Kobra

Stallone si rok po kultovom druhom Rambovi ešte raz zopakoval spoluprácu s jeho režisérom, presunuli dej do mesta, za záporákov si zvolili dokonca armádu zabijakov a síce vznikol jeden z najbéčkovejších a možno aj právom najzapadnutejších, ale pre mňa aj tak najzábavnejších Stallonových filmov. Film je aj kvôli dĺžke veľmi priamočiary, ale aj tak mi nepríde ako bežná žánrovka. Hlavne prvá polovica ani moc nepripomína klasický akčný film, ale skôr je to taký zaujímavý kriminálny slasher, no bez viditeľných vrážd. Ale aj tak je celá táto časť slušná zábava, Sylvester Stallone je tu správny frajer, ako sa na béčko osemdesiatych rokov patrí a tak je tu plno ikonických momentov, ktoré ho velebia a toto som mal na týchto béčkach vždy veľmi rád. A navyše ani tá kriminálna línia vôbec nie je zlá, ale samozrejme len v rámci žánru, páchatelia sú síce známi, takže tu diváka nemá čo prekvapiť, ale to ich vyčíňanie, ale aj pátranie po nich je celkom atmosférické, občas aj trochu napínavé, ako napríklad celá časť v nemocnici a plusom je aj ten štandardný akčný motív, ochrana svedkyne. A v druhej polovici je už z toho pravá žánrovka, tu sa už zabijaci rozhodnú svedkyňu zabiť a tak sa hlavný hrdina až do konca nezastaví v ich zneškodňovaní. Takže aj po akčnej stránke som celkom spokojný, prvá polovica ponúkne skôr len tie spomínané slasherové momenty, pričom aj toto mi celkom vyhovovalo, no omnoho viac ma bavila samozrejme tá druhá. Film ponúkne až prekvapivo dobrú automobilovú naháňačku, dokonca aj slušný súboj, keď Stallone po odchode z bytu čelí trojici zabijakov, ale hlavne dlhé finále. Síce tomu chýba väčšia nápaditosť, Stallone vlastne len väčšinu času monotónne strieľa zo samopalu, ale na zneškodňovanie motorkárov sa vždy dobre pozerá a je tu toho plno, takže v tejto fáze sa za počet zabitých protivníkov rozhodne hanbiť nemusí. Sadlo mi aj obsadenie, Sylvester Stallone tu nehrá svoju typickú postavu, ale skôr typického akčného hrdinu osemdesiatych rokov a to mi rozhodne vyhovuje, chráni tu Bridgitte Nielsen, ktorá mi síce nikdy nebola moc sympatická, ale v týchto béčkach mi sedela, bavili ma aj všetci výraznejší členovia polície a záporákov prezentuje démonický Brian Thompson. Režijne mi to až na občas podivné zábery kamery tiež nadmieru vyhovuje. Takže ja si nemôžem veľmi sťažovať, na podobných béčkach som vyrastal a nedám na ne dopustiť. A tak je pre mňa Kobra žánrová klasika, jeden z tých lepších Stallonových akčných filmov a raz za čas si to s radosťou pozriem a bavím sa stále rovnako. 76% (03.05.2011)

Stallone si sám napísal rolu drsného neohrozeného podivína (zásadne nosiaceho kožené rukavice a v hube zápalku-cool!:), ktorý kosí motorkársky gang z pick-upu ako John Matrix v Komande celú armádu, yeah!!!!:) Do toho geniálne a povinné "béčkárske" hlášky : "ty si choroba... ja som liek" :) Krása!!! Je to tupé, je to správne stupidné, je to nelogické, je tam neohrozený hrdina a slečna na ochraňovanie, k tomu atmosféra 80 rokov... skrátka srdce milovníka akčných sračiek musí zaplesať! (31.10.2008)

Vše vyzradí úvodní vloupačka hypermarketu – expresionisticky prodlužující se stíny (Stallone vně záběr), Kulešův efekt (ikona lebky se zkříženými hnáty hozená do juxtapozice s nevinnými záběry civilů), zvuky/hudba (ocelově syntetický, skyňeťácký zvuky vytažený z knihoven drží v mixu obrys s hudebním pojetím elektrických kytar a kláves Roberta Teppera). Přitom kvalitní akční film je něco zcela výjimečného, na rozdíl od ostatních žánrů, které se hromadí v obrovských nánosech a zamořují archivy. Specifičnost akčního filmu spočívá v nárocích, které klade na filmařský štáb. Vyžaduje jak precizní zvládnutí narativu (příběhu, postav – filmového vypravěčství), tak stylu (kamera, střih - filmového jazyka). Většina režisérů zvládá buď jedno, nebo druhé, oboje zcela výjimečně. Ztotožníme-li styl se sexem a narativ s flirtováním, pomůže nám to pochopit základní úskalí a limity. O Tim Burtonovi či Woody Allenovi je dobře známo, že akci neumějí – a vskutku, představa souložícího Woody Allena, jehož tělo sebou zmítá po Mie Farrow či Dianě Keaton, jako by patřilo nějakému plazovi z Galapág, není nereálná, zajisté však odpudivá. Pak tu máme Hyacinty, Erose a Narcise z řad Filipa Renče nebo Davida LaChapelle, kteří akci rozumí, ale o to chudší je jejich slovní repertoár, ipso facto příběh. Chovají se neomaleně, a přitom z nich vyzařuje jistá dávka šarmu a sofistikovanosti. Jsou typem mužů, kteří nosí košile s vyšitým monogramem, hedvábné kapesníčky a alespoň jednou za týdně si nechávají přeleštit boty a přistřihnout vlasy. Jejich vzorná životospráva je vzorem naší mládeži. Jen hrstka režisérů ovšem dokáže během sexuální ekvilibristiky šeptat partnerce do ouška svítáníčka. Kolemjdoucí cizinče, jakživ nepodceňuj akční filmy, jsou tou nejlepší vizitkou každého režiséra, dokládajíc, že rozumí jak stylu, tak vyprávění. Najít takovouto osobnost mezi všemi těmi tvůrci, jejichž nasazení, um a city jsou pouze polovičaté a kterými se to v naší společnosti v posledních letech jen hemží, není ani tak jako hledat jehlu v kupce sena, ale spíše se podobá hledání teplého, citlivého těla mezi všemi těmi studenými mrtvolami v centrální pražské márnici. (23.05.2010)

Tam kde končí zákon, začíná on. Puručík Cobretti. Drsňák se samopalem s laserovým zaměřovačem, nepřehlídnutelnýma zrcadlovkama, sirkou v zubech a nepříliš vybranými způsoby. Kašle na předpisy a nikdy nedržel v ruce pouta - zabijácký psychouše má totiž na háku (doslova) a nezná slitování... Inu, celkem cool tenhle chlapík, ale neskryje, že je víceméně pozérskou figurkou a odvarem svých velkých (ještě drsnějších) vzorů.... (23.03.2009)

Po nevýraznom Dead Poole prichádza Harry Callahan do špinavých a temných 80-tych rokov a volá sa Marion Cobretti. Nosí tmavé brýle, mláti nadriadených a štýlový .44 magnum vystriedal za automat. Ale hlavne omladol, béžové sako vystriedal za čierny outfit a v hube prevaluje špáratko. Do toho synťáky, atmosféra tuhá jak štolverk, slušný bodycount a psychotický záporak. 80% (28.08.2007)