Jatka č. 5

Tento slavný román K. Vonneguta jsem nečetl a příznávám, že ani nic dalšího od něj. Ale mám ho v plánu. Proto jsem se tedy musel spokojit s filmovým zpracováním G. R. Hilla. Vzpomínky zajatého amerického vojáka kdesi v Ardenách byly podány solidně i celý jeho další příběh, kdy jako zajatý spojenecký voják byl transportován do internačního tábora a posléze do pracovního tábora v Drážďanech. Ty si zahrála k mému potěšení Praha. Příběh nejede po přímé linii, ale přeskakuje v čase, takže se ze zajateckého tábora divák zničehonic ocitá v Billyho dětství aby náhle přelétl do poválečných let kdy leží nervově zhroucen v sanatoriu... Mírně nesourodě pak do snímku zasahují Billyho cesty na planetu Tralfamador, které jsou protipólem prožitých hrůz. Jatka č. 5 jsou tak lehce podobná Londnovu Tuláku po hvězdách, avšak staví na reálném základu prožitých hrůz za druhé světové války. Jinak jsem nucen citovat Billyho spolupacienta na pokoji, který se rozčiloval : ,, vždycky mně strašně rozčílí, když někdo začne brečet o těch Drážďanech '' - dodávám mně taky. Už jsem to tu psal u jiných komentů viz např. Drážďany (2006). Film lze těžko nějak shrnout, rozhodně se nejedná o válečný film v ryzím slova smyslu, ale milovníky tohoto žánru přesto bude bavit. Ten zbytek bych nechal na Vonnegutových příznivcích posoudit jak moc se film kryl s myšlenkou knihy. Dávám i tak čtyři tančící porcelánové sošky. * * * * (26.10.2014)

Film o cestovaní v čase je vtedy kvalitný, ak jeho príbeh dokáže natoľko zaujať, že nemáte kedy rozmýšlať nad rôznymi časovými paradoxami a nelogičnosťami. Jatky sú presne tým prípadom. Navyše sa hlavný hrdina ocitá pri tomto cestovaní na takých miestach, ktoré sú pre daný žáner veľmi originálne. Záver je trochu slabší a príliš podľa mňa nekorešponduje s dejom, ale pod 5 hviezd aj tak nepôjdem, keď ich už má film v názve. (30.06.2012)

Mám Vonneguta opravdu rád. V knihách. Ze všech pokusů převést jeho díla na filmové plátno se mi ovšem potvrzuje všeobecné a i moje mínění, že to prostě adekvátně nejde. To, co má v knize hloubku o několika vrstvách, se zde mění v těžko srozumitelnou a při sledování nepříjemnou tříšť obrazů, mezi nimiž chybí tmel. Ten zřejmě může dodat jen kniha, film toho patrně opravdu není schopen. (18.05.2011)

To prepínanie deja medzi rôznymi obdobiami bolo šialené, ale stále bolo zaujímavé, keď sa dej a priebeh života objasňoval primerane pomaly. Horší pocit som mal už po únose na cudziu planétu, to som sa cítil ako po prepnutí na iný film. Práve to očakávané sci-fi mi dojem z filmu pokazilo. –––– Drážďany spojenci nebombardují, není to vojenský cíl. Tam budeme v bezpečí. (03.11.2019)

Vonnegut to se čtenářem uměl. I z vážných situací dokázal vytěžit maximum černého humoru jeho vlastnímu a to se promítá i ve filmové adaptaci jeho nejslavnějšího románu. Hlavní hrdina tu tak "trochu" cestuje časem, až se v tom nepozorný divák muže po pár desítkách minut začít ztrácet. Určité "výlety" jsou slabší, nicméně retrospektivní příběh z války je naprosto parádní a slabší místa tak plně nahrazuje. Slaughterhouse-Five jsou poměrně těžkým filmem vyžadujícím tu správnou náladu, ale když ta jednou nastane a film si pustíte či promítnete, nebudete litovat. (26.10.2009)