Rozhovor

Odposlouchávat a být odposloucháván... Velmi pomalu gradující a vtahující diváka do děje, tím víc ale stupňující napětí získává na intenzitě a na sugestivnosti. Zpočátku banální odposlouchávání zdánlivě nezajímavého rozhovoru dvou lidí v parku se pomalu, ale jistě zvrtává v pořádný thriller. Harry Caul (ten-který-odposlouchával) se musí rozhodnout mezi etikou a profesí a snaží se přijít celé té stále zamotanější záhadě na kloub a zabránit důsledkům, které z ní plynou. Gene Hackman je ve své roli famózní stejně jako Francis Ford Coppola na režisérské židli. Ocenila bych sice o něco méně scén z Harryho života (o 15 minut kratší stopáž by tak vytvořila naprosto neskutečný výsledek), ale žádné dílo nemůže být dokonalé, takže i přes to dávám zasloužený plný počet. (14.06.2007)

Tesil som sa na tento film a musim sa priznat, ze som sklamany, ale nejdem pod 3 *. Necakal som, ze to bude tak zdlhavo-monotonne nudny film, aspon ta prva hodina mi tak pripadala. V druhej polovici filmu sa uz dej zacal trosku krystalizovat a zacalo to byt celkom zaujimave. Gene Hackman je skvely herec a tuto depresivnu postavu Harryho Caula zahral velmi dobre, ale na mna bol az prilis depresivny a to co urobil na konci filmu je ukazka choroby z vlastneho zamestnania. Ako som sa niekde v zaujimavostiach docital, specialne pre tuto ulohu sa naucil Hackman hrat na saxofone, ale ja saxofon a dzez nielenze nemam rad, ale bol vo filme uplne zbytocny. Pre malu zaujimavost: v scene v hoteli, kde pocas vrazdy chytro zastrel zavesy, bol strih, zavesy rozostrete a zase strih zavesy zastrete. Skoda len, ze som nevedel, ze tam hra Harrison Ford, pretoze som ho tam vobec nespoznal. Na tento film su rozdielne nazory, takze si nazor urobite sami, ked ho uvidite... 08.10.2008 ____ Gene Hackman - (Harry Caul) +++ John Cazale - (Stan) +++ Allen Garfield - (William Moran ´Bernie´) +++ Frederick Forrest - (Mark) +++ Harrison Ford - (Martin Stett) +++ Produkcia: Francis Ford Coppola +++ Hudba: David Shire +++ (08.10.2008)

Obrovské zklamání, podle hodnocení jsem nečekal, že se převážně bude jednat o nudný a nezajímavý film ve kterém jsem napjatě čekal, ať už skončí. Ztrhán nudou a nezajímavým herectvím mě jedině zaujal mladý Harrison Ford a vcelku zajímavý závěr, který dával smysl předchozím událostem, ale i přesto nevím, jestli tento film tak hluboce zestárl nebo mě nepadl do noty, ale mé hodnocení je 1 hvězdička... (11.11.2007)

80%. Předně je třeba říct, že postklasický Hollywood obdivuji a patří k mým nejoblíbenějším filmovým obdobím vůbec. The Conversation je novohollywoodský snímek se vším všudy a je obrovská škoda, že ten pasivně-agresivní náladový styl, kterým filmaři chytali diváky za srdce v šedesátých a sedmdesátých letech, je definitivně ta tam. Ale k věci. The Conversation se rozjíždí velmi, velmi pomalu. Nicméně ne vždy je to na škodu, zvlášť pak v případě, že připravujete půdu pro atmosferický masakr, který přišel v druhé části snímku; pak si lehké počáteční zaváhání můžete dovolit, ba naopak je velmi žádoucí, tím spíš, jste-li uprostřed natáčení patrně nejvýznamnější trilogie všech dob, jako byl Francis Ford Coppola v době vzniku tohoto snímku. Dle zmiňovaného je tedy třeba vydržet a nevzdat to. Důvodná paranoia provázaná s postavou Harryho Caula (která splňuje všechny předpoklady pro to stát se jednou kultovní) vytváří velmi zlehka a postupně neuvěřitelné aroma, které vás od začátku drží a nepouští ani přesto, že v první půl až tři čtvrtě hodině se zdánlivě vůbec nic zásadního neděje, vlastně naopak přímo úměrně s ubíhající stopáží se napětí konstantně zvyšuje. Paranoický komplex se pak dostává do plných otáček někdy krátce po polovině a sofistikované peripetie vás nutí otevřít ústa a až do závěrečných titulků je nechat pootevřená na důkaz toho, že se Coppolovi podařil výjimečný kousek, a sice v komorních podmínkách vytvořit neopakovatelnou estetickou a emocionální atmosféru končící Caulovou finální sebereflexí jakožto dokonalým zakončením něčeho, co se povrchně tváří jako jemné, decentní drama, avšak skrývá v sobě obrovský potenciál - jak bylo řečeno - stát se jednou, pro svůj šarm a svědomitost, kultovním. Škoda, že bylo The Conversation zastíněno nejen kmotrovskou ságou, ale dalšími špičkovými snímky v kvalitativně velmi plodném období (Chinatown, Murder on the Orient Express, The Sting, Amarcord; ačkoli poslední jmenovaný byl doceněn až později). Špičková práce. (11.01.2015)

Rozhovor má stejně jako Zvětšenina pomalejší tempo. Ovšem nechybí zde napětí a Hackman s knírem je skvělý. Film má geniální konec a geniální začátek, to mezi tím je místy lehce hypnotické - ale jako celek mi to přišlo dobré. Ale chyběla mi scéna, kde by Hackman utíkal s polorozmlácenou kytarou.:)) 90% (07.03.2007)