Pearls of the Deep
VOD (1)
Obsahy(2)
Svérázné povídky Bohumila Hrabala přitáhly v 60. letech pozornost mladých filmařů, kteří v nich nalezli netušenou poezii všedního života. Žánrové ladění i vyznění příběhů je rozličné, (ne)herecké ztvárnění mistrně evokuje hrabalovsky pábitelské postavičky. Zavítáme mezi nadšence automobilových závodů, navštívíme dva staříky v nemocnici, ocitneme se v libeňské hospodě, nechybí ani instalatér zamilovaný do cikánské dívky. Příběhy jsou černobílé, jedině návštěva pojišťováků v domě naivního malíře je natočena barevně. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (142)
Nejlepší je určitě poslední povídka. Sympatická cikánka skvěle se doplňující s Vyskočilem. Pak první povídka od Menzla je zajímavá vyprávěním různých historek z motoristického prostředí a povídka od Chytilové o panu Boudníkovi se až na ujetý závěr taky povedla. ()
Fokus Fest 2016 ()
Bolo to pre mňa priťažké. A dosť ma to nudilo. Dlho sa mi nestalo, že ani jedna z poviedok ma nezaujme. Videl som to nedávno, no už ani jednu poviedku si neviem vybaviť... ()
Pripájam sa k názoru, že zaujímavá je len posledná poviedka. Ostatné dopozerať bolo utrpenie. ()
Děkuji panu Menzelovi.Nebýt jeho, Hrabala bych neznal, protože jeho styl psaní mi nesedí .Přesto, že jsou jeho díla téměř geniální, nesnáším ho. ()
Jestli mám v české literatuře k někomu tak řečený love-hate relationship, tak je to rozhodně s tím nejzbytečnějším a nejukecanějším spisovatelem Hrabalem, jehož styl je nezaměnitelný a jeho díla vskutku povedená. Předlohu Perlička na dně neznám, ale minimálně jednu ze zde zpracovaných povídek jsem rozhodně četl v Pábitelích, kde ovšem nejspíš nepatřila k mým nejoblíbenějším. Ke jmenované čtené sbírce mám negativní vztah, na druhou stranu knižní Anglického krále zase miluji a k filmovým Postřižinám vzhlížím s nejasností, také se mi líbily některé čtené ukázky z Příliš hlučné samoty a zcela se ztotožňuji s Hrabalovou poznámkou k úloze knihy, ergo: pořádná knížka není pro to, aby čtenář líp usnul, ale vyskočil z postele a rovnou v podvlíkačkách běžel panu spisovateli naplácat držku. Filmové Perličky na dně jsou tak dalším příspěvkem v mém bouřlivém poznávání tohoto burana a v podstatě vzato účel pořádného filmové díla skutečně splnily, protože bych jmenovitě Menzelovi a Jirešovi chtěl naplácat a pak žádat zpátky peníze, byť se látky chopili s umem a grácií. Mimo jejich povídky se mi však ostatní, především druhá od Němce a Schorma, celkem líbily, podobně jako již zmiňované Obsluhoval jsem anglického krále jsou typicky hrabalovské a přesto dávají smysl, v barthesovské terminologii (která je vzhledem k fotografičnosti hrabalovských narativů více než vhodná) mají ono punctum, které snímek potřebuje, abych od něj neodklopil oči jako od stovek jiných. V případě povídky z nemocnice jde o onen mrazivý a přesto neskutečně civilní závěr s ošetřovateli a rakví; v případě Domu radosti jde o tu barevnou hravost a o obrazovou kreativitu, která mě neskutečně nalákala na přečtení si předlohy (což bych byl i přes hrabalovský red flag ochoten podstoupit). Perličky na dně nejsou špatným filmem, to jen já nejsem schopný oprostit se od funkcionalistického dědictví kulturního západu a tak se v Hrabalově galerii vjemů, obrazů a obecně (asi) obyčejného života snažím hledat něco víc. Ale chtít tohle, tak si můžu jít zaonanovat ke Kunderovi, že? A nechat Hrabala být, protože dobře vím, že je o něčem jiném. ()
Hrabal není pro každého a ani tvorba české nové vlny neoslovuje i přes jasný přínos každého. Proto - milujete-li obé, zažijete skvělý zážitek. Ne - počítejte ze zklamáním anebo si pusťe svobodně něco jiné. Pro toho, kdo chce znát českou tvorbu ovšem velmi doporučuji. ()
Smrt pana Balthazara, Podvodníci, Dům radosti, Romance a Fádní odpoledne. U Chytilový jsem usnul. ()
S odstupem doby tu ožívají začátky našich mistrů, v několika vystupuje i sám Hrabal. Jak byli různí, tak jsou povídky odlišné, ale přesvědčivé jako život sám.(90%) ()
Ačkoliv nemám v zásadě nic ani proti jednomu z tvůrců (dobře, nemusím úplně V. Chytilovou) a něco málo už jsem od Hrabala přečetl, tahle směska povídek mě minula hodně velkým obloukem. Jedna horší než druhá... Hvězda za místy zajímavou práci s kamerou. ()
"Je to ve mně jako v koze" :-) ()
Velmi příjemné překvapení a fantastičtí neherci. Nejlepší povídka první a pátá, nejhorší třetí (ta se do filmu ani obrazově nehodí). ()
Suverénne najlepšia poviedka je Romance od Jaromila Jireša - ostatné by som ani vidieť nemusel... 3* vďaka Jirešovi, inak nudné experimentovanie. ()
Tak nevím, ať to zkouším z té či oné strany, ani napodruhé jsem to nepobral. Nuda, nemá to ani spád, je to ukecané, prostě mně to vůbec nebavilo, nezaujalo, jen jsem se koukal do stropu, aby už byl konec. 2013032910233/10235+++++ Tak ani na třetí pokus jsem to nedal. Konec čtvrté povídky jsem dokonce přejel, jak mi to lezlo na nervy, hlavně zvukem. Ono je to celé vůbec hudebně na štíru. Jen v první povídce je dobrá hudba pana Nikodéma, ale jinak je to děs. Prostě celé to nestojí za nic a počtvrté to zkoušet nebudu. ()
Zachycená syrovost doby vod Chytilový je odzbrojující a díky za to. (O to víc jsem nechápal co tvořila po revoluci.) Jakmile se však dostane do té snové polohy, tak už to přestane bejt zajímavý. Ten mladej Ivan Vyskočil s cikánkou Danou jsou taky výborný. Ale všude jinde, kde pak Vyskočil hrál už mi pak jen lez na nervy. ()
Poněkud nevyvážený, leč skvělý film jedinečně zachycující atmosféru doby a filmařského kvasu. Ani ten Hrabal nepřišel úplně zkrátka. Lahůdka. ()
Miluju Hrabala, a mám rád i všechny zúčastněné režiséry české nové vlny, kteří tady většinou debutují, a teprve si brousí svůj styl. Přesto jsem byl z výsledku zklamaný hned z několika důvodů. Myslím si totiž, že krátké filmy obecně musí mít silnou pointu, a to Hrabalovy povídky většinou neposkytují. Dále konverzace, které jsou možná vtipné a výstižné v knižní předloze, nemusí pak fungovat na plátně. U některých tvůrců mi to navíc připadá jen jako školní cvičení. Zkrátka a dobře, byla to spíš nuda než pábení, a zaujala mě v podstatě jen Chytilovou pěkně chycená atmosféra automatu Svět (i s Boudníkem), a potom celá závěrečná Jirešova cikánská povídka, která je asi divácky nejvděčnější. Že to jde lépe, dokazují povídky, které se do tohoto výběru nedostaly: Hercovy bohužel příliš dlouhé Sběrné surovosti, a zejména pak skvělé Passerovo Fádní odpoledne. ()
Tak tohle je přesně můj šálek sucma, slovy amerického pábitele P.K.Dicka....hlavně Dům radosti je naprostá dokonalost....Smrt pana Baltazara 5/5, Podvodníci 4/5, Dům radosti 5/5, Automat Svět 4/5, Romance 3/5. "Aspoň kdyby mi ty kozy, co jsem zabil, obživly...aspoň ty kozy, co jsem zabil, kdyby mi obživly." ()
Je to mimo moji kozu ...prostě BH je divný ale dá se tím prokousat, na tohle se ale nedá dívat. ()