Režie:
Pavel HášaScénář:
Jiří Svetozar KupkaKamera:
Jiří KadaňkaHudba:
Petr MandelHrají:
Luděk Munzar, Jana Hlaváčová, Václav Postránecký, František Němec, Vladimír Brabec, Jaroslav Satoranský, Ivan Vyskočil, Libuše Štědrá, Jana Staňková, Richard HonzovičObsahy(1)
Luděk Munzar v titulní roli příběhu o riskantní dvojí hře ministerského předsedy protektorátní vlády Aloise Eliáše... Když 15. března roku 1939 obsadila nacistická armáda Čechy a Moravu, nastala pro český národ doba smrtelného ohrožení. O pár týdnů později začalo pro divizního generála Aloise Eliáše nejdramatičtější období jeho života – dne 27. dubna 1939 byl jmenován ministerským předsedou vlády Protektorátu Čechy a Morava. A to navzdory tomu, že nacistům byla známa Eliášova činnost v ruských a pak ve francouzských československých legiích, i to, že byl zastáncem aktivní obrany v době mnichovské kapitulace. Alois Eliáš funkci v protektorátní vládě přijal s plným vědomím rizika a nebezpečí: byl si vědom toho, že spoluprací s nacisty pošpiní své jméno, věděl, že se neobejde bez předstírané loajality. Tragičnost svého rozhodnutí vyjádřil slovy: „Nevezmu-li to, dostanou to lumpové, vezmu-li to, oprátka mě nemine…“ Autor J. S. Kupka v příběhu zobrazil onen dramatický moment, kdy hrdina musí přesně rozpoznat morální hranici, kterou nesmí překročit. Tím se stal Eliášův osud zcela ojedinělý: v době druhé světové války nebyl žádný jiný ministerský předseda nacisty popraven pro spolupráci s odbojem. (Česká televize)
(více)Recenze (56)
Každý by si měl uvědomit, jak těžká pozice to byla, ochcávat nohy Němčourům celé dva roky, a zároveň pracovat pro londýnský exil. V dnešní době už se pohled na tzv. kolaborantskou protektorátní vládu mění, zlidšťuje. Tento film naprosto parádním způsobem vykresluje atmosféru doby, cíle Německa v Protektorátu a rozsah prostředků, které Němci byli ochotni použít pro zajištění klidu vojenské výroby v Čechách. Herecký koncert Munzara, Brabce a zejména Němce činí z inscenace jednu z perel let devadesátých...100% ()
Dramatizace staré poctivé školy, v níž excelují p.Munzar, Satoranský, Hlaváčová a i další odvádějí svou kvalitu. Slušné režijní tempo bez hluchých míst, ♫ hudební předěly P.Mandela. Neřešitelná dilemata protektorátního vládce i vězně a jeho okolí. 4-5* ()
ano... ()
Tahle televizní inscenace o hrdinovi v první linii Aloisi Eliášovi mě dlouho míjela a musím říct, že jsem (minimálně v porovnání s jinou Hášovou televizní inscenací Noc rozhodnutí o Emilu Háchovi) maličko zklamán. Nejvíc asi tím, že v ní s výjimkou samotného Eliáše (a jeho ženy) nevystupují reálné postavy. A moc jako nevím proč. Proč Vladimír Brabec musí hrát postavu barona Rathenowa, když asi každému je jasné, že předobrazem je říšský protektor Konstantin von Neuráth. Kdo je předobrazem postav brigádního generála Hladíka či gruppenführera Steinera netuším, ovšem nikdo takový v reálu neexistoval (Pozn.: Existoval sice obergruppenführer Felix Steiner, ovšem ten v roce 1941 působil již nějaký čas na východní frontě). Ale proč ta fabulace? Každý kdo zná dějiny se nad tím musí pozastavit. Herecky je to samozřejmě především v případě Luďka Munzara výborné. Zejména dialogy s jeho ženou, kterou ztvárnila velmi věrohodně Munzarova žena Jan Hlaváčová, to nemá chybu. Z postav Němců mi moc nesedl Viktor Brabec. ()
Podobně jako v případě Hrušínského Emila Háchy je toto zásadní a osudové téma. A když sledujete trojici Munzar, Brabec a Němec.....asi by to nešlo vybrat lépe. 80% ()
Ľudek Munzar vo svojej výbornej postave. Zahral to vynikajúco a s chuti. 80%. ()
Výborný film, a to nejen pro svůj chvályhodný námět. Je tu tentokráit i vynikající zpracování a herecké výkony. Snad se vydá ČT ve stopách takových opusů. ()
Tento poněkud komorní film, zvládá s bravurou vykreslit postavu hrdiny v osobě generála Eliáše, kde neznalému diváku dokáže přiblížit tíživost situace, pohnutky i konkrétní činy tohoto velkého muže. ()
Skvěle zpracované dialogy a temná atmosféra okupované Prahy. ()
V chuďoučkých kulisách, na koleně spíchnuté, ovšem tak brilantně obsazené a vynikajícím způsobem zahrané, že nelze nedoporučit. Němec, Brabec a Munzar (v tomto pořadí) předvádějí koncert, člověk si říká, kdo by v tom musel hrát dnes, aby to bylo tak herecky nabité. Rozsahem (týká se "jen" roku 1941) i podobou malá, ale námětem a snad i dosahem velká inscenace. Člověk se skutečně až bojí pomyslet, jak by se současní političtí představitelé této země chovali v podobné situaci, v jaké se dílem osudu ocitl gen. Alois Eliáš. ()
Tuto inscenaci o generálovi Aloisi Eliášovi bych srovnal s pozdější Anatomií zrady Bisera Arichteva, která pojednává o životě Emanuela Moravce. Zatímco Moravce dovedlo zklamání z Mnichova a okupace ke kolaboraci, Eliáš si dokázal uchovat charakter a ve funkci předsedy protektorátní vlády pomáhal odboji, což vedlo později k jeho popravě. Psychologicky náročnou postavu generála Eliáše výborně ztvárnil Luděk Munzar. ()
Je s podivem, jakou ještě v roce 1995 měly tv inscenace úroveň. Pak jako mávnutím kouzelným proutkem přišla generace autorů vychovaných mimo totalitní režim a vše šlo do kopru. Jak říkal ten pán z volejte řediteli, lidé jsou jako olivy to nejlepší vydají pod tlakem... ()
Český televizní film o ministerském předsedovi protektorátní vlády generálu Aloisi Eliášovi (1890-1942), jenž se zabývá jeho loutkovým vládnutím od léta 1941 do jeho zatčení v říjnu 1941. Eliáš, jenž na svůj úřad nastoupil po ustanovení Protektorátu a odstoupení vlády Rudolfa Berana v dubnu 1939, plnil úkoly, které mu přikázal německý protektor van Rathenow a zároveň tajně udržoval korespondenci s československou exilovou vládou v Londýně, kam posílal důležité vojenské informace. Nešťastnou situaci v Protektorátu vnímal realisticky, měl kontakty s tuzemskými podzemními odbojovými skupinami a dle svých možností usiloval o maximální možné otupení německé síly. Za svoji neposlušnost a neloajalitu vůči Říši byl na začátku Heydrichiády 19. června 1942 zastřelen a v novém lidově demokratickém poválečném režimu byl komunisty označen za kolaboranta. Inscenace se věnuje především jeho nezáviděníhodné pozici v čele podřízené vlády a neustálému strachu ze zatčení. Generála, jenž na svá bedra vzal osud českého národa a snažil se mu v rámci svých možností ulehčit, ztvárnil vynikajícím způsobem L. Munzar. Další postavy byly zahrány stejně mistrně a neméně přesvědčivě, ať už se jednalo o vedoucího pražského gestapa Steinera v podání F. Němce, V. Brabce v roli aristokratického a ideologicky ne zcela přesvědčeného protektora von Rathenowa či V. Postráneckého coby psychicky vyčerpaného Eliášova nejbližšího odbojového spolupracovníka F. Dejmka. V roli ženy generála Eliáše se představila skutečná Munzarova manželka J. Hlaváčová. Výkony všech těchto hereckých osobností byly mimořádné, přesto nejvíce bych vyzdvihl pana F. Němce v roli nekompromisního důstojníka SS narozeného v Liberci, čímž dle jeho slov tak nejlépe znal pravý charakter a slabiny Čechů. Osvědčená jména režiséra P. Háši a scénáristy J. S. Kupky slibovala zajímavou podívanou a skutečnost tuto představu v mnohém překonala. Snímek o státníkovi, jenž do poslední chvíle diplomaticky kličkoval mezi vynuceným plněním nacistických příkazů a přirozenou touhou být aktivně činný v protifašistickém odboji, byl účelově sledován u příležitosti úmrtí pana V. Brabce, před jehož uměním i uměním všech zúčastněných herců se skláním. ()
"Jako voják jsem byl vychován k tomu, abych nemluvil ale jednal!" Nadstandardní televizní válečné drama, ve kterém jsem se zase dozvěděl nové skutečnosti událostí té doby. ()
Na TV inscenaci, která vznikla u nás, je to fakt nadprůměrný. Hlavně po obsahový stránce tedy. ()
Povedené přiblížení postavy generála Eliáše, který obětoval svou pověst a nakonec i život ve prospěch protinacistického odboje. Jako čestný vlastenec musel neustále řešit neřešitelná a zároveň nevděčná dilemata, aby v pozici protektorátního premiéra vydržel co nejdéle a mohl poskytovat exilové vládě v Londýně nesmírně cenné informace. Luděk Munzar skvěle ztvárnil jeho nezáviděníhodné balancování na ostří nože mezi předstíranou loajalitou k Němcům a vlastním svědomím. ()
Generál Eliáš by si zasloužil bezpochyby lepší vzpomínku než televizní inscenaci. Především nikdy neohnul svůj hřbet a je to jediný popravený předseda vlády na okupovaných územích Německem během II: světové války. No, je více než jasné, že pokud by ho nepopravili Němci, zcela jistě by byl popraven po válce, neboť takto naše vlast nakládala s hrdiny po válce. K obvinění z kolaborace by stačilo, že byl za protektorátu předsedou vlády a to na základě Benešových dekretů. Podobně jako Baťa, Rudolf Beran či nemocný Hácha, kterého nechal zbabělý Beneš zemřít ve vazbě. ()
Už to není tak silné jako Noc rozhodnutí. 3,5* ()
Konverzačka. Nudná a bez života. Víceméně o politice. Nebavilo mne to a málem jsem usnul. Přesto musím ocenit herce. A taky strhnout spousty bodů za stupidní konec. ()
Výkon herců super. Předloha je víc než zajímavá a poučná a pravdivá, doporučuji si v klidu vychutnat. ()