Lístek do památníku

Zastav se, člověče zbloudilý, a poděkuj životu. Tvá cesta pořád ještě vede dál. Rčení, v němž se praví, že stár je člověk natolik, nakolik se sám cítí, jako by v případě Bětušky a Františka nacházelo svou pravou podstatu. Příběh dvou stárnoucích, ale zdaleka ne starých lidech, kteří kdysi prožili velkou a vpravdě životní lásku, se zdá být ve skutečnosti mnohem uvěřitelnějším, než kterýkoli jiný osud tehdejšího nebo současného života. Příjezdem titulního hrdiny jakoby se malé okresní městečko, nemilosrdně zdevastované časem i socialistickou průmyslovou konjunkturou, doopravdy vracelo do dvacátých let minulého století. Úvodní rozčarování a vystřízlivění je vzápětí "zapomenuto" a nahrazeno jakousi symbolickou projížďkou do minulosti. Pomíjivost mládí, z kterého nezbylo víc než několik hřejivých vzpomínek, je náhle v závěru definována racionální deziluzí, kdy je oběma protagonistům jasné, že žádné příště už nikdy nebude. Ve Františkově odhodlaném zvolání Já se vrátím! je vlastně obsaženo rozloučení s bývalou láskou, s mladostí, s životem i se svobodou. Není jistě náhodou, ani překvapením, že autorem tohoto neobyčejně zdařilého dramatického díla byl Jiří Hubač, jeden z nejlepších českých scénáristů, kterému úděl a hodnoty podzimu lidského života doslova učarovaly, jak ostatně napovídá jeho další tvorba. Pro Karla Högera i Blanku Waleskou, jimž normalizační kinematografie upřela možnost zužitkovat jejich vyzrálé herecké umění, to byla doslova životní příležitost, kterou dokázali beze zbytku využít. Osudovost, mísící se s podivně tajuplným romantismem dvou zestárlých milenců, je natolik silná, aby se stala živoucím dokladem lidské pošetilosti. Opomenout v rámci tohoto mistrovského filmu nelze ani vynikající Stellu Zázvorkovou v roli uštěpačné Kláry, ženy, která obětovala celý svůj život pro druhé a teď se nedokáže smířit s tím, že je všem jen na obtíž. Tento lyrický a možná i lehce sentimentální výlet do mládí si připomínám opravdu rád. Zatím pokaždé, také zásluhou Srnkovy úvodní melodie, se mu podařilo rozeznít tu správnou strunu v lidském srdci. (16.06.2009)

90% - Nádherný příběh. Jiří Hubač to uměl napsat, František Filip natočit a všichni herci prožít. Příběh o muži, který hledal po téměř padesáti letech lásku a našel ji tam, kde ji asi nikdy nečekal. Nejdojemnější pro mě ovšem nebylo setkání dvou lidí, kteří kdysi prožívali společnou lásku (Karel Höger a Blanka Waleská), ale zpověď Kalinovy sestry (Stella Zázvorková), kterou učinila na lavičce svému prasynovci (Ivan Vorlíček), a pak její rozhovor se svým bratrem na konci filmu, kdy on pochopil. Po shlédnutí mi bylo příjemně smutno. (24.05.2015)

Tenhle příběh o lásce a nádherných vzpomínách na ni je hereckým koncertem Karla Högera a Blanky Waleské a nezůstává pozadu ani Stella Zázvorková. Je to krásně sentimentální příběh dvou lidí, kteří se měli velmi rádi, ale bohužel jim nebylo souzeno spolu zestárnout a těšit se z vnoučat. Prožili spolu znovu onen krásný letní den jako před moha lety, ale každý už je jinde. Uteklo příliš mnoho vody. Čas nelze vrátit zpět. Ne nadarmo se říká, že vzpomínky jsou jediným rájem, z něhož nemůžeme být vyhnáni. Film má v sobě velmi pozitivní náboj, který divákovi zaleze pod kůži a chvilku tam zaúřaduje. (05.10.2016)

Film znám od 10 let. Teprve až jsem zestárl, ho chápu. Je to geniální dílo v mnoha směrech. Naivní představa Karla Hogera, že se lze někam vrátit. Nejde to, taky jsem to zkoušel. Krásná panorama Písku. Drsná hádka v hotelu. Stela byla tak báječná herečka, že jsem věřil, že ji tam jebne. Další krásná role Menšíka...nakonec je vozí. Krásná role Větrovce. A u toho řeka. Jedno z mála míst v naší zemi, co jsem stihnul navštívit. (05.10.2021)

Jako ten film mám rád, Högera taky, některé dialogy jsou zvláštně nostalgické, ale celkově mi tam pár věcí vadí, a právě proto nemůžu dát víc. V podstatě se nedozvíme nic o charakteru Högerovy postavy - mám mu věřit jeho velkou lásku, na kterou celý život myslel, nebo byl vážně jen don Juan? A proč čekal tak dlouho a nepokusil se o setkání dřív? O postavě Blanky Waleské (na které je zde mimochodem skutečně znát, že měla raději ženy, než muže, nic proti, ale na jejím hereckém výkonu vůči Högerovi je toho mnoho odtažitého na bývalé milence) se rovněž dozvíme jen nezbytné minimum. Velmi se v prostřední části řeší vztah bratra a sestry a její pečovatelství, což mi trochu připomnělo Teorii tygra, ale v tomto TV filmu nakonec i přes dlouhý rozhovor a hádku opět zůstane spousta věcí viset ve vzduchu a nedořečena. Role toho kluka je mi pak už úplnou záhadou. Hezky jsou využity lokace Písku, to jo. Dokonce v náznacích je znát, oč autorům asi šlo (věčný mladík, věčná láska, nic nezaniká, jsme takoví, jak se cítíme, jsme určité spojené duše apod.), ale celkově mi to přijde nedořečené a nevyužité. (13.10.2016)