Malé životní etudy

Klasika, která v mých očích asi až příliš zastarala hlavně co se vizuální stránky a tempa týče. Na jednu stranu je to úplně ukázkový příklad filmu tehdejší nové vlny Hollywoodu, ale režie mi dnes přijde až příliš usedlá a nenabízí takové podivnosti jakými umí obohatit své snímky třeba takový Werner Herzog (ježiš, jak moc jsem si vzpomněl na jeho Stroszeka). Ale pokud se řadíte mezi fanoušky Jacka Nicholsona, tak vás tady samozřejmě nic nezklame, protože v Malých životních otudách je v té nejlepší herecké poloze jak ho máme všichni rádi. 60 % (05.06.2015)

Dosti kuriózní snímek, který bych si troufl označit za kontroverzní. Jedni umírají nudou, druzí ho sledují s entuziasmem. Pochopení mám pro obě strany. Sám však nevím, ke které se přiklonit. Rafelson nastolil náhled do života cholerického a pesimistického parchanta, který hledá cestu ven, což byl skvělý nápad. Formální stránkou si však už nezíská každého. Najde se tu pár vtipných momentů (hra na piáno na náklaďáku, shození skleniček v restauraci atd.), které trochu kompenzují ten nudný stereotyp. Vychvalovat famózní výkon Nicholsna by bylo nošením dříví do lesa. Na proti tomu taková Karen Black i přesto, že hraje výborně, respektive přesně tak jak má, tak je na facku a na místě Nicholsna bych nejspíš zastřelil jí a pak sebe. Co se týče, dialogů tak u některých jsem kroutil palicí, hlavně u těch, kterých se zúčastnila madam Black. Nezvyklý ale originální film, který zaujme velmi malé procento diváků. (11.10.2012)

Osud zivotem zkouseneho muze (prvotridni vykon Jack Nicholson), kteremu stestena nepoda ani ruku se prevaluje na vlne neprijemnych situaci, cemuz nepomuze navsteva kulturne hudebni rodiny, ktere se z osobnic duvodu zrekl, i pres svuj velky muzikalni talent. Bizarni postavicky, pomaly dej, krome hlavniho hrdiny nevyrazni herci, depresivni mod od zacatku do konce, nezazivna kamera nebo rezie. 50% (29.12.2010)

I když se tam jezdí hodně a daleko, road movie to není, neb to postrádá jakýkoli vnitřní pohyb postav; na celovečerní stopáž natažená filmová „povídka“ nám „jenom“ postupně představuje chlápka, který pořád odněkud utíká a přitom stojí na místě, uvízlý mezi vlastním nadáním a intelektuálsko-snobským původem, které nechce přijmout, a jednodušším a z jeho pohledu asi opravdovějším světem ohraničeným naftovými věžemi a bowlingovými drahami, který ale zase tak úplně nepřijímá jeho a on jím v hloubi duše zároveň tak trochu pohrdá, což nejvíc odnáší jeho nebohé prostoduché děvče, zkrátka zmítač k pohledání, s kterým se dá jakž takž sympatizovat jedině proto, že ho skvěle hraje sympaťák Nicholson. Rozhodně žádná oddechovka ani film pro zábavu (byť místy vtipný), zato jemná náznaková charakterokresba, konstruktivně depresivní pojednání o vzdálenostech mezi lidmi i výstižný obrázek post-hippie kocoviny přelomu šedesátých a sedmdesátých let. (04.11.2018)

Prázdnotou proti prázdnotě. V popředí příběhu nevyrovnaný kretén, který utekl před životem snobského intelektuála, kterým být nemusel, do bahna s primitivními nálevníky a stane se jedním z nich. První půlka s IQ tykve byla téměř k nevydržení. K uzoufání protrahované potácení se od ničeho k svačinám na ropných polích se však naštěstí překulí do kontrastního střetu hodnot, kde jasně vítězí stabilita nad labilitou a dospělost nad infantilitou. Průser pro hlavního hrdinu a ne že bych mu to nepřál. Přes všechno ale realistická výpověď o bolesti, kterou taky znám. Ale jaký si to uděláš, takový to máš. Oskar za scénář chápu, podobných rádoby volnomyšlenkářských intelektuálů v roláku a s bolístkou na srdéčku, že to pořád není ono, bylo v porotě jistě mnoho. Za uvěřitelnou etudu mezi Catherine a Robertem, a samosebou i za Nicholsonův talent, ale nakonec silná trojka. Filmová Výzva 2015 od emma53 (12.12.2015)