Světla ramp

K plnému hodnoteniu mi presa len bráni trochu prestrelená stopáž. Záverečné sekvencie, respektíve celá posledná polhodina je ale možno tým najdojímavejším a najkrajším, čo kedy Chaplin nakrútil. Komédia je to iba pri Calverových vystúpeniach, čo je oproti ostatným slávnym majstrovým dielam veľká zmena. Ale my môžeme tomu aplaudujúcemu publiku iba závidieť, že mali možnosť ho vidieť spoločne s Busterom na javisku. Aj keď je to len fikcia, že, a asi pri točení boli herci v publiku snímaní oddelene od scény. 90%. Ale čo, ten záver je úžasný, dáme to za plný počet. (12.04.2016)

Chaplinovi sa podarilo zrejme to najdôležitejšie, čo počas natáčania tohto filmu zamýšľal: presvedčiť diváka o tom, aká je sláva vrtkavá a pominuteľná, ako umelca jeden deň milujú, druhý zatracujú, ako z oka vytryskne slza pri predstave, že žezlo preberá niekto iný a jeho osud je spečatený tápaním v alkohole, sebaľútosťou a duševným trýznením. Tento príbeh je neuveriteľne autentický, osobný a mňa oprávnene chytil za srdce. So starcom Calverom som súcitila, priala mu úspechy, večný potlesk a burácanie obecenstva, ktorý bude ešte silnieť a mohutnieť, keď sa opona nevyhnutne zastrie. (21.07.2010)

Dlouho jsem se na tenhle snímek těšil a trošičku mě zklamal. Smutný příběh velkého klauna dává s nostalgií vzpomenout na Tuláka, ale to je bohužel asi vše. Sice jsem se vůbec nenudil, ale na druhou stranu mě to ani příliš nechytlo za srdce a nedojalo, což možná mělo. Potěšil Buster Keaton, i když se tam m,ohl objevit víc. (15.07.2010)

Chaplin se snímkem obstojně vyrovnává s vlastním stárnutím, láskou k až příliš mladé ženě a svojí slávou. Stejně jako stárnoucí komik Calvero, který musí brát podřadné kšefty a proto na nich nechce vystupovat pod svým pravým jménem, muselo přece i Chaplina napadnout, jestli to pořád v sobě ještě má, jestli by dokázal rozesmát publikum, anebo jestli je už jen zavedené slavné jméno, které těží z minulosti. Je to hořký film o pochybnostech a žárlivosti na sebe sama, na mladého Chaplina, který točil jeden film za druhým a publikum se jim smálo, protože se opravdu bavilo. Chaplin ve středním věku, pokud by ztratil své jméno a nikdo by ho nepoznal, byl by pořád hvězdou, nebo by jako Calvero skončil mezi šmírou? Myslím, že by na to pořád měl, protože mnohé dialogy jsou vtipné nebo sarkastické, což u komika, který dlouho odmítal zvuk, dokazuje, že jeho smysl pro humor byl mnohem pestřejší než, že by uměl zazářit jen v grotesce. Snímek ale předělují dlouhá nezáživná baletní vystoupení. (03.01.2017)

Všestranností se v našich poměrech Chaplinovi snad mohl blížit E. F. Burian; tím ovšem ta podobnost končila. Nejosobnější Chaplinův film je současně zjevně jeho filmem nejzralejším a umělecky nejpřesvědčivějším. Sociální cítění, které vždy patřilo do jeho tvůrčího profilu, tu nabývá až důvěrně autobiografických rysů. Smutek plačícího, ale i bojujícího lidského osudu dotváří i hlavní ženská postava, skvěle zahraná Claire Bloomovou a souhlasím i s tím, že velký výkon tu také odvádí zestárlý "Frigo" Buster Keaton. Ocenit je nutné i mistrnou evokaci ještě téměř viktoriánských music hallů (u nás by tomu odpovídala raná tvorba Karla Hašlera), londýnského světa "malých" lidí i dokonalou výpravu bytových interiérů (byť v době natáčení stále byla tak trochu živou současností). Psychologicky přesvědčivá je také skutečná láska - ne vděčnost - mladé ženy k starému géniovi všedního života, který umí poradit všem s výjimkou své vlastní maličkosti. Komplimenty, které si zaslouží režie, scénář, hudba i choreografie tanečních čísel, vložených do filmu, jsou zbytečné. Jak víme, patří rovněž skvělému představiteli hlavní úlohy: Charlesu Charlie Chaplinovi. (15.07.2010)