O princezně se zlatým lukem

Feministická science fiction doplněna snahou o muzikál s nesedícími hlasy a mizernými výkony. Dokonce je možné, že jsem takový český skvost viděla hned několikrát - bohužel. Osvěžit si paměť není nikdy špatný nápad a nyní se mi to vyplatilo dvojnásob. Nyní si více vážím dobrých filmů a dobře zpracovaných pohádek. Herecká stránka věci kromě nevýrazné role Jitky Čvančarové stála příkladem nejhoršího kalibru. Smutné a přeci paradoxně vypovídající o celistvé české pohádkové tvorbě pro neumětele a nevzdělance. (26.11.2012)

Ženský tam jsou pěkný. Nevím zda by pro mě bylo satisfakcí urážky soutěž v lukostřelbě a moc nevím, jak by posuzovali, která písnička je lepší ... . Vtipné bylo, jak poddaná Štěpána "Čvančarová", řekla princezně, tak já jdu teda pryč z Vašich služeb (nebo nějak tak). nevím,nevím .Marně přemýšlím v jakém horroru se objevila maska prince :-)Hudba : Karel Cón (12.12.2010)

Normálně bych dala čtyři *, ale vzhledem k podhodnocenosti této pohádky se přikláním k vyššímu hodnocení. Pavla Ptáčková-Vitázková už ozdobila svým půvabem jednu pohádku o emancipované princezně - a sice pohádku O Princezně z Rimini (1999). Tyhle pohádky toho mají společného víc - obě jsou zabaleny do renesančního hávu (dokonce se několikery šaty vyskytují v obou těchto pohádkách), obě jsou o lásce, převlecích, obě kombinují exteriéry s vhodně vybranými interiéry a obě jsou postaveny na dialozích spíše než na převratné akci nebo kouzlech. Autorkou scénářů obou pohádek je Jana Knitlová. Bohužel, pohádka O princezně se zlatým lukem má slabší scénář než její předchůdkyně. Postavy několikrát opakují to, co divákům musí být už dávno jasné a nejhůř to schytala princezna Jelena, která neustále opakuje "říkával strýc", takže i ti nejmenší už nedočkavě čekají, kdy se záhadný strýček objeví na scéně. Pavla Ptáčková je talentovaná a krásná herečka, ale i ti nejlepší působí prkenně, když se jim do úst vkládají tak šroubované promluvy. Výborný je i zbytek obsazení - hlavně Igor Ondříček jako Dan, vtipná dvojka ministrů Apolenář-Pardus či živelná Petra Jungmanová. Vojtek s Čvančou příjemní, ale neoslní. Hodně špatně zvolený byl herec Jiří Horký do role strýce Lubora. Jako mentora prince i princezny méli vybrat někoho důstojného a věrohodného, Horký nepředstavuje ani jedno (mohli obsadit třeba pana Brzobohatého, který si podobnou roli střihl už ve zmiňované Princezně z Rimini...). Skvělá hudba a krásné ,,vlezlé" písničky (hudba: Karel Cón, texty: Arnošt Goldflam). Neoznačila bych tuhle pohádku jako vysloveně moralizující - nějaké to moudro se přece skrývá v každé pohádce - a smyslem téhle bylo zejména neuzavírat své srdce lásce a to přece není taková hrůza. Suma sumárum: Pohádka, která by sice mohla mít lepší dialogy, ale díky nosné myšlence, skvělým hercům a krásné výpravě se řadí k tomu lepšímu, co v rámci českých TV pohádek vzniklo po roce 2000. (25.05.2012)

Viděla jsem na dva kusy po dlouhé době, to je mínus, jednou si to dám celé. Nevím, kdo do toho tahá gender, archetyp nezkrocené silné a tvrdé princezny existuje odpradávna a to, že i takovouto chlasnou a uzavřenou duši otevře láska (čili laskavá a milující duše) se také ví už dávno a bylo mnohokrát ztvárněno. Tahle podoba je ve své kategorii dost povedená, nejslilnější stránka jsou podle mě hudba a kostýmy..no a Igor, to je fakt krásnej chlap. Texty dělal A.Goldflam a jsou opravdu pěkné, jemné, nekýčovité. Podobenství o verších a hledání písní a veršů všude kolem nás je pro vnímavější lidi velmi inspirativní a nápomocné při čím dál těžším hledání krásy kolem nás i v sobě (navzájem). Takže i proto dávám 4 hvězdy. (v reálu cca 3,7). (08.10.2019)

Hvězdička za to, že to je v podstatě schizofrenní záležitost. Jinak to nemá s pohádkou moc společného, herci jsou prkenní a Igor Ondříček s dosti šílenou parukou, díky níž vypadá trochu jako úchyl, trochu jako disco 80. let 20. století, přímo stromový. Herecké umění = 0 slušelo Arniemu jako terminátorovi, ale zde princi ne. Do toho započtěmež nadpočet neuvěřitelně vlezle nyvých písní a říkanek s vysloveně a místy až nelidsky stupidními texty a na pozvolné utrpení je zaděláno. On ale je scénář i jinak neuvěřitelně stupidní. Pozvolné utrpení překvapivě - protože tou dobou si člověk myslí, že větší nesmysl už to být nemůže - vyvrcholí v závěru, kdy dojde k měření dovednosti a umu v maskované soutěži, kdy už stejně každý ví, kdo je kdo, přesto však protagonisté pod maskami pronášejí a v druhém případě huhňají "odhalující narážky/poznámky". Jedním slovem: bizár. (26.12.2020)