Pohrdání

Bardotka je zde ženou filmaře. To je ale vůl a nejeví o ní valný zájem. Přitom to je tak krásná ženská. Několikrát můžeme spočinout zrakem na jejím těle a člověk si tehdy uvědomí, že to byl fakt kus! A k tomu mluví sprostě. Takovou hvězdu asi jinde neuslyšíte vyřknout větu: "Prdel, kurva, hovno!" Jinak je ale film dost o ničem. Ale než o ničem, tak o BB (Božské Brigitte). (06.09.2009)

Banální milostná zápletka soustředěně zveličená osobitými prostředky tak, jak by se to nepovedlo žádnému Hollywoodu. Táhlé pomalé záběry (až stereotypní vertikální jízdy, zdůrazňující plochost obrazu), minimalizace střihu, zasněné monology narušující chronologické vztahy a především jediný hudební motiv podbarvující různorodé scény jako jediný vnáší do ledově chladného snímku přehršel emocí, což může působit až ironicky vzhledem k žánrovým konvencím. Banálnost snímku je sice uměle prohlubována konstruovanými úvahami o pravdě Oddyseova vztahu k Penelopě, jejímž prostředníkem je satiricky laděná situace natáčení, ovšem celek působí tak kompaktně a podmanivě, že si mě získal už od prvních minut. Zde Godard paradoxně dokázal, že pohltit lze i konstantním narušováním klasického kánonu, čímž mě výjimečně získal na svoji stranu. (28.03.2011)

Byl jsem uchvácen a hlavně po celou dobu ponořen do velice zvláštní atmosféry snímku. Oslnivá Brigitte Bardot je hlavní vizuální magnet filmu. K tomu všemu chytré dialogy ale bez větších emocí. O ty se na druhou stranu stará neskutečná, několikrát se opakující ústřední skladba, která ve mě ke konci vzbudila prvotní pocit, že se koukám na něco výjimečného. A taky, že jo. Godard je génius, natočil jednoduchý film a skryl do něho tolik krásy a myšlenek, že s jeho rozebíráním se může strávit pěkně dlouhou dobu. Ten pocit bezmoci při jedné ze závěrečných scéně nezapomenu už nikdy. (28.11.2017)

Hudba krásná, kamera krásná, Brigitte krásná, ale... Proč se tak často termín ,,umělecký film" rovná termínu ,,nuda"? Lidi jako např. Lynch, Allen, Kubrick, Aronofsky, Bergman nebo Wenders dokázali, že umělecké filmy se dají točit i tak, aby byl člověk napjatý, zvědavý, co se stane dál, aby byl divák stoprocentně konsternován a zaujat děním na plátně. A vedle toho je tu Godard (a taky Rossellini, Antonioni, Visconti...), jehož filmy mají něco do sebe, ale mají zároveň jednu podstatnou vadu - nebaví. Převážnou dobu Pohrdání sledujeme BB s Piccolim, jak se baví o tom, proč se milovali a proč se teď nemilují a proč ona jím pohrdá a proč on nechce, aby ona jím pohrdala a proč ona si nedá říct a pohrdá jím pořád víc a tak dále. Neříkám, že v každém filmu musí být galony krve, spousty výbuchů a vražd, aby byl zajímavý... Ale na dvou lidech, co se hodinu a půl rozcházejí, není fakt zajímavého nic... (23.01.2010)

Ženskou štve, že chlap nežárlí, tak dělá zagorky. Chlápka to štve a snaží se dopátrat proč žena dělá zagorky. Ženská si uvědomí, že chlápek je sráč a jde za bohatším. Toť děj. Ještě nám tam velmi násilně vnucují paralelu k jejih vztahu s příběhem Odyssea a jeho vztahu s Penelope, ale to jen proto, aby tam mohl hrát Fritz Lang. Onanie to není. Godard si nechal vyoperovat žebra a sám sobě provádí felaci. Ale koukněte se na to, protože Bardotka tam ukáže zadeček. (11.10.2010)