Zeder: Voices from Darkness
Revenge of the Dead
Režie:
Pupi AvatiKamera:
Franco Delli ColliHudba:
Riz OrtolaniHrají:
Gabriele Lavia, Anne Canovas, Alex Partexano, John Stacy, Marcello Tusco, Enrico Ardizzone, Giovanni Brusadori, Andrea MontuschiObsahy(1)
Mladý italský novinář Stefano odhaluje pomocí pásky použité na starém psacím stroji tajemný příběh vědce Paola Zedera. Paolo Zeder v roce 1950 zkoumal vliv typů terénů na pohřbené lidi. Přišel na to, že některé typu terénů dokážou vrátit lidi zpět k životu, což Stefana jeho vyšetřování přivádí ke skupině vědců, kteří se pokouší prokázat Zederovu teorii. (Chatterer)
(více)Recenze (16)
„Zeder“ je nejslabším filmem, co jsem od Pupi Avatiho viděl, ale tím neříkám, že je špatný. Jen „Macabro“ a „La casa dalle finestre che ridono“ byly prostě lepší, i když se všechny vyznačují takovou trochu podivnou atmosférou nikoli přímo šílenství, ale spíše absurdna, surreálna, které se na vás tlačí, a tím vám způsobuje nepříjemné pocity, které nemusejí být přímo hororové, ale efekt mají. ()
Ne že bych se nechtěl jmenovat Pupi Pomo, ale těchto 98 minut kecání, kecání, kecání a kecáni za účelem odhalit záhadu, která se hlavních hrdinů za tak nedotýká, fakt ne. Hororové scény zabírají asi tři minuty a gore žádne. Retro stylizace a atmoška ale polahodili. [Sitges FF] ()
Avati horory uměl, jen mám podobný problém jako u jeho předchozího Domu s vysmátými okny. Prostřední část je možná až zbytečně zdlouhavá, a vyloženě hororovým momentům dává vzpomenout asi jen ve dvou případech. Co však snímek tlačí do nadprůměru, tak je úvod, v němž se toho stane opravdu fůra (lekačka + vražda, vykopání mrtvoly + brutální atak) a závěr, který po delší odmlce opět šlape na plyn a vykouzlí nejen povedené mordy, ale i intenzivnější atmošku. Příběh o hledání K-zóny je tentokrát docela nápaditý (na Itálii, samozřejmě), řízné smyčce dělají 70 procent hudby, a ani herci nejsou jen hadroví panáci, tudíž další důvody, proč Zeder doporučit. ()
Prvních deset a posledních deset minut je naprosto dostačujících a z celého filmu také nejlepších. Je zajímavé, že Avati přichází s filmem, kde je snaha přivést zemřelé zpět pohřbením v určitých K-zónách, v době, kdy S.King vydává svůj Řbitov zviřátek. Ten je ovšem nesrovnatelně lepší stejně, jako film podle něj natočený. Mám slabost pro italskou bizarní, mysteriozní a horrorovou kinematografii, tenhle film - s velmi dobrou kamerou, hudbou i hereckými výkony - mne bohužel neoslovil. Bát se není čeho a vyjma několika scén (z toho jedné lekačky) plyne líně jako stojatá voda v řece. Pátrání po autorovi vzkazu je utahané, nudné a bez překvapivých zvratů tak, jako to neuměli jiní italští mistři. ()
Jeden z mála zombie filmov, ktoré mi naháňajú zimomriavky, asi preto, že sa zaobíde bez akéhokoľvek "grafického" fyzického násilia. Inými slovami, Zeder má veľmi chytrý scenár. Tak intenzívny "nemŕtvy" hororový zážitok a iba 70 percent? Nehovorím, že sa tu trasiete hrôzou nonstop, chcem povedať, že sa tu dá prísť k jednému z najväčších hororových zážitkov, záleží od typu subjektívneho vnímania. To, prečo sú katolícki Taliani posadnutí mŕtvolami je mi jasné, menej už to, prečo boli práve starší talianski hororoví režiséri posadnutí architektúrou a vizuánym umením - secesná vila a art brut u Argenta, Vermeerov obraz u Fulciho, freska u Avatiho. Tentoraz je tu opustená megalomanská betónová modernistická budova, ktorá efektívne nabúrava vžité predstavy o tom, aký setting by mal mať horor. Filmu dodáva neodolateľný morbídny šarm aj hudba (Riz Ortolani), ktorá je taká zvláštna a podmanivá, ako to často býva u Argenta. Piata hviezdička je za Gabriela Laviu, nielen za herecký výkon, ale i za púhu existenciu na obrazovke. PS: Debilný britský (americký) plagát nemá s filmom nič spoločné, neviem, prečo bossovia z CSFD neuprednostnili originál. PS 2: Ak si chcete film užiť, samozrejme na trailer ani nepomyslite, tí úžasní Taliani nikdy nepochopia, čo je to spoiler. ()
Zajímavé, stylově natočené, ale musím přiznat, že jsem se v tom chvílemi docela ztrácel a ani po zhlédnutí nemám úplně dojem, že jsou mi některé dílčí scény jasné. Pupi Avati vypráví možná až zbytečně komplikovaný příběh s přemírou různých postav, které neustále víří ústřední záhadu, aby ho nakonec ukončil poměrně jednoduchým vyústěním. Nicméně jde o atmosfericky natočený mysteriózní horor, který téměř připomíná detektivní variaci na Kingův Řbitov zviřátek, jehož knižní podoba vyšla stejného roku jako Zeder, a tak zřejmě obě díla vznikala nezávisle na sobě. Gore nulové, příznivci italského hororového trashe musí pohledat někde jinde. [Sitges 2019] ()
Urbex Horror. Avatimu strašne idú jednotlivé scény (a to najmä v expozícii a závere filmu), kde kumuluje nie vyslovený des, ale tiesnivú znepokojujúcu atmosféru. Plus veľmi podarený setting, pôsobivé prechody medzi zatuchnutými tmavými miestami a letoviskom. A Perfektná hudba. ()
Človek by očakával od italo trashu na téma zombie krásne prevedené gore a zástupy nemŕtvych, v hnilobu napodobujúcich maskách. Ale čo čert nechcel, Pupi Avati nepatril medzi hlavný prúd talianských mäsiarov a tak si tento hororový subžáner natočil k obrazu svojmu. Dopadlo to nad očakávania. Pre mňa totálne neznámy, stratený kúsok obdarený majstrovským narábaním z atmosférou a napätím. ()
Hoci sa to nezdá, Zeder je film o nemŕtvych. S talianskymi zombíčinami L. Fulciho Zombie 2 (1979), D. Lenziho Incubo sulla citte contaminata (1980) a A. Bianchiho Notti del terore (1980), ktoré vznikli v podobnom čase, však nemá veľa spoločného. Je to hororovo ladený triler s prvkami detektívky (pátranie na vlastnú päsť), zaobíde sa bez komplikovaného make-upu aj gore. Zeder kladie dôraz na atmosférický príbeh s úvahami o posmrtnej existencii. Myšlienku, že zloženie pôdy má vplyv na mŕtve telá a dokáže ich priviesť znovu k životu, mnohí poznajú zo známejšieho filmu Pet Sematary (1989). Knihu, ktorá sa stala jeho predlohou vydal Stephen King v rovnakom roku ako vyšiel Avatiho Zeder (1983). Náhoda alebo súvislosť?? Nepodarilo sa mi zistiť. Pupi Avati rád spája technológiu s mágiou. Verí, že rôzne technické vymoženosti (elektrické písacie stroje, počítače...) majú určitú inteligenciu a schopnosť skrývať tajomstvá, v neočakávanej chvíli ich odhaliť. V prológu filmu, ktorý sa odohráva v roku 1956 vo francúzskom mestečku Chartres sa stane toho toľko, že to stačí na samostatný film. Potom sa príbeh vyvíja pozvoľna, je mysteriózny, pútavý, ale dosť mu aj pomáha Ortolaniho hudba. ()
Film ma značne chaotický scenár,dlhšie mi trvalo sa s neho vysomáriť a pochopiť súvislosti.Film hrá na silno rozvinutý detektívny príbeh,ktorý má v sebe dusnú atmosféru.Po príbehovej stránke zaujímavá a dobre prepracovaná detektívka z prvkami mysteriózna. Naozaj tento film narába z tajomnom ako King a do poslednej chvíle som ani netušil ako to môže skončiť.Len tých vypätých situácii je tu akosi poriedko.Začiatok aj koniec boli atmosferické bomby ale stred bol slabý.Ale aj tak som spokojný. ()
Vynikajúci, aj keď veľmi zvláštny film. Nie je tu klasická zombie akcia, všetko je to hlavne o atmosfére. Znepokojivej, pomalej. Ten kontrast medzi starou opustenom budovou, kde bol kedysi letný tábor, veselými maľbami stále na stenách, a desivymi vecami, ktoré sa tam dejú... Nebolo mi všetko úplne jasné na začiatku, ani na konci, ale tá zvláštna atmosféra si to uzurpovala, a zaklincoval to výborný koniec. ()
ZEDER Pupi Avatiho hororem určitě je. ()
Moj prvy Pupi Avati a hned padla volba na nejaky klasicky horor od Avatiho. Film Zeder pojednava o tom, ze druh a typ pody /a chemicke reakcie v tychto podach/ mozu mrtvych priviest k zivotu. A ako hlasa obal filmu : The Dead shall Rise. A tymto filmom samotny reziser ukazal, ze horory fakt vie tocit. Pre mna asi najlepsi Pupi Avati. Sranda, ze s tymto filmom suvisi aj americky The Pet Sematary. 88 % ()
ZEDER Pupi Avatiho určitě není horror. Je to spíš detektivka s dvěma nebo třema lekačkama. Musím říct, že mi moc nesedl Avatiho scénář, přišel mi místy dost chaotický a nedotažený, ale jinak si režisér odvedl svůj standart, takže bych film lidem, kterým se líbil některý z kultovních Avatiho horrorů, spíš doporučil. Malé plus ještě musím připsat hudbě, která určitě není k zahození. Celkový výsledek filmu je ale průměrný. ()
Avatiho kousky L´ Arcano incantatore a La Casa dalle finestre che ridono byly naprosto fantastické žánrové lahůdky a tak není divu, že jsem se na Zedera dosti těšil. Ten sice nedisponuje takovou silou jako dva výše jmenované filmy, ale rozhodně patří mezi nadprůměrnou tvorbu. Parádní horor s chutí kriminálky, kde nosným pilířem je především originální myšlenka o znovupřivedení k životu, fungující jen díky exaktně zvolenému místu posledního odpočinku, samozřejmě perfektní tajemná atmosféra a skvělá hudební složka, jsem si prostě bezvadně užíval. Film není bezchybný to určitě ne, ale mě to určitým způsobem dostalo. Třetí Avatiho film a opět trefa do černého. ()