Příběhy včelích medvídků

Včelí medvídci mají velkou výhodu v tom, jak pěkně a roztomile se vyjímají na obrazovce a jak dovedně kloubí naivitu s dětskou fantazií. Dnešní dětský divák přesto ani jedno z toho moc neocení. Zrychlila se doba a včelí medvídci nezakrněli a překvapivě stíhají v akčních scénách podbarvených nějakou chytlavou písničkou opatřenou dovedně legračním textem. Josef Dvořák a spol jako zdatní vypravěči dali příběhům punc, kdy dokáží svým dovedně rozverným hlasovým projevem přiblížit kouzelný hmyzí svět, jak dětem, tak i jejich rodičům. Jde o to, jestli v záplavě dnešní obrovské konkurence tohle stačí. Jedná se však o loutkový počin z české tvůrčí dílny, který je narozdíl od zámořské konkurence absentující s podobnými seriály, v mnoha ohledech nezaměnitelný, originální a kvalitně natočený. Takže se vypravte hezky česky na českou louku plnou skotačících a zpívajících čmeláků, kteří si nechtějí svoji letitou omšelost ani trochu přiznat. 60% (26.05.2012)

Příjemný večerníček, který jsem v dětství milovala... Jako dospěláka mě překvapilo, že děj často není nic moc, ale to nejmenším dětem asi nevadí... Každopádně krásné loutky čmeláčků a chytlavé písničky s výchovným podtextem (hlavně ta Do pěti, do pěti... musíme být u maminky v doupěti :-)) Kvalita dílů v sérii znatelně klesá. Zajímavý komentář: Gemini. (21.02.2014)

"Tam, kde v noci jasně svítí světlušky, tam, kde za srdce tě berou berušky, tam, kde vesele si žijí čmeláci, tam, kde brouk si z brouka dělá legraci, tam nás dneska večer možná čekají, pojďme po špičkách a potají." Všimněte si prosím, že ani v textu znělky, v erbovním to znaku seriálu, nepadne ani zmínka o nějakých "včelích medvídcích". Čmelda a Brumda jsou přece čmeláci, jsou na svou identitu náležitě hrdí a padne-li v seriálu vůbec nějaká zmínka o včelách, je sršatě ironická a taková Mája by si ji za plástev určitě nedala. ;-) Myslím, že hlavní kouzlo toho večerníčku je právě v jeho neotřelém humoru, který vznikl do značné míry jako improvizační příspěvek Josefa Dvořáka a Pavla Zedníčka. Ani to věčné pošťuchování s Pučmeloudem nemá obvyklý charakter okázalého "trestání zla". Všichni přece víme, že i když ho čmeláci třeba zavřou "do sudu, do sudu, kde si asi nějaký čas pobudu", jak věštecky zpívá v teskném chansonu, je to spíš v rámci hesla "láska nehněvaná není milovaná". Jediný kritický osten zatnu na vrub hudebnímu skladateli (tuším, že to byl Petr Skoumal), který si pro největší hit seriálu, evergreen "Čmeláku chlupatý, už ti šlapu na paty", jaksi vypůjčil leitmotiv z Gershwinova Američana v Paříži. Na druhou stranu, Mistr by mohl být hrd a pyšen, že jeho hit tolik let po jeho smrti interpretovala taková Superstar, jakou Pučmeloud nesporně byl a je. 100% (10.01.2008)

SIce loutkový,ale pěkně zpracovaný večerníček. Loutkové nemám ráda,záleží jak jsou loutky udělané. Třeba tady mi ty loutky nevadí, jsou pěkné,tenhle večerníček jsem milovala a dávám mu plný počet hvězdiček. Narozdíl od Jájy a Pájy,kde ty loutky jsou hnusný a dávala jsem odpad. Krásně namluvil i Pepa Dvořák, prostě parádní záležitost. Sádlo,samý sádlo. (30.12.2018)

Jako dítěti se mi to jen líbilo. jako dospělý se nestačím divit těm dada dialogům, které mohly vzniknout snad jen po celotýdenním tahu. "Ale pozor, ať se neuhodíte do hlavy. - Nám to nevadí, my jsme malincí. - Já to taky neříkám kvůli vám, já to řikám kvůli sobě, protože já se mlátim v jednom kuse." A to nemluvím o písničkách, které jak jednou uslyšíte, už se jich nezbavíte. Na políčku v jetelíčku, tam kde potok pramení... Přizpůsobovali jsme si je ke Starcraftu. Spadla bomba do báze... (09.05.2018)