Procitnutí v Garden State

,,Kick his balls!" Zach Braff! Na tohle jméno si dám nyní pozor, i když mě Garden State úplně neokouzlilo. Což o to, atmosféra je příjemně melancholická, ale problém je v tom, že schéma příběhu je ohranější než výmluvy našich fotbalistů a navíc je hlavní hrdina v podání samotného Zacha Braffa otravný studený čumák, který mi většinu času pil krev a který navíc dostává naplácáno od lepších herců ve vedlejších rolích jako je Iam Holm a hlavně úžasně sladká Natalie Portman, ze které nadšení jenom čiší a právě díky ní se Garden State stává věcí hodnou pozornosti. Braff alespoň vytáhne z filmového klobouku když už né zajímavý výkon, tak aspoň pár režijních, vizuálních a scénáristických vychytávek, ke kterým navíc hraje zajímavá hudba. Návštěva Garden State pro mě byla příjemná a hřejivá, ale nejsem si jist jestli jí budu chtít ještě někdy opakovat (19.10.2008)

„Potřebujeme se. Už jsem dokonce nelhala asi dva dny.“ – „Je to pravda?“ –„Ne.“ Procitnutí v Garden State je docela typická nezávislárna a zároveň místy dost střelená romantická tragikomedie bohatá na uhozený, absurdní i jednodušší humor (u kterého člověk někdy neví, zda se má smát nebo jen nevěřícně kroutit hlavou). Švihnuté jsou i její postavy (nejvíc jsem si užil Parsonsovu roličku a jeho klingonštinu ještě 3 roky před TBBT!), dialogy a několik situací (stírání otisků prstů, výběh pro křečky, sledování hotelových pokojů atd.). Bohužel, dramatická linka se ozývá docela nevhodně (přechody mezi vtipnými a vážnými místy jsou často poněkud necitlivé a černý humor občas selhává) a pak Procitnutí nechybí nešvar mnohých žánrových filmů, a to postupně směrem ke konci čím dál víc tlačit na romantiku, což v některých případech vychází, v tomto ovšem vyznívá do ztracena (nudy). Natálku ve své roli blbnoucí jsem si užil, její milující a plačící verzi už podstatně méně. Jakože závěr mě emočně docela dost minul, proto zůstávám pouze na průměru. A Zach Braff mi přišel úsměvný svou min. počáteční posedlostí symetrií v záběru. „Je to můj rytíř v zářivé zbroji.“ - „Nemluv o rytířích před Markem. Je to slabé místo.“ – „Já toho mamrda zabiju!“ – „Slovní hříčka?“ (07.09.2014)

Príjemné prekvapenie. Ukazuje sa, že Zach Braff je i dobrý režisér, nielen herec. Jemu tento romantický námet o nevyrovnaných, prípadne i obavami pred budúcnosťou naplnených ľudí ide veľmi dobre. Úvod mi síce moc neučaroval, ale postupne a nenápadne ma snímok opantal svojou jedinečnou a melancholickou atmosférou, v ktorej išli bok po boku smutné veci spolu s tými veselšími. Ku koncu som už v tom celý plával, síce mierne omámený ale spokojný. Čo sa týka réžie, tak zatiaľ jednoznačne to najlepšie od Z. Braffa. 75/100 (19.04.2016)

Film, ktorý (ako spomína i Adrián) sa feelingom veľmi podobá pre mňa nepochopiteľne ospevovanému Sideways. Je to film z ktorého mám pocit, že mi chce povedať niečo „veľké“, cez zobrazovanie malých veľkých vecí, ale akosi nevie ako to má urobiť ani čo presne chce povedať. Celý film pôsobí strašne rozťahaným dojmom, jednotlivé scény sú na seba radené bez zmysluplnejšej nadväznosti. Garden State stojí a padá na jedinej osobe a tou je Natalie Portmann, ktorá vo svojej postave asi ako jediná má čo hrať a kedykoľvek je na scéne, zatieňuje i pána hercorežiséra Braffa. A práve kvôli jej postave a nehynúcemu obdivu k Natálkinmu umeniu si Garden State veľmi rád pozriem znova, ale nad 7/10 sa film u mňa nedostane. (09.06.2006)

Já se bez mučení přiznám, že jsem se závěrečných titulků nedočkala, protože mě hledání smyslu života jednoho emocionálního kripla unudilo do kómatu zhruba po hodině. Všechny postavy ve filmu mi byly víceméně nesympatické, nebo mě prdečně nezajímaly. Třeba taková princezna Amidala, co měla být nejroztomilejší hrdinkou "Garden State", mě jakýmsi obtížně definovatelným způsobem srala (chyba je na mé straně přijímače). Zach Braff mě sral zcela definovatelným způsobem - mohla za to ta jeho věčně tupě vypoulená očka. Nevím, zda šlo o herecký záměr, nebo prostě takhle blbě vypadá imrvére. Šoupnu do hodnocení průměr a je mi plně u mého celulitického pozadí, jestli závěrečnou třetinu někdy uvidím nebo ne. Prostě s tímto filmem nejsem psychicky kompatibilní, basta. 50% (03.05.2011)