Reklama

Reklama

Texty z pera legendárního amerického spisovatele Kurta Vonneguta jsou natolik mnohovrstevnaté a ve své komplexnosti složité, že je většina filmařů vždy považovala za téměř nezadaptovatelnou látku. Přesto ale několik snímků podle Vonnegutových předloh přeci jen vzniklo. A za jeden z nejlepších je považováno přepracování multižánrového protiválečného románu Jatka č. 5, kterého se v roce 1972 ujal oscarový gigant George Roy Hill, režisér Butche Cassidyho a Sundance Kida, Podrazu či Světa podle Garpa. Nás pak může těšit, že natáčení částečně autobiografického příběhu o mladíkovi jménem Billy Pilgrim, který se po přežití děsivého náletu na Drážďany a vůbec celé druhé světové války rozhodne mezi zdmi ústavu pro duševně choré zcela přetvořit celý vesmír, byl přítomen také Miroslav Ondříček, kterého si Hill zvolil za svého hlavního kameramana. Ostatně některé sekvence filmu byly pořízeny i na pražských Hradčanech. Mezi lety 1972 a 1973 pak byl Hill za tento film oceněn nejen nominací na Zlatý glóbus, ale také cenou poroty na mezinárodním filmovém festivalu v Cannes. Hlavní rolí v pozoruhodném snímku si svůj herecký debut odbyl tehdy čtyřiadvacetiletý Michael Sacks. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (85)

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Tento slavný román K. Vonneguta jsem nečetl a příznávám, že ani nic dalšího od něj. Ale mám ho v plánu. Proto jsem se tedy musel spokojit s filmovým zpracováním G. R. Hilla. Vzpomínky zajatého amerického vojáka kdesi v Ardenách byly podány solidně i celý jeho další příběh, kdy jako zajatý spojenecký voják byl transportován do internačního tábora a posléze do pracovního tábora v Drážďanech. Ty si zahrála k mému potěšení Praha. Příběh nejede po přímé linii, ale přeskakuje v čase, takže se ze zajateckého tábora divák zničehonic ocitá v Billyho dětství aby náhle přelétl do poválečných let kdy leží nervově zhroucen v sanatoriu... Mírně nesourodě pak do snímku zasahují Billyho cesty na planetu Tralfamador, které jsou protipólem prožitých hrůz. Jatka č. 5 jsou tak lehce podobná Londnovu Tuláku po hvězdách, avšak staví na reálném základu prožitých hrůz za druhé světové války. Jinak jsem nucen citovat Billyho spolupacienta na pokoji, který se rozčiloval : ,, vždycky mně strašně rozčílí, když někdo začne brečet o těch Drážďanech '' - dodávám mně taky. Už jsem to tu psal u jiných komentů viz např. Drážďany (2006). Film lze těžko nějak shrnout, rozhodně se nejedná o válečný film v ryzím slova smyslu, ale milovníky tohoto žánru přesto bude bavit. Ten zbytek bych nechal na Vonnegutových příznivcích posoudit jak moc se film kryl s myšlenkou knihy. Dávám i tak čtyři tančící porcelánové sošky. * * * * ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Film o cestovaní v čase je vtedy kvalitný, ak jeho príbeh dokáže natoľko zaujať, že nemáte kedy rozmýšlať nad rôznymi časovými paradoxami a nelogičnosťami. Jatky sú presne tým prípadom. Navyše sa hlavný hrdina ocitá pri tomto cestovaní na takých miestach, ktoré sú pre daný žáner veľmi originálne. Záver je trochu slabší a príliš podľa mňa nekorešponduje s dejom, ale pod 5 hviezd aj tak nepôjdem, keď ich už má film v názve. ()

Reklama

Aky 

všechny recenze uživatele

Mám Vonneguta opravdu rád. V knihách. Ze všech pokusů převést jeho díla na filmové plátno se mi ovšem potvrzuje všeobecné a i moje mínění, že to prostě adekvátně nejde. To, co má v knize hloubku o několika vrstvách, se zde mění v těžko srozumitelnou a při sledování nepříjemnou tříšť obrazů, mezi nimiž chybí tmel. Ten zřejmě může dodat jen kniha, film toho patrně opravdu není schopen. ()

Autogram 

všechny recenze uživatele

To prepínanie deja medzi rôznymi obdobiami bolo šialené, ale stále bolo zaujímavé, keď sa dej a priebeh života objasňoval primerane pomaly. Horší pocit som mal už po únose na cudziu planétu, to som sa cítil ako po prepnutí na iný film. Práve to očakávané sci-fi mi dojem z filmu pokazilo. –––– Drážďany spojenci nebombardují, není to vojenský cíl. Tam budeme v bezpečí. ()

Javert 

všechny recenze uživatele

Vonnegut to se čtenářem uměl. I z vážných situací dokázal vytěžit maximum černého humoru jeho vlastnímu a to se promítá i ve filmové adaptaci jeho nejslavnějšího románu. Hlavní hrdina tu tak "trochu" cestuje časem, až se v tom nepozorný divák muže po pár desítkách minut začít ztrácet. Určité "výlety" jsou slabší, nicméně retrospektivní příběh z války je naprosto parádní a slabší místa tak plně nahrazuje. Slaughterhouse-Five jsou poměrně těžkým filmem vyžadujícím tu správnou náladu, ale když ta jednou nastane a film si pustíte či promítnete, nebudete litovat. ()

Galerie (40)

Zajímavosti (9)

  • Při „vítání“ zajatců po příchodu do tábora je asi na půl vteřiny vidět Karel Augusta. (frantabr)
  • Vonnegutova obľúbená hláška "Tak to chodí", použitá v románe viac ako 100 krát sa vo filme neobjaví ani raz. (Smok)
  • Autor knižnej predlohy Kurt Vonnegut jr. bol v 2 sv. vojne zajatcom. Bol zajatý v bitke pri Ardenách ako zved 106. pešej divízie 22. decembra 1944. Tieto svoje skúsenosti zúročil v opisovaní zajateckých útrap Billyho Pilgrima. (Smok)

Reklama

Reklama