Demetrius a gladiátoři

Snímek ´Roucho´ (1953) se ukázal být naprostým kasovním trhákem a tak se tvůrci rozhodli pokračovat ve vyprávění dalšího osudu Demetriuse. Na předchozí snímek sice navázali, ale koncept všeho dějství pojali přeci jen o něco jinak. A doba vlády císaře Caliguly tomu dopomohla víc než dobře. Než na náboženství je tentokrát především  kladen důraz na brutalitu doby. Gladiátorské zápasy byly po divácké stránce vždy přitahovány a i v tomto snímku si jich lze užít do sytosti. Není to však na úkor příběhu. Naopak. I tady Demetrius vlivem svého přesvědčení ve svou křesťanskou víru zakusí své, čímž vedle sadismu a šílenství Caliguly i nadále mají své místo nejrůznější intriky, kterým musí v rámci přežití v aréně odolat. Děj je však ve svém vývoji o něco ráznější, avšak na ničem nijak neztrácí. Příběh je patřičně pompézní, s určitým ambiciózním poselstvím, s jasnými postavami a přesvědčivostí tragického rozměru dění v Koloseu. Každopádně i tak se jedná o pouhou filmovou zábavu než o historickou výpověď doby a ipo tolika letech funguje stále dobře. (21.04.2022)

Tento historický film pokračování Roucha považuji po stránce scénáře, námětu i historické předlohy za jeden z nejméně zdařilých historických kostýmních velkofilmů. Filmy jako Spartacus, Quo Vadis?, Romulus a Rémus, Trajánův sloup, 300 Spartans, nebo i třeba slavná Kleopatra či Roucho byli o poznání lepší a drželi se alespoň své předlohy a skutečností jako takových. Zkreslené, nepravdivé a po svém utvořené historické události, jsou v tomto filmu až za oči drásající. Krom několika bitev v aréně křesťana Demetria, které většinou vyhrál až zas tolik zajímavého na tomto filmu nic nebylo. Jednalo se pouze asi o režisérovu úpravu takříkajíc po svém, navíc jak už jsem napsal silně nevěrnou své historické skutečnosti. Postavy sice napovídali skutečnosti krom hlavní role Demetria (pozdějšího tribuna, a posléze pretoriána gardy), takového hrdinu snad starý antický Řím ani neměl..Alespoň tuším..? Naopak třeba Cassius Chaerea (tribun pretorské kohorty), a pozdější Caligulův vrah zde nechyběl, byl tam i Macro (velitel pretoriánů), který údajně napomohl Caligulovi k císařství, na kterého později bylo z inscenováno divadlo, při kterém ho Caligula obvinil z vraždy starého císaře Tiberia a nechal ho utratit. Také Messalina zde nechyběla , kterou sám Claudius obvinil ze spiknutí proti němu a nechal ji popravit. A samotný psychicky narušený a nemocný Caligula? O kterém jsem ze začátku vůbec nevěděl ! Tam byla zajímavost, a to sice ta že císaře Caligulu v tomto filmu jeho poddaní od začátku oslovovali jako Claudius, a to až do konce filmu, poté když ho zabili jsem konečně dospěl názoru že to není a vlastně ani nemůže být on. Nový císař který byl po jeho vraždě prohlášen za Caesara byl též Claudius..Tady tedy něco nehrálo.? A teprve teď jsem celou tu záležitost z jeho jménem uvedl na pravou míru. Nějaké recenze a komentáře jsem před shlédnutím tohoto filmu bohužel nečetl. Sám Caesar Caligula byl ale divadlo samo o sobě. V tomto filmu jsem z něj takový strach tak jako například z Brassova šíleného Caliguly (Malcom McDowell) neměl, spíš právě naopak, doopravdy na diváka působil jako šašek, jak už tady vtipně zmínil jeden z mých kolegů.. Sami ale moc dobře víme co se alespoň trochu zajímáme o dějiny a o starověký Řím konkrétně, jak to sním bylo, jak vládl, co dělal a jak i zemřel..? Claudius byl sice prohlášen za císaře hned po Caligulově vraždě, avšak ne v amfiteátru, jak nám to zde tvůrci filmu předkládají..No nic, alespoň jsem se zasmál, a v některých částech filmů jsem se skutečně bavil. Hodnotím tak jak hodnotím, a to neberu v potaz jen dějiny, třeba Demetrius (Victor Mature) nebo Strabo Caesar (Ernest Borgnine) nebyli vůbec špatní. I když zase Strabo, byl řečník a tragik, narozený někdy roku 110 př. n . l. A zde hraje nějakého zřízence či učitele gladiátorů. (03.01.2007)

O třídu horší než předchozí Roucho. Po smrti hrdinů z jedničky se příběh soustředí na otroka Demetria, který je horlivým křesťanem a odmítá zabíjení. Když si člověk vezme kolik měli křesťané na svědomí životů při šíření náboženství, je to k smíchu. Poté co Bůh dopustí smrt jeho dívky se na křesťanství vykašle a naopak začne jako gladiátor a později tribun zabíjet a ke konci otočí ještě jednou. Je to šíleně naivní agitka na křesťanství a narozdíl od předchozího filmu z toho ční prvoplánovost na sto honů. Navíc Victor Mature prostě není herec pro hlavní roli. A tak jediné co pomáhá je slušná výprava, pár zajímavých vedlejších postav (Mesalina, Caligula, Claudius) a především gladiátorské souboje. Těch je opravdu hodně a především bitvy z tygry či souboj jeden proti více protivníkům jsou parádní. Jen díky nim 3*. (29.10.2018)

Pokračování Roucha už nemá takové grády. Za prvé si tvůrci trochu pohráli s historickými fakty. Za druhé se zde nekoná nic moc dramatického a Nero je vykreslen spíše jako tragikomický komik než jako šílenec. A že jeho krutovláda byla skutečně krutá. Trošku mi neštymovalo, že Demetrius měnil názory dost rychle a snadno. Ti skuteční křesťané věřili, jiní čekali až je něco přesvědčí - zázrak či nějaký přírodní úkaz, který pak připodobňovali zásahu Boha. Že v tehdejší době věřil Nero na zázrak roucha bych i věřil, ale to nejpůsobivější asi bylo, když gladiátor zápasil s tygry. To působilo hodně reálně. Na to, že jsou gladiátoři v názvu bych čekal trochu víc. Výpravnost trochu zmizela, natáčelo se v zjevných kulisách. I když scénárista zůstal, režisér se změnil. Těžko říct, pro koho tohle pokračování vlastně je. Podle mě trochu navíc. (29.03.2024)

Zdařilý historický snímek navazující na velkofilm Roucho se odehrává převážně v aréně mezi gladiátory, takže o zápasnické scény není nouze. Náboženské téma zůstává zachováno, stejně jako početný kompars, skvělá výprava a osvědčené herecké obsazení. Ústředním motivem je opět pronásledování křesťanů v Římě, tentokrát za vlády šíleného císaře Caliguly, jehož zvrácené výlevy patřily k nejemotivnějším hereckým počinům filmu. (13.02.2016)