Häxan: Čarodějnictví v průběhu věků

Asi nejlepší dílo na dané téma. Detailně a podrobně rozpracovaný problém čarodějnictví v dějinách, jaký jsem v žádném jiném filmu (dokumentu) nezažila. Na to, že je tak starý, mi nepřijde ani zastaralý, protože jde skutečně až na dřeň dané věci. (24.06.2011)

Tak tohle je opravdu něco! V době, kdy ještě neexistoval žánr "dokument" natočil Benjamin Christensen rovnou mystifikační dokument, v němž si sám zahrál roli ďábla. Prolomil hned několik tabu - natáčel v noci, jako jeden z prvních použil ve filmu stínohru, nechal po nebi létat desítky čarodějnic na košťatech, zobrazil rituály uctívání Satana včetně líbání ďáblovy řitě či šlapání na kříž... Jeho snímek je i na dnešní dobu dost podivný, a to formou i obsahem. Je prodchnut bizarním humorem, u kterého se divák může dohadovat, zda vůbec šlo o humor (zcizovák s herečkou, co si chce na vlastní kůži vyzkoušet mučící nástroje apod.). Vzhledem k tomu, že film nemá děj a je tvořený jen jakýmsi sledem scének, je v dnešní době trochu náročnější ho usledovat (např. hned úvodní pasáž, kde se jen ukazují obrázky čarodějnic, je dost dlouhá). Přesto je ale tenhle lexikon čarodějnic tak bizarním, znepokojivým a raritním filmem, že srdce každého milovníka trochu jiné kinematografie zaplesá. Už jen pro to nezapomenutelné zpodobnění Satana s kmitajícím jazykem! (15.08.2017)

Pakliže nic jiného, tak Häxan stojí za vidění pro svou neotřelou formu. Film, který je v prvních obrazech doslova popularizační přednáškou (i s ukazovátkem!) na téma "obraz čarodějnictví v lidové pověrčivosti středověké společnosti", aby se posléze stál ryze fikčním filmem, s jasně definovatelnými postavami a nekomplikovanou zápletkou, narativem i emočním vyzněním bezděčně předznamenavajícím Kladivo na čarodějnice, aby v závěru v Christensenském zamyšlení "pre-foucaltovsky" SPOILER postavil na roveň středověkou čarodějnicí s moderní hysterkou, předmoderní inkvizitorskou zlovůli se soudobou medicinskou (rozuměj psychiatrickou) praxí SPOILER, bych očekával až s nástupem postmoderny, nejdřív na začátku devadesátých let, rozhodně ne v roce 1922! Stejně anticipativní (resp. vyzrálá) mně přišla i výtvarná stránka, za kostýmy defilujících satanášů by se nemusel stydět leckterý film, i o padesát šedesát let mladší. Sečteno podtrženo, byla by chyba - třebas pro předsudky vůči němému filmu - tento film obejít. 70 % (24.01.2023)

Zajímavý dokument - sice se moc nezakládal na faktech, ale hrané rekonstrukce byly pěkné (03.01.2009)

Začarovaný svet mágie a podozrievavosti z čarodejníctva je prieč dejinami silnou témou. Aj takýmto polo-dokumentárnym spôsobom a rôznorodými dejstvami sme sa dostali k tomu hlavnému - a to, obviňovania nevinných práve tými, ktorí toho démona ukrývajú najväčšmi. Úvodné obrazové divadlo je skvelým prológom, dejové linky sa následne sústredia do iných farebných negatívov. Dominuje červená, cez ktorú sa valí tá pravá démonická kuchyňa paranoje a šibalstva. Zo škandinávskych klasík odporúčam Vozku smrti (1921). (02.08.2015)

[LFŠ 08] [restaurovana verze] Naprosto okouzlující Christensenův film, na letní filmové škole uveden s živým experimentalním noisem Georgij Bagdasarova - ruského synth machra. Radost vidět, slyšet. Jeden z nejsvětlejších okamžiků filmovky. (03.08.2008)

Vyvolání hrůzy není prvním záměrem filmu, přesto mnoho scén je zde skutečně děsivých, nikoli ve svém zobrazení, ale především ve svých důsledcích. Film se vyhýbá přímému zobrazování násilí, přesto je ve svém vyznění velmi efektivní a jedná se o jeden z dokumentů, které se dané době věnuje skutečně výtečně. (15.02.2014)

Svoj 666 komentár a 666 hodnotenie som sa rozhodol darovať tomu najsatanistickejšiemu a najtemnejšiemu filmu aký som našiel. No a los padol na Häxan aka. Witchcraft Through the Ages. A to vám teda poviem, satanististickejší od tohto som ešte nevidel. Srší s toho zlo na míle ďaleko. Ide vlastne o hraný dokument ktorý na začiatku vedecky a historicky predloží fakty ktoré čarodejníctvo sprevádzalo počas celých dejín ľudstva. Po trocha nudnejšej časti pripomínajúcej prednášku však nastávajú hrané scény. A tie sú absolútne bezbožné. Hrané scénky sú s časti reálne, čo je od nich pekné , hlavne inkvizícia a krivé osvedčovania čarodejníc, ale tá vymyslená časť s diablami, démonmi, Sabatmi a rituálmi ma zaujala oveľa viac. Film nezostarol, on časom zreje ako víno, Už iba vďaka období v ktorom vznikol ako keby nadobúdal viac uveriteľnosti ! úžasné herecké výkony a atmosféra by ma ako decko nenechala spať niekoľko nocí. Vidieť to v roku 1922 asi by som sa zo strachu prepadol pod zem. (18.06.2014)

Magické vo svojej naivite, či už úmyselnej (hraná rekonštrukcia stredovekých materiálov o mágii a prenasledovaní čarodejníc) alebo neúmyselnej (záverečné, dobové vedecké teórie prirovnávajúce čarodejníctvo k diagnóze "hystérie"). (26.06.2020)

Po zhliadnutí tohto dokumentu nepôsobí Kladivo na čarodejnice až tak unikátne, ale Haxan pochopiteľne dopláca na rok svojho vzniku a príliš častú potrebu mnoho vecí vysvetľovať titulkami, ktoré koncept tohto skvelého filmu arúšajú. Pochopiteľne film očarí najmä scénou v ktorej sa zlietajú čarodejnice na sabat, na rok 1922 ide nepochybne o prelomové zábery. Opäť by to chcelo, ako pri mnohých nemých filmoch, lepší hudobný sprievod a trochu kratší úvod. Avšak scény pri vypočúvaní čarodejnice inkvizítorom v štýle jeden dobrý jeden zlý či spomínané zábery na let čarodejníc šloveka presvedčia o tom že ľudia v roku 1922 boli podstatne technicky vyspelejší (vzhľadom k možnostiam) ako dnešný programátori. (19.11.2020)

Dalsi tazko zanrovo zaraditelny film ako Clockwork Orange. Presne ako pise David3141 mozno to ani nie je je horor. Kazdopadne dokumentarny styl vypravania ma hned chytil, a film ma rozhodne aj hororove prvky v sebe. Reziser Benjamin Christensen to nazval "pojednani kulturni historie filmem" - asi to bude aj ten najvystiznejsi nazov pre film. Kazdopadne tematicky ide o carodejniky a cernoknazniky - tu treba zdoraznit, ze obzvlast cerna magie je ultra nebezpecna. Aby som ukazal paralely s domacou historiou tak isty Habsburgovsky cisar Rakuskej Monarchie, konkretne Rudolf I 1576 - 1608 mal na dvore dva cernoknazniky - jo, komplet prepadol alchymii a carom. Kazda kapitola bola masakrozna, ale mne sa ako najslabsia videla prva. Potom uz druha, tretia a stvrta kapitola -to boli cire masakre, u ktorych som sa bal- Rovnako ako ma xmrti vydesil taky Exorcista, tak aj tuna : 100 % (24.02.2018)

[Special Edition]: Dostává mě, jak teprve v roce 1922 se Christensen nebál sdělit svůj názor, že neexistuje peklo a Satan (v tom případě ani Bůh) a šířil své volno-myšlenkářství. Jak kritizoval církev a nebál se rozzuřených a nepřátelských ohlasů, což jako ateista a skeptik velmi oceňuji. V jiných němých filmech z této doby jen tak nenajdeme tolik doprovodného textu, jako právě v Haxanu, protože se jedná právě o naprosto vynikající dokument, ať už to jsou fantastické masky (Satan tu vypadá opravdu skvěle) nebo režisér, který jakoby rozmlouvá s diváky. To dělá z Čarodějnictví v průběhu věků nadstandartní podívanou a filmový skvost. Bohužel jsem viděl až moc dlouhou Special Edition, při které jsem se místy nudil, ta je dobrá pro rozšíření, ne na první shlédnutí. (24.02.2010)

Před závorku vytýkám výborný živý hudební doprovod Tomášů Paluchů na LFŠ 2017 (a to je prosím první živý hudební doprovod v historii LFŠ, o kterém to říkám) – budovali atmosféru, ale neuspávali, neexhibovali, sloužili filmu v celku i detailech. Bravo, pánové. — Kdyby prostřední pasáž nesklouzla do zálibně natahovaného předvádění trpících žen a mučicích nástrojů pod záminkou „vědeckého pojednání“ (takhle nějak si představuju vnitřek všelijakých těch muzeí tortury pro turisty), bylo by to jednoznačně za pět, protože formálně je to pecka, střídání „výkladu“ a „ukázek“ středověkých kosmologických i démonologických představ (resp. představ raného 20. století o středověkých představách) bezchybně funguje i dnes, nechybí vkusné odlehčující momenty a všechno korunuje závěrečná reflexe nikdy nekončícího kruhu bludů nahrazovaných jinými bludy a sem tam jiskřičkou poznání – napřed neúmyslná („v temném středověku se čarodějnice upalovaly, ale my pokrokoví lidé 20. let už díky vědeckému poznání víme, že za všechno může ženská hysterie“) a posléze i zamýšlená. ****1/2 (29.07.2017)

Zajímalo mne, jak bylo toto téma zpracováno v roce 1922. Musím uznat, že na tu dobu je to pozoruhodný počin. Především kostýmy a masky jsou občas naprosto strhující. V jedné filmové knize se píše, že Christensen byl filmový vizionář, který si plně uvědomoval sílu inscenovaných efektů. S tím mohu jen souhlasit. Některé scény sice vyvolají spíš úsměv, ale to patří ke kouzlu starých filmů. Také je zajímavé, že šlo o jeden z prvních pokusů o dokument, který jako žánr taprve hledal svou podobu. A pokud si myslíte, že nebudete k němému filmu potřebovat titulky, tak jste na omylu :-)) (04.11.2012)

Patrně můj nejoblíbenější snímek z němé éry, sedí mi námět i jeho zpracování. A narozdíl od mnoha jiných si první pasáž nejvíce užívám - vidím v něm čisté spojení knihy a filmu, mých dvou srdečních záležitostí. Právě první pasáž nutí člověka přemýšlet nad samotnou podstatou filmového média, nad tím, že i text je statický pouze zdánlivě, a že každé namalované plátno, každá kresba, jsou za pomoci filmového zázraku schopny pohybu. (10.07.2014)

Hoci je Christensenov H ä x a n ako pilier severskej kinematografie vo svojej postate rýdzo pozitivistickým pohľadom na dejiny čarodejníc a čarodejníctva - korešponduje to s vtedajším scientizmom - experimentuje s pomerne novátorskými filmovými postupmi ako stop motion či reverse motion photography (pred ním napr. Méliès). Tým chcem povedať, že jeho zázračnosť tkvie v jeho neuchopiteľnosti. Nie je hororom ani dokumentom v pravom slova zmysle, keďže z dnešného pohľadu je výstižnejším termínom označenie m o c k u m e n t a r y, a takisto neukáže nič nové, čo by jeho publikum odchované na ľudových rozprávkach a povestiach, Dobšinskom, či rovno M a l l e u s . m a l e f i c a r u m . pánov Institora a Sprengera nepoznali. Ide teda skôr o úžas nad možnosťami kinematografie, eufóriu z konca Prvej svetovej vojny (postrehol to niekto ?) a modernistickú vieru v racionalitu, ktorá sa mala stať paradigmou. Žiaľ nič z toho sa neukázalo ako trvalé, a tak nám zostáva len toto svedectvo o jednej ére, ktorej žezlo pozdejšie preberá . I n g m a r . B e r g m a n. (25.07.2010)

Zvláštní hraný dokument o čarodějnictví a čarodějných procesech ve středověku. Snímek je natočen dostatečně poutavě aby udržel pozornost celou dobu. Vyniká především ve skvělých maskách, a jak už to u němých filmů bývá, v doprovodné hudbě. I po téměř devadesáti letech má pořád co dát. Na svou dobu je provokativně ateistický a i dnes šokuje syrovostí některých záběrů. Skvělá ukázka rané skandinávské kinematografie. (01.05.2011)

Hraný skoro-dokument o čarodějnictví se skvělými maskami [LFŠ2017] (09.08.2017)

Působivá hudba. Napůl dokumentární přístup je bezpochyby originální, ovšem celkově to je trochu zdlouhavé, jako na dnešní dobu většina němých filmů. Čarodějnickou tematiku ztvárnili autoři dobře. (13.01.2012)

Na rok 1922 opravdu zajimave. ...jinak kdo videl Kladivo na carodejnice, Krvavy roman apod. asi nicim prekvapenej nebude. Celkove lepsi prumer. (24.03.2012)