Reklama

Reklama

Jako pocta jugoslávským partyzánům druhé světové války vzniklo v roce 1969 výjimečné dílo, ve kterém si zahrála také řada mezinárodních hvězd stříbrného plátna. Film se odehrává počátkem roku 1943, kdy se německá armáda vydává na osobní nařízení Hitlera na velkou ofenzívu proti jugoslávským partyzánům v západní Bosně. Němci mají velkou početní převahu. Jedinou únikovou cestu představuje pro partyzány a mnoho raněných a nakažených tyfem most přes Neretvu. Na jeho druhé straně čekají nepřátelské síly, chystající masakr raněných vojáků. Ti se však ještě nevzdávají a nařídí most strhnout. Překvapený nepřítel přemístí své síly, ale během jedné jediné noci partyzáni postaví provizorní most na místě toho zničeného a dostanou se na druhou stranu... (Řitka video)

(více)

Recenze (58)

Traffic 

všechny recenze uživatele

Monumentální, plně mezinárodní dílo, které je stejnou měrou úchvatné jako vyčerpávající. Pozoruhodné mimochodem je, jak se v Bitvě na Neretvě střetávají styly klasického Hollywoodu a evropského filmu, reprezentovaného zejména sovětskými montážníky. Najdeme tu totiž jak ony slavné velkolepé scény doprovázené četnými výbuchy, případně klasické „neviditelné“ záběrování jednotlivých sekvencí umožňujících diváckou imerzi, tak „agitující“ detaily na tváře střílejících vojáků podbarvené sborovými národními zpěvy (vycházející spíše z Ejzenštejna). Všeobecná rozkročenost filmu je nakonec utvrzována i přítomností hereckých legend různých národností a typů, které se pravděpodobně v podobné sestavě nikdy nesešly: Bata Živojinović (jugoslávský chasník), Franco Nero (osamělý westernový hrdina), Yul Brynner (westernové entreé, ale zastupuje též americký historický film obecně) a samozřejmě Orson Welles (současný charismatický megaloman). Dalo by se jistě pokračovat, neboť v Bitvě na Neretvě se objevila skutečná herecká plejáda. ()

RHK 

všechny recenze uživatele

Výpravný jugoslávský válečný film o klíčové bitvě Titových partyzánů s Němci, srbskými četniky a Ustašovci na Neretvě 1943. Potěší i obsazení Yula Brynnera za pyrotechnika, Sergeje Bondarčuka za dělostřelce, Orsona Wellese za senátora četniků a Franca Nera za italského antifašistu. Film je to silný a nejvíce v poslední třetině, obzvláště scéna zpívání raněných v kostele za zvonění zvonu a za rachotu blízké bitvy, nebo boje a loučení obětované jednotky partyzánů na kopci v závěru s jedinou ženou v oddíle. O vítězství rozhoduje často morálka, tu Jugoslávci bojující za vlast a o holé životy měli. Ukázky:http://www.youtube.com/watch?v=vwuOMeZVpeY&feature=related a http://www.youtube.com/watch?v=qDs2clDYGu0 ()

Reklama

Karlos80 

všechny recenze uživatele

Tenkrát v našich kinech to musel být jednoznačně "BOOM" ale zastarale nepůsobí tato skvělá barevná epopej, s vynikajícím hereckým obsazením ani dnes..Opravdu kdo chce akce, tak tady si přijde na své..Bitva střídá, bitvu, hromady mrtvých, do toho tanky, kanony atd..Jen škoda toho jednohlasého dabingu ve kterém jsem film viděl, to byl jediný rušivý element celého tohoto jinak opravdu výtečného filmu. Ale hodnotím vysoko a vyzdvihl bych především výkony Sylvy Kosciny, Mileny Dravic, a Olega Vidova..Není pravda že nejlepší byl Yul Brynner, který zde de facto byl vidět jen u exploze mostu (která se trikově realizovala na Barrandově). ()

Divočák 

všechny recenze uživatele

Masivní partyzánský velkofilm z období druhé světové války. Společné spojené síly Němců a Italů hodlají rozdrtit zbytek jugoslávského partyzánského odboje. Zatlačí partyzány až k Neretvě, kde je chtějí uzavřít do kleští. Partyzánům se však podaří nepřipravené Italy zaskočit nočním útokem a porazit je. Němci je poté sice zatlačí do úzkých, nechce se jim však dál plýtvat vlastní zdroje a proto na zbytek odbojářů pošlou jednotku jugoslávských četníků. Partyzánům se ji však podaří porazit a skrze volnou cestu uniknout Němcům. Na filmu je sice znát velký rozpočet, jde však spíše o nafouklou bublinu, která trpí především Bulajićovou unylou režií. Stejně tak známá jména zahraničních herců slouží spíš jako lákadlo na plakát, ve filmu totiž většinou zastávají pouze nedůležité vedlejší role. ()

sportovec 

všechny recenze uživatele

Zvláštností tohoto pozoruhodného jihoslovanského velkofilmu je jeho zaměření. Film-kolektivní drama, natáčený generací tehdy mladých a v šedesátých letech vyzrálých a vyspělých pamětníků historické titovské rezistence, imponuje syrovostí a vyvážeností svého pohledu. Byl, je a zůstává holdem statisícům hrdinů heroického jugoslávského odboje, jehož se zúčastnily i stovky Čechů a Slováků a také jeho hlavnímu protagonistovi, heroickému komunistickému pragmatikovi Josipu Brozu-Titovi. Živoucím památníkem velkého evropského odboje, který z vlastních sil, nikým neovliňován, spolu s neméně heroickými Řeky, vydatně spoluzachraňoval čest a hrdost evropského člověka té doby. V naší kinematografii mu odpovídá nedoceňovaná vynikající ULOUPENÁ HRANICE režiséra Weisse, v historických velkofilmech Bondarčukův sovětský oscarový epos VÁLKA A MÍR a opět nedoceňovaná husitská Vávrova trilogie JAN HUS, JAN ŽIŽKA a PROTI VŠEM; do stejného žánru patří i kritičtěji stavěná americká REVOLUCE. Tyto národotvorné eposy etnické velikosti a vesměs i všelidského rozměru jsou dnes sebevražedně opomíjenou součástí lidského i ideového rozměru moderního evropského člověka. V samotném filmu - budeme-li srovnávat s režimistickými produkty např. Ozerovovými nebo naší normalizace - vyniká způsob zachycení Titovy osobnosti; jeho tvář se ve filmu neobjeví (ale o to zřejměji cítíme v tomto díle jeho nepřímou přítomnost v každém záběru). Přímo a zdařile naznačuje i tragédii jugoslávské rezistence (zločinecké ustašovce i kontroverzní Petarovy četniky) i všelidský rozměr odporu (italský důstojník ve skvělém ztvárnění atraktivního Franca Nera). Přidáme-li k tomu zdařilé bitevní scény a zřejmou a současně i poučenou inspiraci v americkém hollywoodském velkofilmu, vzniká úctyhodný celek, v němž zanikají i některé viditelné slabiny (psychologie postav zřejmě také inspirovaná Hollywoodem třicátých a čtyřicátých let, matné, spíše karikující charakteristiky a pojetí německých postav i psychologicky nezvádnutá, plakátem hrozící vnitřní přeměna Nerovy postavy). Je až symbolické, že tento film byl realizován v osudovém roce globálního komunistického hnutí, v pohnutých měsících Pražského jara. Rudé hvězdy na čepicích Yula Brynnera i dalších jsou dalším příznakem tohoto zjevně nesnadného faktu. Když jsem byl před osmnácti lety na dovolené v Jugoslávii, nemohl jsem si nevšimnout četných pamětních desk. Jen v 1500-3000 tisícovém hvarském-chorvatském Starigradu jich bylo k desítce. Stejně charakteristické byly hřbitovy; zhruba pětina, možná čtvrtina náhrobních kamenů nebyla opatřena obligátním křížem, ale právě tímto univerzálním symbolem komunistického hnutí. Deset let po státníkově smrti visely všude - v obchodech, na lodích, ve veřejných místnostech - všude, kam jsem dorazil, Titovy fotografie. Věc u komunistického státníka nevídaná! BITVA NA NERETVĚ je poděkováním, výrazem úcty a pokory statisícům jihoslovanských mužů, žen i děti, které podstoupily nejkrajnější oběti včetně svých životů při obhajobě všelidských ideálů humanismu, demokracie i plného národního sebeurčení. Poděkováním, úctou i pokorou, které v nemenší míře pociťujeme i dnes. ()

Galerie (27)

Zajímavosti (9)

  • Film sa šestnásť mesiacov strihal a dokončoval. (Marek1991)
  • Yul Brynner i Orson Welles zemřeli ve stejný den, 10. října 1985. Toto je jejich jediný společný film. (špaček421)
  • V česku na dvd najdete Bitvu na Neretvě v krátké stominutové verzi, nesestříhaná má 170 minut. (Rodriguez)

Reklama

Reklama