Andrew - člen naší rodiny

Film používá (stejně jako A.I.) pro zobrazení dlouhého života robota dlouhou stopáž. Nemyslím si, že je to šťastné řešení. Navíc pokud je budoucnost zobrazována převážně zbytečnými architektonickými záběry města, nečekal bych takhle laciné kulisy. Některé scény působily navzdory situaci směšně a ke konci se bohužel kumulovaly. Ale masky jsou vskutku dokonalé. (01.09.2003)

Myslím, že v rukách nejakého iného velikána ( Chris Columbus je, ale má svoje záplaty ), a s nejakou pridanou hodinkou metráže, plus lepšie triky a veľkolepejšia výprava...mohlo by ísť o sci-fi majsterštyk, ktorého ozveny by doznievali dodnes. Základy tam boli ( námet, Robin Williams ) a pridané hodnoty, ako hudba Jamesa Hornera ( len škoda, že sa tak neúnavne vykráda ), či romantický motív. Ale vianočný hit roku 1999 sa nekonal a rovnako sa ani nekoná v tomto prípade žiadny fantastický zázrak. (11.02.2021)

Pred sledovaním tohoto filmu by bolo dobré si pripomenúť tri pôvodné zákony robotiky, ktoré uviedol do všeobecného povedomia americký spisovateľ, židovsko-ruského pôvodu, Isaac Asimov. Takže: 1. Robot nesmie ublížiť človeku alebo svojou nečinnosťou dovoliť, aby bolo človeku ublížené. 2. Robot musí poslúchnuť človeka, okrem prípadov, kedy je to v rozpore s prvým zákonom. 3. Robot sa musí chrániť pred poškodením, okrem prípadov, kedy je to v rozpore s prvým alebo druhým zákonom. Práve tieto jednoduché pravidlá tvoria kostru netradičnej sci-fi ságy „Andrew, člen našej rodiny“. Tvorcovia tohto snímku Asimovu teoriou ešte viac rozvinuli, zdramatizovali a predovšetkým výborne spracovali. **** (09.02.2013)

Možná trochu přehnaný hodnocení, ale já se neskutečně bavila. Celou dobu měl film spád, vtipy padaly jeden za druhym, slzičky se mi semtam taky kutálely po tváři a mělo to dokonce pointu a cíl. Škoda že takovejhle partner může bejt jenom robot. Andrew byl milej, hodnej, obětavej, sladkej, vstřícnej, láskyplnej, citlivej, chápavej, slušnej, zdvořilej, roztomilej, zkrátka dokonalej. Lidi často chtěj bejt někym nebo něčim jinym, ale Andyho nějvětším snem bylo stát se člověkem. Tenhle film celkem naučí vážit si toho, co máme a čim sme... "Ťuk ťuk." "Ťuk ťuk." "Ne, máš říct: Kdo tam, Andy." "Kdo tam, Andy." "Nee, kdo je za dveřmi." "Já nevim." :D:D (22.12.2007)

Na začátku to vypadalo jako jeden z tuctových rodinných filmů o robotovi. Po chvíli ale film nabral vlastní a nečekaný směr skrze další generace, a začal se dotýkat etických otázek umělé inteligence a to od práva na vlastnictví až po právo na svobodu a nakonec i to "lidství". Bohužel se opravdu jenom "dotýkal", neboť tvůrci filmu tímto docela dobrým nápadem proplouvali tak, že diváka degradovali na úroveň IQ kde ta lidská inteligence začíná. Pokud k tomu všemu přičtu ještě prvoplánovou předojemnost čišící z každé minuty, přehoupl se pro mě film nezvratně za hranici dobrého vkusu. Pověstnou poslední kapkou je pak pro mě Robin Williams v hlavní roli jedinečného androida - dodnes mi není jasné jak si chlap může na svém univerzálně nasazeném pohledu zneužívaného králíčka vystavět celou kariéru a tolik let a filmů na něm přežívat (kéž by se aspoň jednou na starý kolena chyt za koule, pokud po těch všech Petrech Panech ještě nějaký má, a zahrál si třeba pořádně narušeného psychopata, aniž by na diváky házel ze stříbrného plátna svůj dojemný plachý pohled). 2* nakonec dávám za hezkou výtvarnou stránku a Hornerovu hudbu, jejíž motiv úvodní znělky (The Machine Age) až nápadně připomíná jeho o pár let mladší motiv z A Beautiful Mind (A Kaleidoscope of Mathematics) . (07.02.2013)