Bitva na Neretvě

Spíše než film je Bitva na Neretvě (špatně) hraný dokument. Takhle odosobněný film jsem snad ještě neviděl. Producenti si zřejmě mysleli, že stačí zaplatit několika celebritám, když se na pár záběrů postaví před kameru - to je případ Yula Brynnera, či Franca Nera. Divák asi chvílemi netuší, na kterou ze stran se zrovna dívá. Střelba, kouř, střelba, kouř, výbuchy granátů... České vydání od Řitky video disponuje bídným dabingem a naprosto otřesným obrazem kvality amatérského kinoripu. (01.03.2009)

Výběr známých srbských herců, společně s několika zahraničními hvězdami v dílčích úlohách, se účastní velkoformátové rekonstrukce bojů u řeky Neretvy v počátku roku 1943, kde se partyzánská vojska tvrdě, oddaně a nakonec vítězně bránila obkličující síle německých nacistů ve spojení s italskými fašisty, chorvatskými ustašovci a srbskými četniky. Naznačené, stručné osobní příběhy (plné emocí) mezi Titovými válečníky (muži i ženami) však – v rámci akčního žánru – ustupují spektakulární podívané v podobě válečných efektů, precizního vyobrazení jednotlivých akcí, šarvátek, bombardování, postupů i neočekávaných manévrů z obou stran, věrnosti i třeba co se týče jazykové stránky nebo autentických válečných zbraní, vozů, tanků, kanónů. Přes délku zamrzí, že snímek nedokáže být strhující po celou dobu sledování a divák (pokud se nerozhodne vnímat rytmus díla jako velmi přesný až muzikální) tudíž může pochybovat, zda se za žánrovou a ideologickou stránkou pojetí (tendenčního prorežimního) skrývá i nějaký univerzálnější režijní záměr (tak jako třeba ve filmech s válečnou tematikou Miklóse Jancsóa). V tomto směru je pozoruhodný poslední záběr filmu, který nezáměrně symbolicky předesílá, co se pak, po bitvách, vítězstvích a slavnostech, dělo v historii dál: lid kráčí do dáli, jež je na horizontu zahalena pouze šedavou mlhou. (03.01.2013)

Film aj na vkus končiacich 70-tych rokov bol príliš patetický. Je spevom oslavou hrdinstva juhoslovanského oslobodzovacieho boja na čo využil množstvo dymu, výbuchov, ohňa, húfy útočiacich a húfy mŕtvych, či dokonca spev ranených v Nemcami ostreľovanom kostole. Cele to bolo popretkávané zahraničnými hercami, ktorí sa pridali k teatrálnosti a tak bondarčuk sťaby nejaký dirigent neohrozený nechránený (nie a nie ho trafiť) oduševnene dirigoval streľbu z kanónov, „antifašista“ Nero s posledným dychom umiera pri stenách kostola spokojný že aspoň jeden tank trafil, kovboj brynner zase búral a staval a zase búral most na Neretve ... no skratka kopec hercov a a príbehy na nič , násilne poprestrihované , nesledovateľné. Film svojou pompéznosťou predbehol dokonca aj slávne sovietske vojnové epopeje. (15.01.2014)

Tak takýto druh filmov, dnes už na plátne neuvidíte. A je to škoda. Pravé lokácie, pravé výstrely, explózie, oheň, pravý dym, bahno, pravé dekorácie a vojenská technika. Niečo síce vylepšujú makety a miniatúry, ale je ich minimum. V dobe dnešnej, sa to dá všetko bez nejakých komplikácií vyriešiť na compe pomocou CGI. Vtedy, sa to proste nedalo, ale aj tak je tu vizuálnych trikov naozaj len na malej ploche. Proste monumentálny veľkofilm, z ktorého rozpočet vyviera ako magma. A niečo také bude navždy ozdobou a zároveň aj oslavou kín, kde sa to všetko prejaví v celej svojej širokouhlej kráse. Mať tak tú možnosť vidieť to na plátne. (01.06.2019)

Tohle bych si přála vidět znovu ! Jsem zvědavá, zda by mi nadšení zůstalo i po těch letech ! Ale tehdy - no prostě v těch 70 tých letech to bylo něco úžasného ! Nedivte se. Hraje zde 10 absolutních světových hvězd ( včetně pana SERGEJE BONDARČUKA). A Jugoslávský herec Ljubiša SAMARDŽIČ to byl kořen - no zkrátka lahůdkový válečný film. (13.12.2007)