Dravé ryby

Na mě tento typ filmů na téma "rebel bez příčiny" nikdy moc nepůsobil a Dravé ryby jsou v tomto směru navíc ještě jedním z nejslabších.Celé to bylo utahané,nudné,bez nasazení,bez výraznějšího příběhu,všechny postavy jsou buď nevýrazné(Dillon,Lane),nebo minimálně divné(Rourke,Hopper).Černobílé zpracování také snímku zrovna dvakrát nepomohlo,Dravé ryby mi vlastně celé přišli bez výrazu.Film nebyl ani napínavý,ani dramatický,ani atmosférický a ani syrový,prostě šedivý jako jeho samotný obraz. (22.05.2010)

Zdejší vysoká hodnocení skutečně nechápu... Francis Ford Coppola je dobrý režisér, ale tohle se mu vážně nepovedlo. Je to film absolutně o ničem s poměrně tuctovou zápletkou a bez jakékoli nezapomenutelné scény. Zaujmou snad jen některé výkony tehdy ještě velmi mladých pozdějších hollywoodských hvězd Matta Dillona, Mickey Rourka či Nicolase Cagea. (27.08.2008)

Ve vší úctě k panu Coppolovi, kulturní status tohohle filmu nechápu nebo možná chápat nechci, protože bych musel opět rozvíjet své teorie o stádnosti a snobismu. Dravé ryby jsou totiž podle mého neúnosně zatížené balastem melodramatičnosti, patetického vyhrocování scén a hraní si na těžké psychologično tam, kde to jaksi není na místě. Snaha naroubovat umění na protěžované téma v tomhle případě skončila výsledkem, který by šlo až příliš snadno zparodovat. Je to ze života asi tak, jak odpovídají knihy pana Foglara životu tehdejších chlapců. Zároveň film určitě nechce být běžným dobrodružným nebo akčním filmem, takže příznivce tohohle druhu žánrovek musí zákonitě zklamat. Fanoušci Nicolase Cage můžou ocenit mladičkou vizáž svého oblíbence z doby, kdy ještě nebyl za velkou hvězdu, a pochopitelně se ve snímku objeví celá řada známých herců, kteří se později výrazně prosadili, ale to je asi tak všechno. Kdo chce vidět pouliční gang v akci, ten si může pustit pětiminutový videoklip Beat It Michaela Jacksona a bude to podstatně přesvědčivější... Celkový dojem: 40 %. (03.03.2012)

Rumble Fish je ako keby inou verziu Coppolovho predchádzajúceho filmu The Outsiders. Vychádza z tohto porovnania ale horšie. A to aj napriek tomu, že je formálne vyspelejší a atmosféricky presnejší. Problémom tohto filmu je jeho hrdina. Matt Dillon je fracek, ktorý má hodnoty niekde úplne inde. Vzhliada k bratovi (Rourke) okolo ktorého sa vznáša aura autority. Chce byť ako on, chce vzbudzovať rešpekt a byť legendou, ale jeho postoj k životu je príliš detinský. Problém nastáva, keď sa jeho brat vráti domov a my máme možnosť sledovať ich potulky každodenným životom. Neprechádzajú medzi nimi múdrosti ani zmysluplné konverzácie. Rourkov pohľad odráža smútok doby a skvelo korešponduje s čiernobielou farbou filmu, ale emocionálnu hĺbku ten film nemá. Snaží sa pôsobiť artovo, vyzreto a vizuálne zaujímavo, ale pocit, čo by trval dlhšie, ako film nepredá. Poteší krásna Diane Lane alebo mladý Fishburne, Cage a Waits. Inak je to film bez akejkoľvek pozitívnej postavy odrážajúci skôr ducha doby, než príbeh, čo by zarezonoval. (07.12.2020)

Do seznamu památných filmových okamžiků si poznamenávám scénu z klubu, kde Rourke se špinkou v puse hraje kulečník a do toho černošská kapela válí funky (proč není ta skladba na soundtracku nebo co je to k čertu vůbec za věc?!). Jinak nemám moc co dodat: obsahově mě to nechytlo, hudba Stewarta Copelanda si ovšem tu * navíc zaslouží. (02.06.2013)