Pasti, pasti, pastičky

Černá komedie od Věry Chytilové, nebo její další dramatická výpověď o naší společnosti řízlá její specifickou režisérskou optikou? Těžko říct, co jsou Pasti, pasti, pastičky vlastně zač. Samotné téma znásilnění a následné kastrovací pomsty, může spoustu lidí odradit. Rozhodně to není přívětivá nenáročná komedie a to ani technickým zpracováním. Kamera a zvuk k podobnému typu příběhu sice sedí, ale obojí je spíše odrazující. Je pravda, že když jsem odhodil všechny zábrany, několikrát jsem se pořádně zasmál. Navíc musím pochválit i herecké osazenstvo za perfektní zvládnutí převážně nesympatických postav. Nakonec nechám tři hvězdy bez doporučení a nedostižným filmem Věry Chytilové nadále zůstane Dědictví. (03.05.2022)

Ježiš to byla sračka. Něco tak nudnýho jsem už dlouho neviděl. Chytilový režie je naprosto debilní a nudná ostatně jako celej film. Jediná chvíle kdy jsem se zasmál když se na scéně objevil Lasica s tou jeho debilní parukou. Všichni tam hrajou špatně, až na Donutila kterej je famózní. A za něj je taky ta jedna hvězdička. (22.12.2005)

Tento film měl velký štěstí na obsazení. Trojice hlavních hrdinů je opravdu skvělá. O Miroslavu Donutilovi netřeba mluvit, to je herec par excellence. A Tomášovi Hanákovi role sučnikáře sedí úplně na tělo. Zuzana Stivínová své mužské protějšky výborně doplňuje. A tahle komedie patří k tomu lepšímu co sem u nás v devadesátých letech viděla, s porovnáním s filmy Zdeňka Trošky nesrovnatelně lepší. (18.02.2004)

Ze všech známých osobností se Chytilová nejvíc podobá Karlu Marxovi. Cokoli lidského je jim cizí. Na kladné lidské rysy, lásku, přátelství a soucit, s pohrdáním plivou a nevěří na ně. Snad je ze svých životů ani neznají. Vnímají jen podlost a cítí nenávist, jejich světy jsou prosty lidí a plné kreatur a skřetů, postavené ne na lásce, nýbrž věčné nenávisti a nesmiřitelném boji. Marx i Chytilová shodně věří, že jejich úkolem není svět popsat, nýbrž změnit. Ostatně, celý feminismus není nic jiného než derivát marxismu. --- Odtud pochází naprostá absence slušných a charakterních postav ve všech filmech Chytilové. Tak jako autorka, i její hrdinové se chovají přepjatě a hystericky, vpravdě ne-lidsky. Samí magoři. Jakýkoli lidsky silný, ba jen uvěřitelný příběh je vyloučen. --- Chytilová dopadá nejlépe, je-li její autorský vklad zředěn na minimum. Dědictví vytáhl Polívka z bahna alespoň na srandu. Podobně i zde skrze Chytilové pitvornosti probleskuje příběh s velkým potenciálem, tragickým i komediálním. Předlohu neznám, a lituji toho. Nicméně toto není čistá Chytilová a proto to není jen odporné. Je možné se u toho občas zasmát, dokonce i zamyslet. (19.02.2011)

Jedna z největších blbostí co jsem za poslední dobu viděl. Od Věry Chytilové jsem očekával něco nejhůř průměrného, protože do shlédnutí tohoto výtvoru jsem od ní neviděl horší než průměrný film. Ale ejhle. Už při první scéně vyřezávání prasat se mi zvedal kufr. Ale i tak, myslel jsem si, že je to jenom pitomý začátek, ale debility se s přibývajícím časem jenom a jenom hromadily. Film jsem dokoukal jenom marně čekajíce na nějakou ucházející chvilku. Fakt je mi docela líto, do čeho se propůjčili Tomáš Hanák s Miroslavem Donutilem. A paní Věra Chytilová mě utvrdila v tom, že i mistr tesař se někdy utne a někdy se utne tak, až to bolí. (22.12.2005)