Orlando

Přesto, že jsem zásadním obdivovatelem díla Virginie Woolfové, nejsem jím bezvýhradně. Ke dvěma jejím dílům jsem cítil vždy nechuť a možná i averzi. Mluvím o knihách Flush a Orlando. Vizuální zjednodušení Orlanda Sally Potterou tak pro mě bylo vítaným překvapením. Nezpřístupnilo mi to sice tézi, spíš femininní než maskulinní: "Nic se nestalo, pouze se změnilo pohlaví. (Muž by spíš řekl: "změnila se anatomie, a to by byl v tom čert, aby se nezměnilo ještě něco jiného" – to by řekl Sigmund Freud.) Samozřejmě se můžeme i ptát, proč ve své podstatě nebyl Orlando nikdy mužem, ale tuto otázku snadno obejdeme konstatováním: vždyť to napsala Virdža a Sally jí při tom pomáhala! Pozn.: těch pět hvězd jsem dal nejspíš z trucu. (06.08.2016)

Pomaleji, leč velice příjemně plynoucí drama, kterému se daří být zároveň meditativní, poetické a křehce zábavné. Myšlenku a symbolismus filmu nechť si každý přebere sám (v ideálním případě po přečtení předlohy z pera Virginie Woolfové), poklonu si však nepopiratelně zaslouží vizuální stránka filmu, jakožto i režisérka Sally Potterová za mimořádně ucelený dojem, který na mě zanechal netradiční příběh . 80% (14.01.2009)

Woolfovej Orlando sa nedá opísať slovami. Lyrické opisy, hĺbka, myšlienky, symboly, poetika.... Sally Potter sa intímnou réžiou a opatrným scenárom snažila podobať Virginii a nepokaziť jej dokonalú knihu, ale podľa môjho názoru sa jej to nie úplne podarilo. Ako samostatný film by ma to možno zaujalo, ako snímka snažiaca sa ,,dobehnúť" knihu ma to nepríjemne sklamalo. Tilda Swinton bola vynikajúcou voľbou pre herecké stvárnenie, hudba je chvíľami úžasne sugestívna, ale ako celok ma to nijako neohromilo, pričom som do tejto snímky vložila veľké očakávania. Zamrzelo ma, že sa Woolfovej genialita sprznila v takom príliš obyčajnom filmovom diele. 50% (04.03.2010)

"O jeho pohlaví nemohlo být pochyb..." Ale co je to ono pohlaví, jak předurčuje či limituje životy jednotlivců a jak předurčuje to, jak se k jednotlivci chová jeho okolí? Všechny tyto otázky v sobě obsahuje již tato úvodní věta a celý film nabízí dlouhý řetězec sekvencí, potažmo podnětů na stejné téma. Ačkoli v případě cesty za rovnoprávnost pohlaví ve smyslu rolí a ještě lépe rozplynutí samotného konceptu genderu je podstatnější cíl, než trnitá pouť k němu, v případě filmového "Orlanda" se sama cesta ukazuje jako klíčová nejen pro podmanění diváka, ale také jeho nadchnutí pro ony myšlenky. Tato rozverně vážná a jízlivě absurdní hra s identitami, tužbami a motivacemi pohlcuje coby barokně okázalá a campově přemrštěná freska. Své množství myšlenkových podnětů servíruje na podnose permanentního estetického vytržení a rozjařilé hravosti. A ještě při tom buduje rozkošný pomník hereckým kvalitám Tildy Swinton, bez jejíhož charismatu a chameleónství by filmová "Orlando nemohl fungovat. (25.09.2020)

Neudělal jsem tu chybu, abych si před filmem přečetl knihu. Zatím na mě stále čeká a já se mohl oddat filmu bez jakéhokoliv srovnávání. A musím říci, že jsem si ho královsky užil. Úžasně výtvarná kamera jako by vypadla z filmů P.Greenaway - barokní obrazy, práce s barvou, šerosvitem, mlhou. Zastavením filmu vznikají svébytné fotografie. Skvělá hudba (David Motion, Sally Potter) rovněž připomene spolupráci M.Nymana s P.Greenewayem. Samotnou kapitolou je Tilda Swintonová, jejíž androgynní Orlando výstižně nachází polohu pro obě pohlaví a jejich splynutí a prolínání se. Je to ON, je to ONA. Orlando dostane darem dům, ale pod podmínkou, že nikdy nezestárne. Prochází stoletími a poznává lásky i zklamání, zrození i smrt. Film plyne jak voda v řece a čarovnými obrazy okouzlí každého, kdo se nechá. (19.05.2013)