až příliš mladé ženě a svojí slávou. Stejně jako stárnoucí komik Calvero, který musí brát podřadné kšefty a proto na nich nechce vystupovat pod svým pravým jménem, muselo přece i Chaplina napadnout, jestli to pořád v sobě ještě má, jestli by dokázal rozesmát publikum, anebo jestli je už jen zavedené slavné jméno, které těží z minulosti. Je to hořký film o pochybnostech a žárlivosti na sebe sama, na mladého Chaplina, který točil jeden film za druhým a publikum se jim smálo, protože se opravdu bavilo. Chaplin ve středním věku, pokud by ztratil své jméno a nikdo by ho nepoznal, byl by pořád hvězdou, nebo by jako Calvero skončil mezi šmírou? Myslím, že by na to pořád měl, protože mnohé dialogy jsou vtipné nebo sarkastické, což u komika, který dlouho odmítal zvuk, dokazuje, že jeho smysl pro humor byl mnohem pestřejší než, že by uměl zazářit jen v grotesce. Snímek ale předělují dlouhá nezáživná baletní vystoupení. (03.01.2017)