Hra o jablko

Nikdy bych nevěřil, že bych Menzelovi s jeho mnišským vzezřením (trošku jsem si zapřeháněl) kdy mohl uvěřit nezodpovědného bonvivána. Leč stalo se! Radost ho v této protiroli sledovat, totéž mohu říci i o Dagmar Bláhové. Na každý pád - a to je ještě důležitější zjištění - Chytilové filmy mě (nejen) skrz ty své geniální střihy počínají zajímat čím dál tím víc. Jsem si vědom, že nemám nakoukáno, avšak z českých autorů mě víc oslovuje snad už jen Jan Švankmajer. (08.12.2019)

Nejde o komedii, divák se za celou dobu skoro nezasměje, nýbrž satiru. Tento film je primárně o vztazích-přišly mi poněkud mdlé (myslím tím na někoho, jako je paní režisérka) a vykreslení charakterů obou pohlaví- ty mužské (hlavně John) jsou na rozdíl od těch ženských docela nezvládnuté. Menzelova postava sice celkem baví, ale je to jen figurka, ne živý lidský hrdina. Se Šímovou je to už podstatně lepší (a ne, nepíšu to kvůli scéně u ohýnku). Celkově mi přijde, že film zůstal někde na půl cesty, nebo jako zástupce pánské části publika tam nejsem schopen najít to co dámy (nepopírám), takže to vidím na průměr. (09.12.2012)

Nekonvenční, ale typicky chytilovsky defektní snímek s několika sžíravými pohledy na smysl lidského bytí. Chytilová ukazuje pouť životem jako cestu Očistcem, kdy prvotní hřích je alfou, jež definuje náš život a nejprve je třeba jej  smýt, postavit se démonům a pak teprve okusit poznání (Ráj obráceně?). Neexistuje nic jako nevinnost dětství, zrození je Peklo bolesti, krve a slizu a pro každého se otvírá jeho vlastní Pandořina skříňka s démony.  A stáří? Stáří je jen odrazem předchozího života, nepřichází moudrost, ale jen pasivita a neochota čímkoliv se zabývat (excelentní Bohuš Záhorský).  V Očistci produktivního (opravdu?) života nás pak čekají jen démoni z oné Pandořiny skříňky pojmenovaní lež, přetvářka, falešná morálka, nuda, vyhoření, nezodpovědnost a mnoho dalších, s nimiž je třeba svádět boj nebo jim stále a znovu podléhat. Ale někdy může, ale nemusí, vylétnout i naděje.  Kousek pozitivismu, který mě v závěru u jinak cynické autorky vcelku mile překvapil.  "Největších chyb se dopouštíme sami na sobě a nejsmutnější je, že většinu z nich se ani nesnažíme řešit"  Skvělé pro  nonkonformisty a deformované (deformita myšlena jako odlišnost, nikoliv zrůdnost).  Pro nedeformované a z pohledu Chytilové buď pokrytce, blázny či sprostě řečeno konvenční  masy, neuchopitelné.  A pro mě? Inu, ta holka je holt krapet jiná, že? Tři. (06.01.2022)

Porody dětí jako ve fabrice, ztřeštěná zdravotní sestra v práci, doktor zapleten do milostných intrik včetně sexu s kolegovou manželkou, po ulici výkřiky prodavačů novin o dívce, která už v 19ti má za sebou kriminál... Tohleto že je socialismus? Jo, je to především život po všech stránkách dějící se klidně za jakékoliv doby. Navíc v hodně originální optice Věry Chytilové, která se s těmi soudruhy prostě nepáře a tady jim to zase krásně naservírovala! :o) Navíc nemá ani v téhle době problém nechat producírovat obě hlavní herečky ve výrazných erotických scénách či na značném prostoru na plátno angažovat výstředně zpívající Jitku Novákovou s avantgardními skladbami Miroslava Kořínka. Po prvém zhlédnutí mi kdysi z filmu utkvěly v paměti hlavně nepříjemné záběry z porodu v přímém přenosu, po reprízach s jistým odstupem si začínám Hru o jablko spájet hlavně s nadčasovým tématem, z dnešního pohledu již roztomile provokativním nádechem a skvělými výkony hereček Dagmar Bláhové a Evelyny Steimarové. Jeden z těch filmů svérázné paní Věry, který nabídne srozumitelný příběh, i po letech funguje jako skvělá komedie i drama k zamyšlení zároveň. K případnému plnému hodnocení mám ale malinko problém s Jiřím Menzelem, kterého si vážím jako režiséra skvělých filmů, ale jako herec v roli záletného milovníka mi moc nesedí, nevím... a také Kalamitu z roku 1980 mám o něco raději. 85% (07.11.2019)

Co bych za to ve svých třiceti letech dal, kdyby se kolem mě bláznila taková ženobytost s tváří Dáši Bláhové, jako byla Anna. Jenže mechanika pohybu mužů a žen má stejné zákonitosti, jako ta planetární. Takové ženy přitahují zmetci. Nejspíš jim ty nevěry a podrazy, neochota se vázat a zdomestifikovat signalizují, že jde o exkluzivní zboží. Jenže pravdou je, že jsou to jen shnilá jablka. Přiznám se, že mi byla postava Johna protivná....ale nemůžu Chytilové zazlívat, že mnohé muže vidí právě touto optikou. Sobecký, sebestředný a nechápající prevít, který bere ženy jako uspokojovatelky a později chrličky dětí. I proto rozumím těm nepříjemným záběrům z porodů, zvukům sténajících žen... . Ale tvůrci tady ženám nenadržují. Postava nevěrné manželky zosobňuje ženy chycené v pasti manželství a své sobeckosti. A vlastně i Anna se stala obětí svých her, protože byla příliš mladá, aby pochopila, že....muži ženám většinou nerozumí, že hrají podle jiných pravidel a hlavně...za výhru považují něco úplně jiného, než většina žen. Ženy Chytilové jsou opravdu jako z jiné planety. Ukazuje je v celé své kráse a mystickosti, která z nich často vyprchává soužitím s mizernými muži. Myslím, že i o tom tento film je. Komedii jsem v tom nezahlédl, v mých letech něco objevného taky ne, ale z Dáši/Anny jsem nemohl oči spustit. A rozhořčení, že si vyhlédla takového pazgřivce, se taky dostavilo. Takže dobrý. PS: mnohokrát jsem se vymezil vůči moderní podobě feminismu, protože mladé aktivistky, štěkny mají plná usta rovnostářství a v tom zápalu se připravily o ženskost. Chytilová pomáhá nám mužům pochopit, že ženu není možné držet v zajetí vztahu, že děti nejsou rukojmí a že pokud se rozhodne stát muži po boku, je to dar. Často velmi nedoceněný. To dělá z Chytilové vic, než jen režisérku, ale i arcifeministku, která na to jde velmi chytře. (27.12.2023)